Dnešní nedělí končíme souvislou četbu z evangelia sv. Jana o chlebě z nebe, kterým je Ježíš Kristus. Z těchto Ježíšových slov, o kterých jsme četli a ze slov při poslední večeři nad chlebem a vínem poznali apoštolové vůli Pána Ježíše, že se chce dát lidem věřícím z lásky za pokrm pro nový, Boží život, který nekončí smrtí. Je to vlastně život vzkříšeného Ježíše Krista. Ježíš je přítomen pod způsobami chleba a vína se svým božstvím i lidstvím, ale oslaveným, vzkříšeným. A to je velkým tajemstvím naší víry. Z dnešního evangelia se nám může zdát, že Ježíš byl málo diplomatický, málo tolerantní a naopak jako by byl příliš neústupný až tvrdohlavý v tom, že příliš důsledně až “ fanaticky“ lpěl na svém učení o pravém chlebě z nebe, který je jeho tělem. Divíme se, že Ježíš nechal mnoho ze svých učedníků odejít a ptáme se proč. Ježíš i jindy respektoval svobodu lidí, respektoval tedy i ty lidi tehdejší doby, kteří jej nepřijali jako Božího Syna a to jsou právě ti, kteří nepřijali jeho chléb z nebe, kterým je On sám. Ježíš dobře věděl, že ti kdo neuvěří v jeho božství nemohou být jeho učedníky, leda by se přetvařovali jako Jidáš a ten se později stal zrádcem. Tak jako Ježíš i jeho církev učí vše tak jako On. Tedy to, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk – jedna osoba ve dvou přirozenostech: lidské a božské, proto jej nazýváme Bohočlověkem. Církev však učí také o chlebě, který slovy Pána Ježíše se stává zázračně Tělem Kristovým. A církev nemůže jednat jinak než Pán Ježíš. I ona je v tomto málo diplomatická, málo taktická a tolerantní. Církev raději nechala i nechává odejít mnoho učedníků. Proto i v dnešní době jsou přísné požadavky našich biskupů pro ty, kteří jako dospělí chtějí přijmout křest sv., kteří chtějí v církvi přijmout svátost biřmování nebo svátost manželství. Z pravé víry nemůže církev nic slevit, i když je dnes, bohužel, mnoho lidí nevěřících, i když je dnes mnoho jiných církevních společenství a sekt, pro které byla Ježíšova slova i učení církve katolické tvrdou řečí.A jestliže jsme v současné době na cestě sjednocení křesťanů mezi církvemi, pak plná jednota bude až tehdy až budou moci křesťané různých církví přijímat společně chléb Boží z nebe, Tělo Kristovo. Bohužel, zde je ještě mnoho malé víry či nevíry křesťanů nekatolických k Ježíšovým slovům. Stejnou a plnou víru sdílíme zatím s východními křesťany a pravoslavnými křesťany, dále pak s anglikánskými křesťany, takže tito mohou přijímat Tělo Kristovo jak v naší katolické církvi tak my u nich. Ježíš Kristus nám dal své tělo jako pokrm pro duši ve vší vážnosti a to jak pro děti, mládež i dospělé. Není to tedy pokrm jen pro nějaké vyvolené, snad jenom pro kněze a řeholníky. Pravá a živá víra se vlastně vždy ukazuje ve vztahu k Nejsvětější svátosti. “ Nebudete-li jísti Kristovo Tělo, nebudete mít v sobě život. Ten kdo jí jeho Tělo a pije jeho krev, bude vzkříšen na konci časů.“ Tak se zpívá v jedné náboženské písni mladých křesťanů. Jestliže vrcholem bohoslužby slova je evangelium, pak vrcholem bohoslužby oběti je svaté přijímání Božího Těla. Ježíšovo přání přijímat chléb z nebe dobře pochopil sv. papež Pius X.. Již jako malý chlapec měl touhu přijmout tento Boží chléb, ale pro tehdejší církevní předpisy mu to nebylo dovoleno a proto si pomyslel, kdyby jednou byl papežem, že by umožnil, aby děti mohly brzy přijímat a dospělí, aby mohli často přijímat tento Boží chléb. Toto jeho přání se stalo skutkem, protože se opravdu stal papežem a vydal k tomu encykliku o přijímání dětí a dospělých s mnohými úlevami. Toto učení ještě rozšířil 2. Vatikánský koncil a sv. papež Jan-Pavel II. dovolil přijímat i 2x za den, jsme-li na mši svaté. Proč to všechno? Protože papežové i koncilní otcové si uvědomovali, že Ježíš si přeje, aby věřící byli svatí a silní z tohoto Božího pokrmu. Bohužel, pro některé věřící se i dnes zdá Ježíšovo slovo “ tvrdou řečí“ a neusilují o časté přijímání Božího chleba – Těla Kristova. Avšak Ježíš i církev nežádají mnoho: jen víru v Ježíšovo Božství, víru v Ježíšovu zázračnou přítomnost v chlebě, mít duši čistou od těžkých hříchů a dodržet 1 hodinu půst od jídla a pití. Dnešní evangelium nás tedy staví před rozhodnutí. Kéž bychom umělí řici s Petrem: Pane,ke komu půjdeme. Ty jsi ten Boží svatý. A místo modlitby bych chtěl zakončit slovy písně křesťanské mládeže: “ Rozhodnutí dávám Tobě do rukou, několik je cest, ale já chci za Tebou. Ty jsi můj Pán, s Tebou jdu dál, stále řídíš kroky mé.“ Amen.
Hlavní nabídka
- Úvod
- Výběr z kázání P.Rudolfa Preye
- Články a fotogalerie
- Fotogalerie Poratrum
- Články – Lenešice
- Aktivity farnosti
- Stavební opravy a projekty
- Historie
- Církevní dokumenty
- Dekret o ekumenismu
- Prohlášení o náboženské svobodě
- Dekret o službě a životě kněží: Presbyterorum Ordinis
- Konstituce o posvátné liturgii (Sacrosanctum Concilium)
- Věroučná konstituce o Božím zjevení: Dei Verbum
- Konstituce „Lumen gentium“ – o církvi
- Pastorální konstituce o církvi „Gaudium et spes“
- Prohlášení o vztahu církve k mimokřesťanským náboženstvím
- Dekret o východních katolických církvích
- Prohlášení o křesťanské výchově
- Dekret o kněžské výchově
- Dekret o misijní činnosti církve: Ad gentes
- Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi
- Dekret o přizpůsobené obnově řeholního života
- Dekret o společenských sdělovacích prostředcích
- Dekret o apoštolátu laiků
- Exhortace papeže Františka Evangelii gaudium
- Kostely a kaple
- Duchovní slovo
- Katecheze věroučné
- Náš svět
- Co je člověk
- Pohled do nitra člověka
- Křest sv. – svátost znovuzrození
- Nejsvětější Trojice Boží
- Ježíš Kristus – pravý člověk
- Ježíš Kristus – pravý Boží Syn
- Milost Boží – základ nadpřirozeného života
- Vykoupení – Vykupitel
- Jak to může Bůh připustit? O utrpení.
- Kristovo zmrtvýchvstání
- Odkud čerpá církev své učení?
- O Písmu svatém Nového zákona podrobněji
- Rozum jako cesta k poznání Boha
- Církev Kristova – Boží lid a tajemné tělo Kristovo
- Církev v dějinách a její organizace
- Poslání církve a známky pravé církve
- Rozdělená církev a misijní poslání církve
- Přínos církve kultuře a některé stinné stránky v dějinách
- Náboženství ostatní
- Panna Maria, matka Boží a matka církve
- Stav řeholní v církvi
- Svátost biřmování – Ducha svatého
- Svátost smíření (pokání)
- Svátost oltářní – eucharistie
- Svátost pomazání nemocných
- Svátost svěcení kněží
- Svátost manželství
- Proč uctíváme Srdce Ježíšovo?
- Člověk potřebuje řád
- Poslední věci člověka – eschatologie jednotlivce
- Místo a stav věčné blaženosti a zavržení
- O duchových bytostech – andělech
- O očistci
- Křesťanská budoucnost – znovupříchod Krista
- Všeobecný soud, proměna světa, vzkříšení
- Osud, náhoda nebo Boží Prozřetelnost?
- Společenství svatých
- O žehnání, svěcení, křesťanských zvycích a symbolech
- Panna Maria v dějinách spásy – májové promluvy P.Rudolfa Preye
- Růžencová tajemství
- Radostný růženec
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala I.
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila I.
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila II.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila I.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila II.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala I.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala II.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla I.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla II.
- Bolestný růženec
- 1. tajemství: který se za nás krví potil I.
- 1. tajemství: který se za nás krví potil II.
- 2. tajemství: který byl bičován
- 3. tajemství: který byl trním korunován
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž I.
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž II.
- 5. tajemství: který byl ukřižován I.
- 5. tajemství: který byl ukřižován II.
- Slavný růženec
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal I.
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal II.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil I.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil II.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal I.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal II.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal I.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal II.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval I.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval II.
- Radostný růženec
- Zjevení Panny Marie ve Fatimě – májové promluvy P. Rudolfa Preye
- Katecheze mravoučné
- Ovládání sama sebe
- Co ovlivňuje lidské skutky?
- Vnitřní hlas Boží – svědomí
- O hříchu
- Nectnosti – neřesti (hlavní hříchy)
- Křesťanské ctnosti
- Zákon přirozený – zákon Boží
- 1. Boží přikázání: O víře
- 1. Boží přikázání: O naději
- 1. Boží přikázání: O lásce k Bohu a bližnímu
- 1. Boží přikázání: Skutky blíženské lásky
- 1. Boží přikázání: O nábožnosti a modlitbě
- 1. Boží přikázání: O pověře, modloslužbě, spiritizmu
- 2. Boží přikázání: Nevezmeš jméno Boží nadarmo
- 3. Boží přikázání: pamatuj, abys den sváteční světil
- 4. Boží přikázání: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl
- 4. Boží přikázání: život v rodině
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ – pokračování
- 6. Boží přikázání: Nesesmilníš
- 6. a 9. Boží přikázání. Nepožádáš manželky bližního svého
- 7. a 10. Boží přikázání. Nepokradeš. Nepožádáš majetku svého bližního
- 7. a 10. Boží přikázání: Nepokradeš. Sociální řád a spravedlnost
- 8. Boží přikázání: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému
- O církevních přikázáních
- Oratio Dominica – rozjímání nad modlitbou Otče náš
- Ave Maria – rozjímání nad modlitbou Zdrávas Maria
- Beatitudines – rozjímání nad Ježíšovými blahoslavenstvími
- Katecheze věroučné
- Přípravy
- Odkazy


