Dnešní Boží slovo nám chce zdůraznit, že je Boží vůli, aby Boží spása přicházela k lidem prostřednictvím lidí. Také Boží Syn se stal člověkem, aby plný Ducha svatého slovem i skutkem zvěstoval lidem Boží spásu. Stejně tak si Ježíš vyvolil apoštoly, aby tito zprostředkovali lidem spásu a později zase nástupci apoštolů – papež, biskupové, kněží, jáhnové a jejich pomocníci. To je až do dneška vůle Boží, aby toto poslání Boží konali lidé jak jsme o tom četli v prvním čtení. Dnes tomuto poslání říkáme spíše misie. I v naší vlasti podobným způsobem přijali naši předkové radostnou zvěst spásy, když k nám Bůh poslal na základě žádosti knížete Rostislava ze Soluně Cyrila a Metoděje, které zase poslal císař Michael v roce 863. Tito dva bratři nejprve na Moravě, na Velehradě a okolí zvěstovali radostnou zvěst o spáse a vzkříšení, o Božím životě v Ježíši Kristu. Jsme vděčni těmto misionářům, ale musíme být vděčni i našim předkům, že přijali jejich slova s vírou, že na jejich kázání změnili své smýšlení, svůj život, že se obrátili a konali pokání, dali se pokřtít a našli v novém životě podle Ježíše Krista šťastnější naplnění lidského života. Dnešní Boží slovo, zejména evangelium nám však ukazuje i druhou stránku misijní činnosti a to spíše tu zápornou. Překvapuje nás totiž, že Pán Ježíš nenašel u všech lidí odezvu víry a dokonce ani u svých nejbližších, ve vlastním národě, v místě svého domova v Nazaretě. Naopak jsme četli, že lidé ke kterým Ježíš mluvil byli nevěrní, drzí, zatvrzelí, vzpurní, pohoršující se, nevěřící. Skutečnost přijetí nebo odmítnutí víry v Boha a Ježíše je jistě záležitost svobody člověka a zároveň tajemstvím. Domnívám se však, že lidsky uvažováno odmítaví lidé byli zaujati příliš pozemským smýšlením a jednáním, tedy hříšným, že posuzovali Pána Ježíše pouze a příliš lidsky a to jen povrchně lidsky. “ Copak to není ten tesař, syn Mariin s příbuzný Jakubův, Josefův a Šimonův?“ Ježíš byl pro ně příliš obyčejný, prostý, nevznešený a i když zaregistrovali moudrost jeho slov, nepřijali je jako moudrost Boží, ale lidskou, pro ně nepřijatelnou. “ A pohoršovali se nad ním“. Toto nebezpečí je aktuální i v dnešní době. I dnes mohou lidé stejně posuzovat hlasatele víry. Kdo nepřijme papeže, biskupy, kněze, jáhny a angažované laiky jako Boží vyslance, jako lidi v síle Boží, jako vyslance Pána Ježíše, pak nebudou také přijímat zodpovědně a závazně i jimi zvěstované slovo. A přece je skutečností, že síla Boží milosti proměňuje člověka. Každý obrácený člověk se stává vírou a křtem novým člověkem, žije novým způsobem života, i když vnějškově se nijak neliší od druhých lidí. Kdo chce může tento nový Boží život u věřícího křesťana poznat. Tak jako Pán Ježíš byl některými lidmi odmítán tak i další misionáři byli mnohdy odmítáni. Také sv. Cyril a Metoděj našli u našich předchůdců své odpůrce, protivníky a pronásledovatele, vždyť dokonce se museli jít obhajovat ze své činnosti do Říma k papeži a Metoděj byl dokonce i nespravedlivě vězněn. Podobně i v dnešní době mnozí biskupové, kněží mají jak své příznivce, věrné věřící, tak ale i své odpůrce. Také mnozí konvertité, tj. lidé ,kteří v dospělosti přijali víru a křest sv. zakoušejí často podobný odpor od některých lidí, kterým se nelíbí, že začali žít novým a spravedlivým životem. Mnohdy najdou nepochopení či odpor i u těch nejbližších – u manžela, manželky, dětí, sourozenců, příbuzných, přátel a spolupracovníků. Také zde platí co platilo o Ježíšovi v Nazaretě:“ Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ Znám případy, že když se rozhodl dospívající syn nebo dcera pro život z víry anebo dokonce pro stup do kněžského semináře nebo řeholní společnosti, byli nevěřícími rodiči vyhnáni z domova. Tyto negativní jevy z dnešního Božího slova i z dějin a současnosti nás nesmí zneklidnit, naopak máme být na straně Pána Ježíše jako lidé živé víry, nemáme hledat sílu v sobě, ale v milosti Boží. Máme umět říci se sv. Pavlem:“ Proto s radostí přijímám slabosti,příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista.“ Ať jen Ježíš Kristus a jeho milost jsou pro nás vítězstvím a radostí. Amen.
Hlavní nabídka
- Úvod
- Výběr z kázání P.Rudolfa Preye
- Články a fotogalerie
- Fotogalerie Poratrum
- Články – Lenešice
- Aktivity farnosti
- Stavební opravy a projekty
- Historie
- Církevní dokumenty
- Dekret o ekumenismu
- Prohlášení o náboženské svobodě
- Dekret o službě a životě kněží: Presbyterorum Ordinis
- Konstituce o posvátné liturgii (Sacrosanctum Concilium)
- Věroučná konstituce o Božím zjevení: Dei Verbum
- Konstituce „Lumen gentium“ – o církvi
- Pastorální konstituce o církvi „Gaudium et spes“
- Prohlášení o vztahu církve k mimokřesťanským náboženstvím
- Dekret o východních katolických církvích
- Prohlášení o křesťanské výchově
- Dekret o kněžské výchově
- Dekret o misijní činnosti církve: Ad gentes
- Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi
- Dekret o přizpůsobené obnově řeholního života
- Dekret o společenských sdělovacích prostředcích
- Dekret o apoštolátu laiků
- Exhortace papeže Františka Evangelii gaudium
- Kostely a kaple
- Duchovní slovo
- Katecheze věroučné
- Náš svět
- Co je člověk
- Pohled do nitra člověka
- Křest sv. – svátost znovuzrození
- Nejsvětější Trojice Boží
- Ježíš Kristus – pravý člověk
- Ježíš Kristus – pravý Boží Syn
- Milost Boží – základ nadpřirozeného života
- Vykoupení – Vykupitel
- Jak to může Bůh připustit? O utrpení.
- Kristovo zmrtvýchvstání
- Odkud čerpá církev své učení?
- O Písmu svatém Nového zákona podrobněji
- Rozum jako cesta k poznání Boha
- Církev Kristova – Boží lid a tajemné tělo Kristovo
- Církev v dějinách a její organizace
- Poslání církve a známky pravé církve
- Rozdělená církev a misijní poslání církve
- Přínos církve kultuře a některé stinné stránky v dějinách
- Náboženství ostatní
- Panna Maria, matka Boží a matka církve
- Stav řeholní v církvi
- Svátost biřmování – Ducha svatého
- Svátost smíření (pokání)
- Svátost oltářní – eucharistie
- Svátost pomazání nemocných
- Svátost svěcení kněží
- Svátost manželství
- Proč uctíváme Srdce Ježíšovo?
- Člověk potřebuje řád
- Poslední věci člověka – eschatologie jednotlivce
- Místo a stav věčné blaženosti a zavržení
- O duchových bytostech – andělech
- O očistci
- Křesťanská budoucnost – znovupříchod Krista
- Všeobecný soud, proměna světa, vzkříšení
- Osud, náhoda nebo Boží Prozřetelnost?
- Společenství svatých
- O žehnání, svěcení, křesťanských zvycích a symbolech
- Panna Maria v dějinách spásy – májové promluvy P.Rudolfa Preye
- Růžencová tajemství
- Radostný růženec
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala I.
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila I.
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila II.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila I.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila II.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala I.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala II.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla I.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla II.
- Bolestný růženec
- 1. tajemství: který se za nás krví potil I.
- 1. tajemství: který se za nás krví potil II.
- 2. tajemství: který byl bičován
- 3. tajemství: který byl trním korunován
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž I.
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž II.
- 5. tajemství: který byl ukřižován I.
- 5. tajemství: který byl ukřižován II.
- Slavný růženec
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal I.
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal II.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil I.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil II.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal I.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal II.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal I.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal II.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval I.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval II.
- Radostný růženec
- Zjevení Panny Marie ve Fatimě – májové promluvy P. Rudolfa Preye
- Katecheze mravoučné
- Ovládání sama sebe
- Co ovlivňuje lidské skutky?
- Vnitřní hlas Boží – svědomí
- O hříchu
- Nectnosti – neřesti (hlavní hříchy)
- Křesťanské ctnosti
- Zákon přirozený – zákon Boží
- 1. Boží přikázání: O víře
- 1. Boží přikázání: O naději
- 1. Boží přikázání: O lásce k Bohu a bližnímu
- 1. Boží přikázání: Skutky blíženské lásky
- 1. Boží přikázání: O nábožnosti a modlitbě
- 1. Boží přikázání: O pověře, modloslužbě, spiritizmu
- 2. Boží přikázání: Nevezmeš jméno Boží nadarmo
- 3. Boží přikázání: pamatuj, abys den sváteční světil
- 4. Boží přikázání: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl
- 4. Boží přikázání: život v rodině
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ – pokračování
- 6. Boží přikázání: Nesesmilníš
- 6. a 9. Boží přikázání. Nepožádáš manželky bližního svého
- 7. a 10. Boží přikázání. Nepokradeš. Nepožádáš majetku svého bližního
- 7. a 10. Boží přikázání: Nepokradeš. Sociální řád a spravedlnost
- 8. Boží přikázání: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému
- O církevních přikázáních
- Oratio Dominica – rozjímání nad modlitbou Otče náš
- Ave Maria – rozjímání nad modlitbou Zdrávas Maria
- Beatitudines – rozjímání nad Ježíšovými blahoslavenstvími
- Katecheze věroučné
- Přípravy
- Odkazy


