Místo a stav věčné blaženosti a zavržení

Definitivní rozhodnutí o místu a stavu věčného – konečného života dochází již při zvláštním, osobním soudu Božím (v okamžiku smrti). Místem a stavem věčné blaženosti je nebe a zavržení je peklo. Mezi těmito skutečnostmi je nepřeklenutelná propast, nelze ji překlenout. Výjimkou je očistec. Je to dočasný stav a místo „ předsíň nebe“, odkud je cesta pouze do nebe. Co máme znát a věřit o nebi?

  1. Do nebe přijde duše člověka, která je bez viny hříchu i trestu za hřích.
  2. Blažeností věčnou je bezprostřední poznání a patření Boha a s tím související přirozené poznání i láska stvořených dober Bohem. V patření na Boha je zahrnuta i největší láska, štěstí a krása.
  3. Nebeská blaženost bude trvat věčně bez omezení trvání a intenzity. Stupeň nebeské blaženosti je rozdílný podle stupně zásluh.

Ve Starém zákoně jsou jen náznaky, nejvíce v Žalmech 48, 16, 72, 26 (mluví se tam o osvobození duší z podsvětí). Prorok Daniel  12,2 mluví o tělesném vzkříšení k životu nebo potupě. Kniha Makabejská (26,26) mluví o naději na život věčný. Kniha Moudrosti uvádí: „Věčný život duše spravedlivého je v Boží ruce…“ Moudr.3,1-9.

V Novém zákoně je např. podobenství o svatební hostině Mt 25,10, které mluví o nebi a o podmínkách účasti v nebi, respekt.v pekle. Podobenství o chudém Lazaru a bohatém člověku  Lk 16,19-31 uvádí nepřekonatelnou propast mezi nebem a peklem! Sv.Pavel v 1 Kor 2,9 píše: „Co oko lidské nevidělo, ucho neslyšelo, na mysl lidskou nevstoupilo…to Bůh připravil těm, kteří ho milují.“ Sv. Jan v 1listě 3,2: „Budeme mu podobni, neboť ho uvidíme tak jak je.“ Zjev.7,9: hovoří o svatých před trůnem Božím, je jich veliké množství v bílých rouších s palmami v rukou… Podle teologů bude věčnou blaženost doprovázet:  1) Poznání (visio). 2) Láska (amor). 3) Radost (gaudium). I spojení duše s tělem po vzkříšení přinese novou blaženost oslaveného těla. Jistě zvláštní blaženost budou mít mimořádní svědci víry: panny, mučedníci, vyznavači.

Další odkazy na Písmo sv. N.Z. vzhledem k nebi: Mt 6,20 „Ukládejte si poklady v nebi…neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ Mt 25,46 „Pojďte požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa…ale spravedliví půjdou do věčného života.“ Mt 16,27 „Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými svatými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“ 2 Kor 9,6: „Kdo skoupě sází skoupě bude i sklízet.“ Jan 14,2: „V domě mého Otce nebeského je mnoho příbytků, kdyby ne, řekl bych vám to.“ Mt 5,12 „Vaše odměna je hojná v nebi.“

Nebe je velkým cílem křesťana, je předmětem víry, naděje a lásky. O místě a dalších jednotlivostech nejsme Písmem sv. informováni. V každém případě je to místo a stav, přesahující naše pozemské představy smyslové i hmotné (prostorové a časové). Něco o pekle: Zrovna tak jako ďábel není pohádkovou bytostí s rohy a kopytem tak ani peklo není místem pohádkových nebo středověkých muk. Ďábel je padlý anděl – tedy duchová bytost. Peklo Ježíš jenom v Písmu sv. přirovnává k tehdejší Geheně, t.j údolí u Jeruzaléma, které bylo zapáchajícím smetištěm a velmi nevlídným místem, obrazně mluví Ježíš, že tam bude pláč a „skřípání zubů“. Co tedy máme o pekle věřít?

  1. Duše lidská, která zemře ve stavu těžkých hříchů přichází do pekla, stavu a místa zavržení, duše jsou navěky vzdáleny od Boha a svatých.
  2. Toto odloučení trvá věčně, je neodvolatelné = věčné zavržení.
  3. Stupeň trestů zavržených je rozličný podle velikosti hříchů jednotlivce.

Náznaky o pekle jsou již ve S.Z. Daniel: 12,2, 16,20, Izaiáš: 66,24, Moudr.4,19. V Novém zákoně: Mk 9,46 „Kde červ neumírá a oheň nehasne.“  Mt 5,29 „Neboť je ti prospěšnější, aby zahynul jeden úd než aby bylo celé tělo uvrženo do pekla.“ 2 Sol 1,9: „Ti budou potrestáni záhubou věčnou (budou odloučeni) od tváře Páně a od slávy jeho moci.“

Tresty v pekle budou (podle tradičního učení církve):

  1. poena damni – tj. ztráta Boha, vzdálení od Boha navěky.
  2. poena sensu – smyslů tj.nějaká bolest, postihující celého člověka, zejména pak stálá výčitka, zoufalství a vědomí nemožnosti zlepšení svého stavu.

V Písmu sv. se také píše o ohni. Není jisté zda se má pokládat za fysický v tom případě by musel být jiný než náš pozemský, ale spíše se bude jednat o vnitřní oheň tj. pálení žáru ohně ve svědomí – stálé výčitky svědomí. U Mt 18,8 se mluví o věčném ohni. Vůle zavržených totiž zůstává zatvrzelá a neschopná lítosti (nemůže již obdržet milost Boží k obrácení).