Svátek svatého Štěpána “ C „

Máme jistě ještě živé zážitky ze slavnosti Narození Páně: světla svící i žárovek ozářila kostely i domácnosti a narození Božího Syna bylo také doprovázeno četbou z Písma sv. o jasu Božího světla. Sv. Jan dokonce popisoval příchod Božího Syna jako světlo, které přicházelo do temnoty světa, aby osvítilo každého člověka. Symbolika světla a tmy souvisí také se sv. Štěpánem. V litoměřické katedrále, která je zasvěcena sv.Štěpánu je oltářní obraz od malíře Škréty, který znázorňuje kamenování sv. Štěpána. Zatímco postavy které Štěpána kamenují jsou tmavé i celé jejich prostředí je ve tmě, uprostřed je Štěpán ve světle. Je smutným paradoxem vánoc a tedy i příchodu Pána Ježíše na naši zem, že ne všichni lidé přijímali a přijímají světlo Ježíšova učení, světlo Ježíšova života, světlo Ježíšovy lásky. Raději zůstávají v jakési tmě, v jakési slepotě či zaslepenosti. A přitom Ježíš řekl, že všem kdo ho přijali dal moc stá se Božími dětmi, všem kdo se zrodili z Boha ve křtu nazval Ježíš syny a dcerami světla. Mezi ně patřil i sv. Štěpán. Církev hned vedle slavení Narození Pána Ježíše slaví prvního mučedníka církve, aby všem bylo zřejmé, že Ježíšova nebeská misie – poslání, byla úspěšná. Aby na sv. Štěpánovi bylo zřejmé, že učedník Ježíšům dostává tolik Boží síly, milosti, aby si cenil Ježíše a jeho učení nade všechno jako perlu a poklad, aby uměl jít po cestě Božího života, i když to je cesta kříže.  Aby uměl žít život podle Božích přikázání, aby raději přijal smrt než by zapřel Ježíše a jeho lásku. Štěpán je plný milosti a síly, darů od Pána Ježíše pro nás narozeného, ukřižovaného a vzkříšeného. Kromě sv. Štěpána ve vánoční době vzpomíná církev také na Betlémská neviňátka, která místo Ježíška byla králem Herodesem zavražděna. Bohužel i současná doba má mnoho věřících mučedníků takže současný papež dokonce prohlásil, že současná církev má více mučedníků než v první době křesťanství. O Ježíši narozeném čteme, že “ přišel do vlastního lidu a oni ho nepřijali“, rovněž tak Štěpán přicházel mezi vlastní tj. Židy, aby jim svědčil o Ježíši jako Božím Synu. Oni však ve své většině Ježíše nepřijali a ani jeho učedníky. Sv. Štěpán je slaven jako první ve vánoční době, protože vydal svědectví pro Ježíše Krista a to největší – svědectví krve. Četli jsme, že byl ukamenován. Po Štěpánovi budou pro Ježíše svědčit i další a další učedníci, muži i ženy ať krvavým či nekrvavým svědectvím. Sv. Štěpán ukazuje všem jakou Ježíš přinesl lidem nejcennější hodnotu: cení si nade vše dar nebe, které začíná už zde na zemi, cenit si nade vše nesmrtelnost duše, cenit si nade vše víry, ze které vychází láska Boží, která dovede odpouštět i nepříteli. Svátek sv. Štěpána nám tedy ukazuje, že jak vánoce tak celý život Ježíšův je příchod světla do tmy, je to vstup Božího dobra, které se setkává se zlem. V křesťanství nejde tedy o žádnou idylu, nejde taky jen o nějakou záležitost citu, ale vážné přijetí života podle Ježíšova učení. Zejména v naší diecézi je sv. Štěpán a symbolika světla a tmy velmi typická. Jako věřící tedy děti světla jsme obklopeni až příliš tmou nevěry a to pociťují již děti ve škole, manželé ve svém okolí, dělníci v továrnách, úředníci v kancelářích, dokonce i v nemocnicích, kde často také vládne duch nevěrecký. Ježíš však i nám všem dává stejnou sílu milosti jako sv. Štěpánovi, abychom mohli vytrvat a vydávat svědectví víře a vytrvat až do konce a tak si zasloužit ten nejcennější dar – spásu.  Děkujeme Ti Pane Ježíši, že pro Tebe můžeme žít, že pro Tebe můžeme trpět a v Tobě můžeme i umírat jako sv. Štěpán. Amen.