Slavnost Těla a Krve Páně “ C „

Ve Vatikánském paláci je jedním z nejkrásnějších nástropních fresek od Raffaela obraz nazvaný “ DISPUTA „. Na tomto obraze je  ústředním bodem oltář a na něm monstrance s Tělem Kristovým pod způsobou chleba.  Nad oltářem jakoby v nebi je výjev Nejsvětější Trojice, Panny Marie, apoštolů, kolem oltáře jsou učitelé církevní, svatí mužové a ženy a věřící děti i dospělí. Tento obraz jakoby nám chtěl říci, že svátost Těla Kristova je nejcennějším spojením mezi nebem a zemí, mezi Bohem a lidmi. Proto se každoročně v církvi slaví tato slavnost Těla a Krve Páně, abychom si uvědomili, že tato svátost ustanovená Ježíšem Kristem při poslední večeři je opravdu svátostí NEJSVĚTĚJŠÍ. Druhý Vatikánský koncil potvrdil učení i praksi křesťanů a navíc zdůraznil, že svátost oltářní, mše svatá, ve které se proměňuje chléb a víno v tělo a krev Pána Ježíše je zde na zemi pro věřícího cílem všeho duchovního života z víry a zároveň zdrojem všeho posvěcení. Chléb a víno Ježíš určil záměrně pro Nejsvětější svátost, protože jednak byly už v Bibli naznačeny jako Boží dary z nebe na př. mana na poušti nebo chléb a víno Melchizedecha v Jeruzalémě, rovněž i zázračné rozmnožení chlebů Ježíšem. Kromě toho chléb a víno jako pokrm a nápoj boží přírody byl a je pro člověka nenahraditelný a proto Ježíš chtěl, aby stejně nenahraditelný byl On sám jako dárce života věčného a proto se zázračně Ježíš ztotožnil s chlebem a vínem při poslední večeři a žádal, aby věřící konali tuto večeři na jeho památku a aby jedli a pili chléb a víno nad kterými se pronesou Ježíšova zázračná slova. Ježíš chce, abychom měli život a to v hojnosti – ne však je život tělesný, ale především život duše pro život věčný a to poskytuje Tělo a Krev Ježíšova jak řekl: „Nebudete-li jíst mé Tělo a Krev, nebudete mít v sobě život“ a naopak řekl Ježíš: “ Kdo bude jíst mé Tělo a pít mou Krev, bude mít život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Chceme si dnes uvědomit, že proto je toto Tělo a Krev tak cenné, protože tají v sobě Ježíše pro nás ukřižovaného a vzkříšeného. Naši čeští svatí jsou nám příkladem v přijímání Těla Kristova ať to byl sv. Václav, sv. Zdislava, sv. Ludmila, sv. Prokop, sv. Jan Nepomucký a další. Dále si chceme uvědomit, že Ježíš zve ke svému stolu nejen duše svaté, ale také kajícníky, aby nalezly sílu žít podle Božího zákona a měli sílu bojovat proti zlým náklonostem. Ne nadarmo Ježíš řekl: “ Pojďte ke mne všichni, kdo jste obtíženi a já vás občerstvím a posílím.“ Ježíš pod způsobou chleba zůstává také po mši sv. ve svatostánku, abychom se mu mohli klanět, mluvit s ním v modlitbě a také, aby kněz nebo jáhen Tělo Kristovo mohli donést nemocným věřícím domů či do nemocnice, domova důchodců a pod. V církvi se od středověku vytvořila tradice, že jednou v roce se nese v  průvodu monstrance s Tělem Kristovým a u jednoho až čtyř oltářů se Svátost oltářní uctívá. Ježíš se prosí v modlitbách za různé potřeby a věřící svou účastí v průvodu vyznávají svou víru v Ježíšovu přítomnost a slibují mu, že chtějí se jím nechat vést životní cestou do nebeského domova.  V některých zemích na př. v Rakousku nebo Polsku a v některých farnostech se konají velkolepé průvody celou obcí s hudbou, mnoho družičkami a zástupci všech oblastí lidského života a cesta bývá vyzdobena velkolepými květinovými výzdobami . Bohužel, zde jsme církví v diaspoře, tj. v menšině a proto praktikujeme tuto úctu pouze v rámci našeho kostela. Ježíš však přijímá i toto naše vyznání a jistě nám bude žehnat a splní i na nás co slíbil : Pane, děkujeme Ti za Tvou lásku, se kterou se nám dáváš jako pokrm a nápoj. Amen.