19. neděle v mezidobí “ C „

Četl jsem z evangelia Ježíšovo slovo “ neboj se malé stádce“. Toto Ježíšovo slovo platí zejména pro dnešní dobu velmi silně. Dnešní svět se nazývá sekulární tj. světský a to znamená že se řídí světskými zákony, pozemskými životními pravidly, která nic neví o věčnosti, o duši, o Bohu, o vzkříšení. V tomto světě jsou křesťané malým stádečkem. Mají se bát? Ježíš říká zcela jasně, že se nemají bát, protože mají od Boha království ve svém srdci, mají věčný život – drahocenný poklad – ve své duši. Křesťané se tedy nemají bát lidí, protože lidé nevěřící jim království Boží ani život Boží z duše vzít nemohou, pouze jim mohou ublížit na těle. Křesťané se podle Ježíše Krista mají bát pouze hříchu a toho od koho hřích přichází, tj. od zlého ducha, který chce škodit duši křesťana jak se to modlíme v modlitbě Svatý Michaeli archanděli. Vzpomínám si, že právě tato slova Pána Ježíše “ neboj se malé stádce“ mě napsal kardinál František Tomášek jako povzbuzení pro mne i farnost Postoloprty. Dějiny ukazují, že křesťané se vždy snažili naplňovat toto Ježíšovo slovo a nebáli se lidí, byli vždy silní ve slabosti, byli stateční v tichosti a lásce… Obdivujeme statečné hrdiny z filmů a televizních seriálů, ze starších filmů na pr. Vinetua, Old Shaterhanda, z novějších Schwazenegra, Walker Texas Rangers anebo hrdiny jako Herkules nebo Xena, ale mnohem statečnější, silnější a nebojácnější byli a jsou praví křesťané, tj. svatí, i když se s nikým neprali. Na př. sv. Vavřinec, jáhen a mučedník, sv. Dominik, který beze zbraně, silou lásky Boží a modlitby růžence obrátil na správnou víru Albigenské a Katarské, sv. Klára, která nejen dala Pánu Ježíši svou čistotu, ale i nevšední heroickou chudobu, ale také nebojácně vyšla s Nejsvětější svátostí proti útočníkům. Stejně nebojácný se srdcem plným lásky byl sv. Maxmillián Kolbe, polský františkán, který udělal tolik velkých akcí ve prospěch Božího království a navíc umřel, po zatčení a věznění v koncentračním táboře hrdinně, když se nabídl za jiného vězně do bunkru smrti. Ježíš nás křesťany vybízí dále ke stálé bdělosti. Křesťané mají být přepásáni a mají mít hořící lampy tj. mají být připraveni na setkání s Pánem Ježíšem, nemají se zabydlet na této zemi a starat se o bohatství majetku, ale ani o bohatství jiného druhu, naopak mají mít hořící lampy tj. milost Boží, lásku Kristovu, dobré skutky v duši. Křesťan se má vždy ptát, cokoliv dělá a myslí jako na př. sv.Alois: “ Co mě to prospěje pro věčnost?“ Bdělý křesťan slouží Bohu ( ne sobě, světu a ďáblu ) a Ježíš takovému slibuje, že v nebi bude s Ježíšem u stolu a Ježíš ho bude obsluhovat.Být bdělý znamená tedy mít živou víru a to je zase ta síla Boží, která činí křesťana nebojácným, statečným, trpělivým, laskavým, i když zároveň pokorným u vědomí, že drahocenný poklad má v nádobě hliněné. I v současné době a v našem národě je mnoho takových  bdělých a statečných křesťanů: manželů, dětí, studentů, dělníků i úředníků, mužů a žen. Proto tolik křesťanů se zúčastňuje různých poutí na př. v Mariazell v Rakousku, ve Fatimě v Portugalsku, do Lurd ve Francii,nebo u nás na Velehradě, přicházejí také na Svatou Horu u Příbrami. Proto je takový zájem o společné modlitby růžence v kostele i mimo kostel jako živý růženec, proto je mnohde zájem o biblické hodiny,  mnoho mladých se na př. zúčastnilo v Litoměřicích katechezí k prohloubení víry, proto přichází mnoho věřících i ve všední den do kostela a ke svátostem. Pán Ježíš ukazuje, že je Pánem života a přijde neočekávaně jako zloděj. To není myšleno jen o druhém příchodu Pána na konci světa, ale i o příchodu v hodině smrti. Kolik je dnes náhlých úmrtí, nehod , neštěstí automobilových, vlakových, leteckých a jiných. Máme být připraveni na toto setkání s Pánem. Pán k nám přichází jako zloděj, tedy v přestrojení. To znamená, že máme poznávat Pána Ježíše když konáme dobro pro svého manžela, manželku, děti, pro nemocného a trpícího na těle nebo na duši. „Cokoliv jste učinili jednomu z mých bratří a sester, mně samému jste učinili.“ Satanisté mají za úkol vykonat denně alespoň jeden zlý skutek. My křesťané bychom měli vykonat nejen jeden, ale i víve dobrých a bohulibých skutků lásky, milosrdenství, oběti, sebezáporu. Otevřme proto brány své duše Vykupiteli a jeho slovům,, která jsou slovy věčného života. Amen.