Dnešní slovo Boží mělo hlavní myšlenku modlitbu a to jak první čtení tak především evangelium. V době Pána Ježíše měli učedníci touhu, aby je Ježíš naučil správně se modlit. I pro nás dnešní věřící křesťany je modlitba a umět se správně modlit velmi důležité, protože být věřícím křesťanem znamená, abychom podle příkladu Pána Ježíše se uměli modlit. Pro Ježíše byla modlitba rozmluvou s nebeským Otcem. Ježíš se modlil sám nebo také společně se svými učedníky. A jako učitel a mistr si přál, aby se jeho učedníci modlili s vírou, pravidelně, s pokorou a vytrvale. Ježíš rád vyhověl svým učedníkům a naučil své učedníky modlit se tu nejkrásnější modlitbu k nebeskému Otci – Otče náš. Tato modlitba se od té chvíle stala základní modlitbou křesťanů a také vzorem dalších modliteb. Po vzoru modlitby Otče náš v církvi tvořili zbožní muži nebo ženy další modlitby pro různé potřeby, k různým příležitostem, pro různou denní dobu na př.ranní a večerní modlitby. Takové modlitby byly zapsány v modlitebních knížkách a bohudíky i v současnosti jsou i u nás modlitební knížky jak pro dospělé tak pro děti na př. Cestička k Bohu nebo v Kancionálu. Vraťme se však k modlitbě Otče náš: sv. Lukáš uvádí kratší formu, která má pouze 5 proseb, zatímco sv. Matouš má 7 proseb. V modlitbě Otče náš – jak říkají teologové – je obsaženo celé evangelium Ježíšovo. To zní trochu překvapivě a přece je tomu tak. Kdo totiž porozumí evangeliu ten porozumí i modlitbě Páně i Ježíši Kristu. A jen ten, kdo se začne modlit tuto modlitbu Páně může se stát dobrým učedníkem Pána Ježíše. Modlitba Páně není jen školou modlitby, ale je i školou života. Ježíš nejen hlásal evangelium – radostnou zvěst, ale také toto evangelium žil. A my křesťané také máme žít podle své víry, to znamená žít podle evangelia Pána Ježíše, podle Ježíšova učení, tedy i podle modlitby Otče náš. Co si tedy z modlitby Páně můžeme vzít pro život z víry? 1/ Ježíšovi šlo vždy na prvním místě o Boha Otce, o jeho království, o jeho svatost, o jeho vůli a pak na druhém místě o člověka, o jeho potřeby duchovní nebo hmotné. I my křesťané máme mít stejnou stupnici hodnot podle které se máme modlit i žít. “ Hledejte nejprve království nebeské ( pravdu, spravedlnost, pokoj, lásku, věčný život ) a všechno ostatní vám bude přidáno.“. 2/ Kdo se modlí k Bohu jako svému Otci je podle Ježíše synem nebo dcerou Boží a to je každý od křtu svatého a všichni věřící jsou pak bratři a sestry ve společenství církve tj. začínajícího již zde na zemi Božímu království. Tomuto Otci- hebrejsky Abba – může věřící křesťan říkat jako svému rodiči či sourozenci “ Ty“. Již tato skutečnost je tou velmi krásnou radostnou zprávou evangelia. A Bůh jako Otec je Otcem milujícím své děti a my zase máme milovat svého nebeského Otce. A kdo miluje Boha Otce, z lásky k němu zachovává jeho přikázání. A také podle Ježíše Krista má učedník Ježíšův a syn nebo dcera Boží má umět vzít kříž svého života a kráčet do nebeského domova. Životní kříž je vlastně život podle Ježíšova evangelia a tedy i podle modlitby Páně Otče náš a toto jho kříže je podle Ježíše jho sladké a břímě lehké. 3/ Kříž, evangelium a modlitba Otče náš – jde to dohromady? Ano – zahleďme se na kříž: příčné břevno, které ční vzhůru znamená lásku k Bohu a vodorovné břevno znamená lásku k bližnímu. Příčné břevno – to jsou první tři prosby modlitby Páně směřující k Bohu Otci, vodorovné břevno – to jsou další prosby modlitby Páně směřující k nám lidem. A jako je hlavní myšlenkou evangelia láska k Bohu a bližnímu, to samé obsahuje i modlitba Otče náš a to samé v sobě tají kříž Kristův. Vše tvoří jeden celek. Na závěr bych chtěl k modlitbě Otče náš ještě říci: Kdo se modlí tuto modlitbu je nejen člověkem věřícím v Ježíše Krista a Boha Otce, ale i člověkem srdce, protože nemyslí jenom na sebe, ale na Boha a druhé lidi, je člověkem života a lásky, protože vychází ze sebe k Božímu Ty a lidskému ty. Dnes navíc i lékaři tvrdí, že víra a modlitba také pomáhají udržovat i navracet zdraví. Ne nadarmo řekl Ježíš: “ Tvá víra tě uzdravila.“Kdo se modlí je tedy opravdu žijícím člověkem jak tělesně tak duchovně. Modlitba je totiž jakési dýchání duše, je to život duše. Je-li duše živá, pak se člověk modlí a naopak. A jak řekl sv. Alfons, od něhož také pocházejí krásné modlitby: “ Kdo se modlí má velkou naději na spásu a věčný život v nebi.“ Mějme proto jako apoštolové touhu učit dobře se modlit, začněme se pravidelně modlit a budeme prožívat šťastný život. Amen.
Hlavní nabídka
- Úvod
- Výběr z kázání P.Rudolfa Preye
- Články a fotogalerie
- Fotogalerie Poratrum
- Články – Lenešice
- Aktivity farnosti
- Stavební opravy a projekty
- Historie
- Církevní dokumenty
- Dekret o ekumenismu
- Prohlášení o náboženské svobodě
- Dekret o službě a životě kněží: Presbyterorum Ordinis
- Konstituce o posvátné liturgii (Sacrosanctum Concilium)
- Věroučná konstituce o Božím zjevení: Dei Verbum
- Konstituce „Lumen gentium“ – o církvi
- Pastorální konstituce o církvi „Gaudium et spes“
- Prohlášení o vztahu církve k mimokřesťanským náboženstvím
- Dekret o východních katolických církvích
- Prohlášení o křesťanské výchově
- Dekret o kněžské výchově
- Dekret o misijní činnosti církve: Ad gentes
- Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi
- Dekret o přizpůsobené obnově řeholního života
- Dekret o společenských sdělovacích prostředcích
- Dekret o apoštolátu laiků
- Exhortace papeže Františka Evangelii gaudium
- Kostely a kaple
- Duchovní slovo
- Katecheze věroučné
- Náš svět
- Co je člověk
- Pohled do nitra člověka
- Křest sv. – svátost znovuzrození
- Nejsvětější Trojice Boží
- Ježíš Kristus – pravý člověk
- Ježíš Kristus – pravý Boží Syn
- Milost Boží – základ nadpřirozeného života
- Vykoupení – Vykupitel
- Jak to může Bůh připustit? O utrpení.
- Kristovo zmrtvýchvstání
- Odkud čerpá církev své učení?
- O Písmu svatém Nového zákona podrobněji
- Rozum jako cesta k poznání Boha
- Církev Kristova – Boží lid a tajemné tělo Kristovo
- Církev v dějinách a její organizace
- Poslání církve a známky pravé církve
- Rozdělená církev a misijní poslání církve
- Přínos církve kultuře a některé stinné stránky v dějinách
- Náboženství ostatní
- Panna Maria, matka Boží a matka církve
- Stav řeholní v církvi
- Svátost biřmování – Ducha svatého
- Svátost smíření (pokání)
- Svátost oltářní – eucharistie
- Svátost pomazání nemocných
- Svátost svěcení kněží
- Svátost manželství
- Proč uctíváme Srdce Ježíšovo?
- Člověk potřebuje řád
- Poslední věci člověka – eschatologie jednotlivce
- Místo a stav věčné blaženosti a zavržení
- O duchových bytostech – andělech
- O očistci
- Křesťanská budoucnost – znovupříchod Krista
- Všeobecný soud, proměna světa, vzkříšení
- Osud, náhoda nebo Boží Prozřetelnost?
- Společenství svatých
- O žehnání, svěcení, křesťanských zvycích a symbolech
- Panna Maria v dějinách spásy – májové promluvy P.Rudolfa Preye
- Růžencová tajemství
- Radostný růženec
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala I.
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila I.
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila II.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila I.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila II.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala I.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala II.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla I.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla II.
- Bolestný růženec
- 1. tajemství: který se za nás krví potil I.
- 1. tajemství: který se za nás krví potil II.
- 2. tajemství: který byl bičován
- 3. tajemství: který byl trním korunován
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž I.
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž II.
- 5. tajemství: který byl ukřižován I.
- 5. tajemství: který byl ukřižován II.
- Slavný růženec
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal I.
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal II.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil I.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil II.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal I.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal II.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal I.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal II.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval I.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval II.
- Radostný růženec
- Zjevení Panny Marie ve Fatimě – májové promluvy P. Rudolfa Preye
- Katecheze mravoučné
- Ovládání sama sebe
- Co ovlivňuje lidské skutky?
- Vnitřní hlas Boží – svědomí
- O hříchu
- Nectnosti – neřesti (hlavní hříchy)
- Křesťanské ctnosti
- Zákon přirozený – zákon Boží
- 1. Boží přikázání: O víře
- 1. Boží přikázání: O naději
- 1. Boží přikázání: O lásce k Bohu a bližnímu
- 1. Boží přikázání: Skutky blíženské lásky
- 1. Boží přikázání: O nábožnosti a modlitbě
- 1. Boží přikázání: O pověře, modloslužbě, spiritizmu
- 2. Boží přikázání: Nevezmeš jméno Boží nadarmo
- 3. Boží přikázání: pamatuj, abys den sváteční světil
- 4. Boží přikázání: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl
- 4. Boží přikázání: život v rodině
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ – pokračování
- 6. Boží přikázání: Nesesmilníš
- 6. a 9. Boží přikázání. Nepožádáš manželky bližního svého
- 7. a 10. Boží přikázání. Nepokradeš. Nepožádáš majetku svého bližního
- 7. a 10. Boží přikázání: Nepokradeš. Sociální řád a spravedlnost
- 8. Boží přikázání: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému
- O církevních přikázáních
- Oratio Dominica – rozjímání nad modlitbou Otče náš
- Ave Maria – rozjímání nad modlitbou Zdrávas Maria
- Beatitudines – rozjímání nad Ježíšovými blahoslavenstvími
- Katecheze věroučné
- Přípravy
- Odkazy


