16. neděle v mezidobí “ C „

Evangelium Pána Ježíše není jen informací o Ježíši historickém, ale je taky vždy poučením pro nás současné učedníky Ježíšovy. Evangelium o návštěvě Ježíše v domě Lazarově a setkání s jeho sestrami Martou a Marií nám chce ukázat Ježíšův vztah k ženám. Ten byl zcela kladný, zároveň však zcela čistý. Ježíše a apoštoly doprovázely na jeho cestách ženy jako Marie Magdalská, Zuzana, Jana a další jak to popisuje sv. Lukáš v 8 kapitole 1-3. Proto Ježíš přijal rád pozvání k přátelskému posezení od Marty a Marie, ale využívá této příležitosti, aby zaséval slovo Boží do duší. Ježíš při této návštěvě chválí Marii, která naslouchala Ježíšovým slovům, Martu laskavým způsobem kárá, že příliš se věnovala starostlivosti s pohoštěním. Proč Ježíš zaujal takové stanovisko? Marta byla ještě příliš v zajetí starozákonních předpisů, které zakazovaly ženám, aby naslouchaly výkladům zákona a ženy vůbec nejen v oblasti náboženského života byly až druhořadými osobami. Je známa modlitba rabína: „Bože, děkuji ti, že jsem se nenarodil jako pohan jako otrok nebo jako žena.“ Podle Ježíšova učení ženy měly v církvi úkol sloužit při agapech – hostinách lásky, sloužily apoštolům a misionářům  na př. Lydie, ale směly také samozřejmě naslouchat slovu Božímu, být přítomny bohoslužbě slova i oběti jako plnohodnotné členky církve. Tato práva žen – křesťanek – v církvi se upevnila a rozšířila ještě více po 2. Vatikánském koncilu a také papež sv. Jan Pavel II. věnoval této problematice žen v církvi svou encykliku mulieris dignitatis, kde se mimo jiné říká: “ Žena se podílí na službě lektorky, může číst čtení, zpívat žalm, přímluvné modlitby, v nutných případech s dovolením biskupa může číst i evangelium, s dovolením biskupa může žena i podávat sv. přijímání, donášet sv. přijímání nemocným. Při mši sv. mohou ženy přinášet obětní dary, konat sbírku, hrát na varhany, zpívat v chrám. sboru, S biskupským dovolením jsou povoleny pastorační asistentky, katechetky, ministrantky. Boží slovo o Martě a Marii nás oslovuje a učí, abychom byli pohostinní, zejména abychom rádi přijali bratra nebo sestru věřící. Křesťan a pohostinnost by mělo být souvstažným slovem. Marta a Marie nejsou zde pro nás jako protikladné typy, ale jako doplňující se. Marta je vzorem služby lásky k bližnímu, Maria typem pro život modlitby, rozjímání, naslouchání slova Božího. Ježíš dává pouze správné pořadí hodnot, když řekl. “ Marie si vybrala nejlepší úděl.“ Chci-li totiž sloužit s láskou Boží, musím do sebe tuto lásku Boží přijmout a to především slovem Božím, setkáním se s Pánem Ježíšem svátostným. Nemo dat quod non habet – nikdo nemže dát co sám nemá. Je třeba stále znovu přijímat bohatství Božího života lásky, pravdy, oběti a pak bude možno konat skutky lásky podle vůle Boží. Proto se dnes tolik klade důraz na bohoslužbu slova. Církev chce, aby věřící jako Maria seděli u nohou Pána Ježíše a naslouchali jeho slovům. “ Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží a uchovávají a plní ho.“Proto na př. řeholní sestřičky aby dobře sloužily láskou se denně zúčastňují mše sv., rozjímání, modlí se. Není to vůbec žádná ztráta času i pro věřícího laika – ženu nebo muže když i ve všední den naslouchá slovu Božímu, setká se s Ježíšem ve mši sv. nebo v modlitbě.  Zkušenost těchto věřících ukazuje, že v síle lásky a pravdy Božího slova je jejich činnost v každodenním životě požehnaná. Jsou duchovní knížky, kde na každý den je předloženo několik myšlenek duchovního slova na př. Minutěnka od biskupa Hloucha. A i v době dovolených a prázdnin platí, abychom nezapomínali co Ježíš říká všem: “ Jen málo je třeba – ano jen jedno“ a sice to co konala Marie tj. setkávat se s Pánem Ježíšem. On je naše cesta a život. Proto bude pro nás věřící stále platit, že sestry Marie a Marta v duchovním slova smyslu budou tvořit jednotu. Přijímat Boží slovo, Boží milost a uskutečňovat ji v každodenním životě. Kontemplace a akce patří k sobě. Jak to říkají dominikáni: contemplata aliis tradere – to co rozjímám přinesu druhým. Toto obojí konala dobře sv. Zdislava. Našla si čas pro každodenní mši sv. , setkání s Pánem Ježíšem a pak mohla konat skutky lásky nejen ve své rodině, ale i k chudým, trpícím a nemocným. Marta z evangelia jistě vyvodila ze svého pokárání Pánem Ježíšem dobrý závěr. Co kdyby však Pán Ježíš řekl nám věřícím, naší církvi: “ děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí – jen jedno je potřeba – být spojen s Ježíšem, s jeho slovem, které se stalo tělem.“ Pane, ať rádi přicházíme k Tobě a nasloucháme Ti a od Tebe se učíme především lásce k Bohu a bližnímu. Amen.