3.neděle v mezidobí “ A „

Již od roku 1965 se snažíme v katolické církvi naplňovat snahy koncilu i papeže o jednotu křesťanů a konáme týden modliteb za jednotu, kdy si uvědomujeme, že nejednota a nesjednocenost je hřích všech křesťanů vyžadující uznání, lítost a smíření. Zamysleme se v dnešní promluvě nad jednoto křesťanů: 1/Jednotu věřících si přál sám Pán Ježíš, který mimo jiné se modlil při poslední večeři? “ Aby všichni jedno byli jako ty Otče ve mně a já v tobě, aby svět uvěřil, že jsi mne poslal.“ Trojice Boží je tedy vzorem jednoty. Různost Božích osob, ale jedno Božství. Také mezi křesťany může být různost a taky je, ale v zásadním má být jednota. Zásadní je jeden křest, jedno Písmo sv., jeden Bůh v Trojici, jeden Pán Ježíš, který je s námi v církvi, jedna !Boží milost, jeden cíl – věčný život v nebi. 2/ Za Pánem Ježíšem šli různí lidé: Apoštolové s různými povahami, učedníci prostí, nevzdělaní, ale i vzdělaní, ženy počestné i kajícnice, děti a mládež – a přece je Pán sjednotil svým Duchem svatým, sjednotil je v rozličnosti v Boží lásce, že se mohlo o prvních křesťanech mluvit – a to právem – že mají jednu duši a jedno srdce. Lidé říkali o křesťanech “ hleďte jak se milují.“ Tato jednota v různosti je skutečnost i dnešních křesťanů a zároveň i reálný cíl křesťanů. Nejde to však bez požadavku Ježíšovy výzvy: “ Obraťte se! “ Protivní Boží a hřích rozděluje jednotlivce i společenství, Duch sv. a láska Kristova zase sjednocují kolem Ježíše. 3/ Čtení z listu sv. Pavla ke Korintským ukazuje jaké roztržky mezi křesťany způsoboval zlý duch a hřích, avšak Duch svatý zase způsoboval sjednocování v různosti – sv.Pavel to popisuje: “ Už tu není Žid anebo Řek, otrok nebo člověk svobodný, už tu není muž anebo žena, všichni jsou jedno v Kristu Ježíši.“ Toto Pavlovo slovo platí i pro dnešní úsilí o jednotu. V malém pozměnění by to mohlo znít jak to řekl profesor Halík“ „Už tu není katolík nebo evangelík, anglikán nebo pravoslavný, všichni jsme jedno křesťané v Kristu Ježíši.“ A do toho zapadá i věta z 2.Vatikánského koncilu z dekretu o jednotě Nostra aetate: “ Ať se usiluje o jednotu v nutném, v ostatním ať je svoboda, ve všem ale ať je láska.“4/ Jsem rád, že od roku 1965 jsou vidět mnohé plody úsilí o jednotu na př. v ekumenických bohoslužbách na př.v novoročních nebo ekumenická setkání mládeže z Evropy konané vždy v jiném evropském městě, naposledy ve Wroclavi v Polsku. Rovněž jsou vydávány konkrétní normy v katolické církvi v Ekumenickém direktáři o účasti na svátostném životě různých církvi, na př. my katolíci můžeme přicházet na pravoslavné bohoslužby a i přijímat tam svátosti, oni zase mohou totéž činit v katolické církvi atd.Jestliže se nyní hodně mluví o jednotné Evropě, pak právě v Evropě jsou tyto různé křesťanské církve zastoupeny ( pravoslaví, anglikáni, evangelíci, katolíci) a naše úsilí o jednotu dá předpoklady, že tato jednota Evropy se může uskutečňovat nejen zvnějšku, ale i zvnitřku tím, že lidé se budou chápat jako bratři a sestry a že přes různost bude křesťany spojovat nerozdělený Ježíš Kristus a jeho všeobsahující láska ke všem. Chtěl bych uvést příklad od sv.Atanáše v knize Proti pohanům: “ Jako hudební nástroj na př. strunný má více strun, každá hraje jinak, ale dohromady nástroj umí zahrát krásnou skladbu rukama hudebníka. Anebo pěvecký sbor smíšený sestává z různých hlasových skupin od sopránu, přes tenor, alt až po bas, ale všichni dohromady pod sbormistrem zazpívají krásnou skladu. Hudebník nebo sbormistr je Pán Ježíš v případě jednoty křesťanů.“Naše jednota má svůj vzor vždy v Pánu Ježíši a proto budeme muset se často modlit: Ježíši, učiň srdce naše podle srdce svého“, “ Ježíši učiň moje srdce pokorné, abych druhého křesťana pokládal za lepšího než jsem já, učiň moje srdce tiché ne pyšné, abych nechtěl mít druhého k obrazu svému, ale Božímu, učiň moje srdce ochotné k obrácení, k lítosti a uznání hříchů.“Maria, matko jednoty křesťanů, pomáhej nám stále více naplňovat tento ideál tvého Syna Ježíše Krista. Amen.