Slavnost Seslání Ducha svatého “ B „

Známe obrazy Seslání Ducha svatého jak to popisují Skutky apoštolů: Apoštolové, učedníci s Marií a ženami se modlí a Duch sv. v podobě ohnivých jazyků spočívá nad jejich hlavami. Možná, že právě tyto obrazy jsou pro nás k pochopení tajemství Ducha sv. málo pochopitelné a neživotné. A přece pravda o Duchu sv. je pravda velmi životná. Sesláním Ducha sv. bylo dovršeno Kristovo zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Ježíš Kristus jako vzkříšený Pán zůstává ve své církvi na zemi jako Duch svatý, jako živý Pán, jako nový život. Proto Bůh zvolil tyto symboly ohně, aby ukázal, že Duch sv. je žár Boží lásky a světlo Boží pravdy. Duch svatý je ve skutečnosti neviditelný jako sám Bůh, ale je dáván viditelným lidem v církvi, kde činí z každého věřícího i z celé církve chrám Ducha svatého. Den Seslání Ducha sv. se stal narozeninami církve Kristovy. Bůh je láska, Bůh je duch. Duch svatý činí v církvi z věřících lidí podobné Bohu, tj. lidi žijící duchovně a s Boží láskou. Sv. Pavel vyjmenovává “ ovoce Ducha sv.“ u křesťanů v listě Galaťanům: láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Duch sv. dal i sílu a statečnost věřícím v Božím lidu hlásat radostnou zvěst, konat novozákonní oběť, posvěcovat věřící svátostmi. Proto vyznáváme, že věříme v jednu svatou církev, protože Duch sv. je v církvi principem svatosti a jednoty. Duch svatý to byl, který lidská slova Písma sv. proměnil na slova Boží, Duch svatý proměňuje chléb a víno v tělo a krev Pána Ježíše, Duch svatý přichází do duše nově pokřtěného, do duše kajícího křesťana ve svátosti pokání. Duch svatý je tedy Duch Pána Ježíše i Boha Otce, se kterými je v nerozlučném spojení. Jestliže rozlišujeme život vegetativní, senzitivní a rozumový pak nám Ježíš přinesl ještě nový druh života a to je právě život Ducha svatého, život Boží, život Boží lásky. Tento nový život přijímají ti, kteří ve víře a křtu se otevírají Bohu. I podle evolučního filosofa a paleontologa Teilharda Chardina povýšil Duch sv. člověka na nejvyšší stupeň proměny, kdy Boží život proměňuje a posvěcuje člověka a člověk pak posvěcuji a proměňuje prostředí světa v “ božské prostředí“. To je pak království Boží na zemi, které tak radikálně hlásal Ježíš Kristus. Není to jen pouhá teorie, sice krásná, ale neskutečná? N e n í ! Protože církev Ducha sv. je již zde 2000 let a zejména po 2. Vatikánském koncilu je církev plná nové životnosti. Ještě před 30 – 40 lety se mnozí domnívali, že církev nemá již šanci něco lidstvu a světu dát. Církev se však otevřela novému působení Ducha sv. I v našem národě to můžeme pozorovat: stále znovu se hlásí mladí chlapci na kněžské studium, mnoho křesťanských dívek se zříká manželství a vstupuje do řeholí, mnoho křesťanských manželů žije svatým životem. Je mnoho angažovaných laiků z řad mládeže, mužů  žen, kteří spolupracují s pastýři církve a nadšeně šíří království pravdy a lásky Boží a života věčného. I v našem národě jsou různá křesťanská hnutí, která se snaží žít z darů Ducha sv. na př. Fokolare, Mariánské hnutí t.zv.Schonstadské a další.Jako dílo Ducha sv. musíme vidět, že ve dvacátém století papež svatořečil nebo blahořečil množství nových svatých na př. oběti 2.světové války Marcela Callo, Ruperta Mayera, Editu Stein, lékaře Josefa Moscattiho, sestru Blandinu, mučednici čistoty Pierinu Morazinovou a další. Naše církev je živou církví. Životodárnou duší je Duch sv. a jestliže Pán Ježíš říká, že strom se pozná po ovoci, tak působení Ducha sv. poznáme z krásného života křesťanů. Prosme proto na závěr: Pane Ježíši, dávej nám stále Ducha sv., aby nás nenechal v nevědomosti, ale uváděl nás do pravdy Boží, aby nám dával sílu vyznávat a žít víru mezi lidmi a vítězit nad pokušením těla, světa a ďábla, aby nám dával svou lásku, abychom rostli ve svatosti a měli vždy pokoj v duši. Ať jsme šťastni, že patříme do církve Ducha sv. kde Bohu sloužit znamená s ním i kralovat. Amen.