7. neděle velikonoční “ C „

V době od nanebevstoupení Pána Ježíše se apoštolové, učedníci spolu s Pannou Marií a ženami shromažďovali v Jeruzalémě, modlili se a připravovali se na seslání Ducha sv. I ve čtení z Písma sv. této neděle jsme slyšeli o modlitbě – jáhen Štěpán se modlil. V evangeliu se Pán Ježíš modlil po poslední večeři tzv. velekněžskou modlitbu. Ježíš se modlil a prosil Boha za své učedníky, tedy i za nás, aby jeho učedníci byli jednotní. Jednotní s Bohem, Ježíšem Kristem, jednotní mezi sebou v lásce a milosti. Ta jednota podle Pána Ježíše má být obrazem jednoty Boží Trojice – Otce, Syna i Ducha sv. To znamená, ačkoliv je v Trojici rozdíl mezi osobami Božími, přece je jednotné božství. Podobně to má být mezi učedníky Pána Ježíše – křesťany. Má mít tyto známky jednoty“ ačkoliv křesťané nejsou uniformní, ale jsou různí – muži, ženy, dospělí a děti, staří a mladí, kněží i laici, bohatší i chudí, více vzdělaní i prostí – přece mají tvořit jednotu Božího lidu sjednoceného kolem pastýře a vyznávat stejnou víru, zachovávat stejná přikázání, žít ze stejného svatého křtu, mít společný cíl Boží domov. Nejdůležitější pro jednotu v různosti však je, že v křesťanech je stejný Boží život, stejná Boží láska. Proto křesťané nejvíce vyjadřují jednotu s Bohem a mezi sebou, když jdou ke stolu Páně a přijímají zdroj jednoty Pána Ježíše. Jednota při přijímání je naznačena již v chlebě, který je z mnoha zrn a přece tvoří jeden celek, rovněž víno je složeno z mnoha zrn vinné révy a tvoří jeden nápoj. Přijímání se také říká communio – což znamená spojení v jednotě. Přijímající pak mohou říci se sv. Pavlem: „všichni jsme jeden v Kristu Ježíši – už tu není muž ani žena, otrok nebo člověk svobodný, už tu není Žid nebo Řek…“ To není pouze vnější jednota, ale především jednota bytostně vnitřní a Boží – darovaná. Jestliže se Ježíš modlil za jednotu, pak to byla vlastně jeho závěť a my křesťané máme povinnost tuto Ježíšovu závěť plnit. Chce to však Ježíšovi dát své srdce a říci: Ježíši, přetvoř moje srdce podle srdce svého. Jsme v současné církvi svědky, že křesťané se snaží tuto jednotu uskutečňovat jak ve farnostech tak v mezifarních společenstvích, celodiecézních, mezidiecézních i celosvětových společenstvích. Výrazně k této jednotě křesťanů přispíval také svatý papež Jan Pavel II. i současný papež František přispívá svými pastoračními cestami po celém světě. I když je současný svět rozdělený: mluví se o východu a západu, o severu a jihu, což je rozdělení ideologické, sociální, rasistické i náboženské, právě snaha křesťanských církví o jednotu, které se říká ekumenismus, jemuž Ducha sv. dává podněty a sílu, je znamením pro celý svět, že je možná jednota i v různosti a rozdělení. Svatý papež Jan XXIII. přinesl do církve jisté normy pro jednotu mezi křesťany různých církví, když řekl: „v nutném ať je jednota, v ostatním různost, ale ve všem láska.“ Láska se vyjadřuje také modlitbou, proto nám dává Ježíš příklad modlitby za jednotu.Kromě toho je třeba pro jednotu přinášet osobní oběť, zřeknutí se své vůle a uvědomovat si, že jednota je vždy Boží dar a dílo Ducha sv., nejednota je zaviněna hříchem. Proto také upřímné vyznávání hříchů je vždy začátkem nové jednoty s Bohem a druhými křesťany. Ne nadarmo se denně modlíme v Otče náš – odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům. Co říci závěrem? Je nadějné, že právě mladá generace křesťanů se snaží o jednotu mehi křesťany, vždyť každoročně se scházejí mladí z celého světa vždy v jednom evropském městě, aby tam ve vzájenné lásce, modlitbě, dialogu žili jednotu křesťanů. I písně mladých ve zpěvníku Cantate mají za téma jednotu na př. píseň Svorní jsme, v jednom duchu vede nás jeden Pána anebo Spoj nás v jedno Pane, spoj nás v jedno láskou svou…Pane Ježíši ať my křesťané se snažíme o stálou jednotu v lásce a víře, abychom tímto znamením svědčili o Boží jednotě a lásce. Amen.