3. neděle velikonoční “ B „

Velikonoční svátky jsou největšími svátky křesťanů, velikonoční doba trvá sedm neděl, ale dá se dokonce říci, že trvá vlastně po celý rok, protože každá neděle je setkáním s Ježíšem Kristem vzkříšeným. Ježíš vzkříšený jako kdysi k emauzským učedníkům tak i k nám mluví svou radostnou zvěstí i slovy kněze – „vykládá nám Písmo sv.“ – aby v nás hořel oheň milosti víry a Boží lásky. Nejen v neděli, ale při každé mši sv. se zvěstuje smrt a vzkříšení Pána Ježíše, zejména když se podává svaté přijímání, ve kterém se nám dává Ježíše ukřižovaný a vzkříšený. Také každá svátosti, kterou přijímáme je setkáním s Ježíšem ukřižovaným a vzkříšeným. Dokonce i velikonoční svíce – paškál – a svatostánek v kostele nám ukazují na Ježíše pro nás ukřižovaného a vzkříšeného. Dá se říci, že vše v církvi je prostoupeno touto velikonoční vírou. Domnívám se, že lidé, kteří přijdou pouze jednou v roce na vánoční mši nejsou moc vedeni ke změně smýšlení a ke změně života, zatímco velikonoce tj. kříž a vzkříšení vedou často lidi k vážným životním rozhodnutím: aby něco v člověku zemřelo a něco nového začalo žít. Velikonoce nejsou idylou jako tomu je často o vánocích. Velikonoce jsou o vážných věcech života a vážných rozhodnutích víry. Jen skutečnč věřící se může odříci hříchu, může odumřít hříšnému životu  a všeho co k němu vede, může se odříci zlého ducha. Jen skutečně věřící se může rozhodnout pro nový život Boží, pro život s Ježíšem Kristem vzkříšeným, kde láska Boží se projevuje každodenním zachováváním Božích a Ježíšových přikázání. Z vlastní zkušenosti to mohu také potvrdit, že právě velikonoční doba mne vedla ke změně smýšlení. Proto se domnívám, že světu a církvi mohou prospět velikonoční křesťané, kteří přijmou zvěst Ježíšovu o utrpení, smrti a vzkříšení, kteří se budou chtít setkávat s Pánem vzkříšeným v duchu a pravdě, ve víře a lásce, ve společenství kolem obětního stolu večeře Páně. Takový věřící bude mít v sobě podle sv. Jana Boží lásku a pravdu. Sv. Augustin, když žil ještě ve hříchu, i když četl Písmo sv. nechápal jeho smysl a Ježíš mu zůstával cizí a nepoznán, ale až se obrátil, přestal hřešit, jasně se mu zjevil Ježíš vzkříšený a pak se s ním setkával stále, protože také kajícností obnovoval stále své obrácení. Bible je v první řadě knihou víry pro ty, kteří již uvěřili, aby v ní posilovali svou víru a žili podle ní. Jen věřícím Ježíš otevírá oči, aby porozuměli Písmu. I dnes je toto obrácení života podmínkou, aby někdo s Ježíšem vzkříšeným se setkal. Je sice dobré, že se tu a tam dnes již nabízí Bible, ale může se stát knihou setkání s živým Pánem jen po obrácení, po změně života. Pán vzkříšený měl prvořadou starost, aby lidem byly odpuštěny hříchy, proto po svém vzkříšení vždy přinášel apoštolům svůj pokoj do duše jak to zaznělo v dnešním evangeliu. I když je v dnešní době taková averze i lhostejnost ke hříchům, že se buď hříchy popírají nebo dokonce by se z nich chtěly dělat ctnosti, i když se dnes o zpovědi a vyznání hříchů uvažuje jako o zbytečnosti, je přece v tomto odpuštění hříchů jediná cesta od pychy k pokoře a od pokory k pravdě a lásce Boží. I dnešní lidé by měli poznat a uznat, že je jenom jediný Spasitel a tím je Ježíš Kristus ukřížovaný a vzkříšený. Proto nám v dnešním evangeliu ukazuje Ježíš sebe jako skutečnou realitu, že nebyl žádnou halucinací, fata morgánou, přeludem nebo duchem. Byl živou bytostí, i když s novými vlastnostmi ne pouze biologického života. Ježíšovo vzkříšené tělo je tělo duchovní, kde duch plně ovládá tělesné orgány, proto mohl Ježíš jíst, ale také nemusel. Tak Ježíš emauzským učedníkům otevíral oči a srdce, když jim vykládal Písmo sv. a když nad chlebem a vínem pronesl žehnání, tak stejně i nám má účast na bohoslužbě slova a oběti otevírat oči víry a zapalovat srdce láskou k Pánu Ježíši. Takového Ježíše nemůže ukázat žádný film,ale často pouze naznačit na př. jasem jeho šatů. Ježíš vzkříšený je pro nás stále tajemstvím víry.  Pane Ježíši ať jsme jako emauzští učedníci naplněni radostí, abychom také mohli být svědky tvého vzkříšení. Amen.