29. neděle v mezidobí “ B „

Dnes je v církvi misijní neděle. Se sv. Pavlem – misijním apoštolem si chceme uvědomit, že vzorem pro misie je sám Pán Ježíš, který přišel na naši zem s nebe, aby se zde šířilo Boží slovo až do končin země. Slovo misie znamená poslání, které Ježíš předal své církvi – apoštolům a učedníkům, tedy všem pokřtěným. “ Jděte do celého světa a učte všechny národy a křtěte je….“, “ jděte, posílám vás jako ovce mezi vlky…“, “ jděte a hlásejte: změňte své smýšlení, obraťte se a věřte v evangelium, protože se k vám přiblížilo nebeské království.“ Již dětem v náboženství se snažím vysvětlit, že Pán Ježíš přišel lidem dát znovu velkou hodnotu ztraceného lidství dědičným hříchem a sice Boží život do duše. Aby člověk s tímto Božím darem začal nově myslet, nově mluvit a nově jednat.  Jak nově? Aby Boží hodnoty pravdy, lásky a věčného života se staly pro člověka tím hlavním v celém jeho životě. Chceme-li to vyjádřit obrazně podle církevních otců, pak můžeme říci, že Ježíš proto sestoupil s nebe na zem, aby člověk s Ježíšem mohl vystoupit k Bohu do nebe. Anebo chceme-li to vyjádřit moderněji, evolučně s T.de Chardinem, pak Ježíš Kristus přinesl lidem nový vývojový stupeň a to proniknutí lidské přirozenosti Božím životem a Boží láskou po spirále směrem vzhůru od bodu alfa do bodu omega. Na papeži Janu-Pavlu II. můžeme spatřit jeden ze způsobů misijního poslání, který je vlastní apoštolům a jejich nástupcům a pomocníkům. V první řadě papež věnoval své misijní zaměření diecézím a farnostem katolické církve a v nich neopomíjí zvláště chudé, trpící a nemocné. V druhé řadě však své poslání adresoval i nekatolickým křesťanům a pak věřícím v Boha vůbec i všem lidem dobré vůle. Žijeme totiž dnes ve světě, kdy křesťanství je již, dá se říci, na celém světě hlásáno. Naši předkové, naši předchůdci ve víře naplňovali již misijní poslání našeho Pána a Duch sv. podporoval dílo šíření vír. Bohužel, někdy se misijní poslání nekonalo plně v duchu Pána Ježíše – v duchu lásky a služby – ale spíše v duchu touhy po moci a slávě jak po tom toužili i apoštolové Jakub a Jan v dnešním evangeliu. Příkladem této nedobré misie může být misie Karla Velikého nebo misie Španělů v Jižní Americe. Takové misie však nepřinesly požehnání a plody, ale spíše poškodily Kristovu církev. Mnoho jiných misionářů – svatých mužů a žen – s duchem Kristovým, se soucítící láskou, s milosrdenstvím, službou a obětí v srdci muselo napravovat nedostatky a hříchy nesprávně chápané misie. 2. Vatikánský koncil chválí zejména dobrou misijní činnost členů některých řádů na př. Františkánů, Dominikánů, Jezuitů. U posledně jmenovaných jsme to mohli sami posoudit ve filmu Mise. V dnešní době většina dříve misijních zemi na př. Afrika,Asie, Oceánie, Jižní Amerika mají již své pevné diecéze, farnosti, domorodé kněze, biskupy, katechety, kostely, školy, řeholní domy. Misie pak spočívají v tom, že křesťané si navzájem pomáhají a to země s pevnější vírou a početnějšími křesťany pomáhají těm zemím a oblastech, kde křesťané strádají, kde z různých důvodů je křesťanství na ústupu a víra je ohrožena. V dnešní době touto misijní pomocí se nezabývají pouze kněží nebo řeholníci, ale i laici na př. křesťanští lékaři, učitelé, různí technici,, katecheti. Tito přicházejí do ohrožených oblastí i zemí, kde se zapojují do života a vnášejí evangelium – radostnou zvěst Pána Ježíše o novém životě tam, kde pracují a žijí. V tomto smyslu můžeme pokládat i naši diecézi litoměřickou za misijní území, protože jsme obklopeni nevěřícími lidmi praktického i teoretického ateismu i uhaslými křesťany a přivítali bychom v našich farnostech především, nadšené křesťany – laiky jako misionáře ať už rodiny nebo svobodné muže a ženy. Že je třeba nové evangelizace i v zemích křesťanských ukazuje exhortace Evangelii gaudium papeže Františka.  Sami se pak máme snažit – každý svým způsobem – o misijní poslání. Jednak příkladným křesťanským životem ve víře a lásce, v pokoře, trpělivosti a skutcích milosrdenství. Snažit se v příhodný čas zvěstovat slovo pravdy víry a radostnou zvěst o spáse tam kde žijeme, pracujeme a jsme. A snažit se přivádět lidi do společenství za Pánem Ježíšem do kostela, do společenství bratří a sester. do církve Kristovy. Hlavně však – podle dnešního Božího slova: ať každý z nás své poslání naplňujeme duchem soucitné lásky s lidmi, duchem oběti a modlitby – to je účastní na mši sv. – i toto je misijní poslání. Kdo se nejvíce obětuje a slouží ten nejvíc koná i pro misie. V tom je nám příkladem i sv. Terezička Ježíškova, patronka misií a svatý papež Jan Pavel II.  Pane Ježíši, dej nám svého Ducha, ať Tě napodobujeme při naplňování misijního poslání. Amen.