V dnešním evangeliu jsem četl o hostině, na kterou byl Pán Ježíš pozván. Ježíš rád stoloval s lidmi, aby svou přítomností posvětil toto společenství. Při stolování pronášel moudré řeči, své učení. Zejména s apoštoly se zúčastňoval velikonoční obětní hostiny a při poslední velikonoční hostině zanechal nám památku na své utrpení a smrt ve chlebě a víně proměněném ve své tělo a krev. Podle příkladu Pána Ježíše i křesťané by měli podobně stolovat. Děkovat modlitbou za dary jídla, za dary víry a lásky, někdy se třeba povzbudit četbou z Písma sv. a to zejména při příležitosti hostiny o vánocích nebo velikonocích. Někdy je také vhodné, že před jídlem a po něm se zazpívá děkovná píseň jak to praktikují na př. mladí křesťané na Slovensku. Kdo takto přistupuje ke stolování ten není jen konzument ani pouze slušný strávník, ale ten, který ví, že ne samým chlebem žije člověk, ale také slovem Božím. Že člověk zde na zemi není proto, aby jedl, ale jí proto, aby žil. Že jeho Bohem nemá být břicho jak to řekl sv. Pavel ve svém listě. Křesťan má vědět, že každé stolování je příležitostí uskutečnit slovo Pána Ježíše “ kde jsou dva nebo tři ve jménu mém jsem uprostřed nich.“ Tak to chápali první křesťané a proto nazývali hostiny – agape – tj. hody lásky a proto k nim zvali i ty o nichž Pán Ježíš v dnešním evangeliu mluvil jako o chudých, chromých, mrzácích a slepých, zkrátka lidi v nouzi, aby jejich tělo i duši nasytila láska Kristova prostřednictvím křesťanů. Zejména toto slovo Pána Ježíše naplňovali benediktini a mimo jiné i papež Řehoř Veliký, který denně zval 12 chudých ke svému stolu. Pro důležitost hostiny vybral Pán Ježíš velikonoční hostinu za formu nejvzácnější svátosti, která má provázet křesťany až do konce světa a to je svátost nekrvavé oběti kříže – památky Večeře Páně, dnes říkáme také mše svaté. Zde je zvlášť silně a účinně přítomen Pán Ježíš a to ve společenství věřících, ve slově Božím, v osobě kněze, ale zejména však po proměňování pod způsobou chleba a vína. Jak by mělo být malicherné v takovémto společenství s Ježíšem se přít o přední místo, bohužel ale apoštolové se přeli. Ježíš však ukazuje jak apoštolům tak i nám kdo je největší a nejpřednější v království nebeském, tedy i při hostině s Ježíšem. Je to dítě a pak ten kdo více slouží. Jestliže má být při hostině s Ježíšem, tedy při mši svaté nějaká přednost v místě pak o tom nerozhoduje to, je-li někdo s titulem či vysoce postavený, či nádherně oblečený, bohatý a vznešený. Spíše o tom rozhoduje podle Pána Ježíše je-li více podoben dítěti v čistotě duše, v pokorné víře a kdo více slouží Bohu a bližnímu. Ač se to zdá pro nás možná překvapivé: po Ježíšovi tím nejvíce sloužícím je vždy kněz nebo biskup. Slouží totiž nejen Bohu ale i velkému počtu lidí slovem Božím, eucharistickou obětí, podáváním Těla a Krve Páně. Každý kdo se podílí na plnění evangelia Pána Ježíše je služebníkem ve smyslu Ježíšově, kdo naplňuje lásku k Bohu a bližnímu. Ježíš zve tedy takto naplňující evangelium Pána Ježíše, aby byli blízko něho. V některých moderních kostelích se staví lavice pro věřící okolo oltáře, aby všichni věřící byli blízko oltáře. Bohužel mnozí věřící raději zůstávají vzadu jakoby neměli dosti důvěry být blízko Pána Ježíše. Ze svých dětských let si vzpomínám, že jsme jako děti z náboženství stály vždy nejblíže k oltáři a pak děti jako ministranti také byli nejblíže k oltáři. Stejně tak by tomu mělo být i v dnešní době v obnovené liturgii. Připomeňme si ještě, že hostina večeře Páně je předobrazem nebeské hostiny, kde Ježíš bude naším viditelným hostitelem. Kdo tedy slaví rád hostinu večeře Páně tady na zemi, zejména v neděli, ten také má zájem o nebeskou hostinu a naopak kdo se vyhýbá hostině s Ježíšem tady na zemi asi má i malý zájem o hostinu věčnou v nebi. Sv. Řehoř Veliký měl velmi pokorné smýšlení a proto ač papež nazýval se služebníkem služebníků Božích a měl rád slavení hostiny mše sv. tak, že zvelebil, sjednotil a upravil zpěvy při mši sv. po něm nazvané gregoriánské zpěvy. Stejné smýšlení i lásku ke mši sv. by měli mít i všichni biskupové a kněží. A my všichni bychom měli rádi přicházet na mši sv. a měli bychom přicházet s pokornou vírou v duši, protože Ježíšovi se pyšní lidé nezamlouvají, ale pokorným dává milost a ty, kteří se ponižují povyšuje. Pane Ježíši ať rádi přijímáme Tvé pozvání na hostinu s Tebou při mši sv., kde nám dáváš také sám sebe za pokrm a nápoj pod způsobami chleba a vína, abychom vždy znovu posílili víru, naději a lásku a tak jednou mohli s Tebou slavit nebeskou hostinu. Amen.
Hlavní nabídka
- Úvod
- Výběr z kázání P.Rudolfa Preye
- Články a fotogalerie
- Fotogalerie Poratrum
- Články – Lenešice
- Aktivity farnosti
- Stavební opravy a projekty
- Historie
- Církevní dokumenty
- Dekret o ekumenismu
- Prohlášení o náboženské svobodě
- Dekret o službě a životě kněží: Presbyterorum Ordinis
- Konstituce o posvátné liturgii (Sacrosanctum Concilium)
- Věroučná konstituce o Božím zjevení: Dei Verbum
- Konstituce „Lumen gentium“ – o církvi
- Pastorální konstituce o církvi „Gaudium et spes“
- Prohlášení o vztahu církve k mimokřesťanským náboženstvím
- Dekret o východních katolických církvích
- Prohlášení o křesťanské výchově
- Dekret o kněžské výchově
- Dekret o misijní činnosti církve: Ad gentes
- Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi
- Dekret o přizpůsobené obnově řeholního života
- Dekret o společenských sdělovacích prostředcích
- Dekret o apoštolátu laiků
- Exhortace papeže Františka Evangelii gaudium
- Kostely a kaple
- Duchovní slovo
- Katecheze věroučné
- Náš svět
- Co je člověk
- Pohled do nitra člověka
- Křest sv. – svátost znovuzrození
- Nejsvětější Trojice Boží
- Ježíš Kristus – pravý člověk
- Ježíš Kristus – pravý Boží Syn
- Milost Boží – základ nadpřirozeného života
- Vykoupení – Vykupitel
- Jak to může Bůh připustit? O utrpení.
- Kristovo zmrtvýchvstání
- Odkud čerpá církev své učení?
- O Písmu svatém Nového zákona podrobněji
- Rozum jako cesta k poznání Boha
- Církev Kristova – Boží lid a tajemné tělo Kristovo
- Církev v dějinách a její organizace
- Poslání církve a známky pravé církve
- Rozdělená církev a misijní poslání církve
- Přínos církve kultuře a některé stinné stránky v dějinách
- Náboženství ostatní
- Panna Maria, matka Boží a matka církve
- Stav řeholní v církvi
- Svátost biřmování – Ducha svatého
- Svátost smíření (pokání)
- Svátost oltářní – eucharistie
- Svátost pomazání nemocných
- Svátost svěcení kněží
- Svátost manželství
- Proč uctíváme Srdce Ježíšovo?
- Člověk potřebuje řád
- Poslední věci člověka – eschatologie jednotlivce
- Místo a stav věčné blaženosti a zavržení
- O duchových bytostech – andělech
- O očistci
- Křesťanská budoucnost – znovupříchod Krista
- Všeobecný soud, proměna světa, vzkříšení
- Osud, náhoda nebo Boží Prozřetelnost?
- Společenství svatých
- O žehnání, svěcení, křesťanských zvycích a symbolech
- Panna Maria v dějinách spásy – májové promluvy P.Rudolfa Preye
- Růžencová tajemství
- Radostný růženec
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala I.
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila I.
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila II.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila I.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila II.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala I.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala II.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla I.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla II.
- Bolestný růženec
- 1. tajemství: který se za nás krví potil I.
- 1. tajemství: který se za nás krví potil II.
- 2. tajemství: který byl bičován
- 3. tajemství: který byl trním korunován
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž I.
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž II.
- 5. tajemství: který byl ukřižován I.
- 5. tajemství: který byl ukřižován II.
- Slavný růženec
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal I.
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal II.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil I.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil II.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal I.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal II.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal I.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal II.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval I.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval II.
- Radostný růženec
- Zjevení Panny Marie ve Fatimě – májové promluvy P. Rudolfa Preye
- Katecheze mravoučné
- Ovládání sama sebe
- Co ovlivňuje lidské skutky?
- Vnitřní hlas Boží – svědomí
- O hříchu
- Nectnosti – neřesti (hlavní hříchy)
- Křesťanské ctnosti
- Zákon přirozený – zákon Boží
- 1. Boží přikázání: O víře
- 1. Boží přikázání: O naději
- 1. Boží přikázání: O lásce k Bohu a bližnímu
- 1. Boží přikázání: Skutky blíženské lásky
- 1. Boží přikázání: O nábožnosti a modlitbě
- 1. Boží přikázání: O pověře, modloslužbě, spiritizmu
- 2. Boží přikázání: Nevezmeš jméno Boží nadarmo
- 3. Boží přikázání: pamatuj, abys den sváteční světil
- 4. Boží přikázání: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl
- 4. Boží přikázání: život v rodině
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ – pokračování
- 6. Boží přikázání: Nesesmilníš
- 6. a 9. Boží přikázání. Nepožádáš manželky bližního svého
- 7. a 10. Boží přikázání. Nepokradeš. Nepožádáš majetku svého bližního
- 7. a 10. Boží přikázání: Nepokradeš. Sociální řád a spravedlnost
- 8. Boží přikázání: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému
- O církevních přikázáních
- Oratio Dominica – rozjímání nad modlitbou Otče náš
- Ave Maria – rozjímání nad modlitbou Zdrávas Maria
- Beatitudines – rozjímání nad Ježíšovými blahoslavenstvími
- Katecheze věroučné
- Přípravy
- Odkazy


