Slavnost Narození Páně “ C „

Čtyři adventní neděle jsme se připravovali v kostele tím, že jsme si připomínali Boží přísliby dané již prvním lidem, že na svět příjde Boží Syn – Mesiáš, který lidi vysvobodí z hříchů a otevře jim nebeský domov. Tyto přísliby byly Bohem dále potvrzovány a upřesňovány starozákonními proroky, zejména Danielem, Izaiášem, Micheášem. Dnes vstupujeme mší sv. do doby vánoční, ve které si připomínáme naplnění těchto Božích příslibů. Boží Syn – Ježíš – se narodil na naši zem.Tou konkretní zemí, do které se Boží Syn jako člověk narodil byla země Izraelská, tím národem do kterého se narodil byli Židé, konkretním místem bylo maličké městečko asi s tisíci obyvateli s názvem Betlém, poblíž Jeruzaléma a historická doba byl rok 748 od založení Říma a dnes je to začátek našeho letopočtu. V Římě tehdy vládl císař Augustus a ten vládl také tehdy podrobené zemi Izraelské, ve které měl svého úředníka Piláta a podřízeného krále Heroda. Císař římský ovládal mocnou armádu a byl nazýván nositelem míru a zachráncem lidského rodu, i když za doprovodu velkých armád a také si přivlastnil jako první římský císař božskou poctu. Sledovali jsme četbu z evangelia sv. Lukáše a dospěli jsme ke konkretnímu místu narození Božího Syna v lidské přirozenosti. Byla to skalní stáj a byly to jesle, které znali dobře pastýři, protože to byl žlab pro potravu domácím zvířatům. Tato skalní stáj s jeslemi byla v blízkosti městečka Betléma. Od 4. století je nad touto skalní jeskyní chrám Narození Páně, který se těší množstvím poutníků z celého světa. Tehdy však v jeskyňce byli jen tři lidé a pak tam přišlo několik pastýřů.Všimněme si těchto tří postav, o kterých jsem četl z Písma sv. Byli to Josef, Maria a malý Ježíšek. Josef byl věřící, zbožný a spravedlivý muž z Nazareta, povoláním tesař, pocházející z Betléma a byl snoubencem Marie. Jen z velké víry v Boha, z lásky k Marii a vnuknutí Božího, prostřednictvím anděla přijal skutečnost, že dítě, které jeho snoubenka čekala není jeho, nýbrž Boží Syn, zázračně počatý z Ducha sv. Od této chvíle ještě více vzrostla láska a úcta Josefova ke své snoubence Marii, které se stal potom mužem před zákonem, ale pro její zázračné početí a pro její vyvolení za matku Božího Syna, byl jí manželem čistým, respektujícím její panenství a Božské mateřství. Pohleďme na Marii – mladou maminku asi patnáctiletou – vychovanou ve zbožnosti a lásce k Bohu staršími rodiči, později vyrůstající v klášterní škole u chrámu Jeruzalémského, kterou dříve než jí její snoubenec Josef uvedl do svého domu v Nazaretě Bůh navštívil svým andělem Gabrielem, který jí oznámil její vyvolení za matku Božího Syna, kterému dá jméno Ježíš. Na otázku Marie jak se to stane, když nežije ještě s mužem, anděl jí řekl, že to svaté dítě Boží bude zázračně počato z Ducha sv. Sledovali jsme Marii z evangelia, že ihned po porodu zavinula své dítě do plenek, což vysvětluje, že i porod probíhal v Boží režii, nejenom bez bolesti, ale i bez porušení panenství, což všechno jsou Boží mimořádné zázraky. Od této chvíle nazýváme Marii pannou a matkou a církev ji vzývá jako matku Božího Syna, kterému dala pravou lidskou přirozenost i tělesnou podobu.Nejdůležitější postavou je však novorozené dítě Ježíš – malý Ježíšek. Samo jeho jméno je Hebrejského původu a znamená Spasitel. Jen andělé, o kterých jsem četl mohli v této chvíli znát slávu a moc Božího Syna, který existoval od věčnosti a jen v dějinné době se měl stát člověkem a z lásky Boží k lidem přijít mezi lidi. Jinak se nelišil od jiných novorozeňátek a i jeho další vývoj probíhal v rovině lidské v zákonitostech kojence, batolete, dítěte, dospívajícího v dospělost. Tento Ježíš však měl i božskou přirozenost, které dal plný průchod až ve své dospělosti, kdy učil lidi Boží pravdy, Boží mravy s autoritou Božskou, kdy konal zázraky jak na lidech tak na přírodě a ten největší jeho zázrak bylo jeho vlastní vzkříšení. Celý rok máme vždy my věřící v kostele na to, abychom zde se věnovali podrobněji Ježíšovu učení a otevírali se jeho darům milosti a lásky. Celý rok také uctíváme Marii jako Boží matku a nezapomínáme ani na sv. Josefa. Závěrem si chceme uvědomit jak podivuhodně musel “ posloužit“ vládce tehdejšího světa císař Augustus aniž to tušil pravému Spasiteli světa a pravému knížeti míru – Božímu Synu Ježíši tím, že nařídil sčítání lidí. Jen tak se naplnilo Micheášovo proroctví o Betlému kam musel Josef s Marií putovat. A ne náhodou je název Betlém v židovské řeči “ domem chleba“, aby později Ježíš dal lidem v něho věřícím sám sebe zázračně v podobě chleba – a to jako pokrm věčného života, když doslovně řekl “ já jsem chléb života, kdo jí tento chléb, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. “ Domem pravého chleba se stává od doby Ježíšovy každý katolický kostel a ten, kdo je jako pastýři pokorný a věřící, přichází a kladní se Ježíšovi zde přítomnému ve svatostánku. Kéž toto vše a mnohem víc si uvědomíme při pohledu na symbol vánoc – Betlém s jesličkami a Ježíškem a naše duše ať chválí Boha za jeho velkou lásku k nám lidem. Amen.