Poslání církve a známky pravé církve

Život člověka se podobá výstupu na horu. K tomu je zapotřebí dobrého průvodce a tím je církev. Církev nás vede do nebe, pravé vlasti. Rozlišujeme proto na zemi církev putující, církev vítězná v nebi a církev trpící a očišťující se v očistci. Mezi těmito částmi církve je vzájemná pomoc, sounáležiost. Vítězná církev se přimlouvá za putující a trpící církev, putující církev pomáhá trpící v očistci.

Poslání církve putující krásně znázorňovala papežská tiara tj.koruna se třemi korunkami, které označovaly trojí poslání papeže a církve: hlásat radostnou zvěst, pastýřsky vést věřící a jejich svátostné posvěcování, jinými slovy poslání učitelské, pastýřské a kněžské.

  1. Hlásání: toto poslání je od Krista, který řekl: „Hlásejte evangelium na celém světě…“ Mt 28,18. Na tomto poslání se podílejí všichni podle stupně služby. Biskupové s papežem, kněží s jáhny a katechety, ale i věřící laici. (Podle dekretu Druhého vatikánského koncilu Ad gentes). Toto hlásání se vykonává:
    1. mluveným slovem – kázáním, přednáškami, vyučováním, duchovními rozhovory, spolky, duchovním vedením,
    2. tištěným slovem – Písmo sv., encykliky papežů, pastýřské listy biskupů, náboženské časopisy a knihy atd.
    3. ostatními prostředky sdělovacími např. film, rozhlas, televise, internet, CD a DVD atd.
  2. Vedení: Pán Ježíš dal úkol: „Pas mé ovce, pas mé beránky…“ Jan 21,15. Pastýři (biskupové) proto vedou věřící moudrými ustanoveními,
    • aby se v neděli a svátek zúčasňovali mše sv.,
    • postní předpisy jak často se zpovídat, přijímat Nejsvětější svátost, předpisy k uzavírání manželství atd.

    Dbají též na dodržování Božích přikázání, které se nemohou měnit, vydávají církevní předpisy např. liturgické, které se mohou měnit, aby lépe sloužily věřícím. Pastýři mohou udělovat dispense (vyjímky ze zákona).

  3. Posvěcování: Církev jako strážkyně Božích tajemství posvěcuje milostmi z kříže Kristova věřící. Uděluje sedm svátostí, svátostiny. Svátosti jsou Kristem ustanoveny a působí jistě, svátostiny jsou ustanoveny církví a působí podle dispozice příjímajícího (např. církev žehná, posvěcuje předměty atd.) Církev tím, že oslavuje a chválí Boha modlitbou, zpěvem a to hlavně při mši sv. zároveň i zpětně posvěcuje věřící, protože církev se modlí skrze svého Pána Ježíše Krista, který zprostředkuje posvěcení. I věřící navzájem mají posvěcovat jeden druhého.

Církev při svém poslání nikoho nenutí, jen nabízí, zprostředkuje, pomáhá. Svátosti jsou jakýmisi „ benzinovými“ čerpadly našeho života. Kdy je papež a církev ve svém poslání neomylní? Jen když učí závazně učení ve věcech víry a mravů. Toto učení je v souladu s Písmem sv. a je vyhlášeno takto slavnostně pro celou církev ( např.nějaký článek víry, potvrzení mravního učení atd.). Jak poznáme pravou církev Kristovu?

  1. Je jediná Jan 17,20-23. Ve velekněžské modlitbě Ježíš ji tak označuje, tj. vyznává stejnou víru, má stejné svátosti a večeři Páně, je podřízena Kristu Pánu, papeži a biskupům. Má být jen jedna církev podle vůle Kristovy. Kristus je také jen jeden. Jednotu neruší západní a východní větev církve (je zde pouze různost zvyků, tradic a obřadů, ale v podstatném je jednota. Různost obřadů neruší jednotu. Např. obřad byzantský, aramejský, syrský, chaldejský, malabarský, egyptský, západní římský).
  2. Je apoštolská: Je založena na apoštolech, které Pán Ježíš vyvolil a v biskupech mají apoštolové pokračovatele. Je shoda v apoštolském učení. Písmo sv., které používali apoštolové užívá i církev dnes a také i tradice apoštolské, tj. nepsané zprávy užívá církev i dnes, používá—starobylé vyznání víry apoštolské.
  3. Je katolická: všeobecná tj. je pro všechny lidi na celém světě, pro všechny národy světa. „Jděte do celého světa a učte všechny národy“ Mk 16,15. Proto v církvi je misijní poslání. Spása je určena všem lidem, církev se modlí za všechny lidi, odpouští všem.
  4. Je svatá: to znamená, že v základě, kterým je Ježíš Kristus je zcela svatá a také prostřednictvím má prostředky svatosti, které jsou od Ježíše a jsou svaté. Má také mnoho svatých křesťanů a mnoho věřících se snaží o svatost, o posvěcení. Vedle toho ale v lidské části musí se církev každodenně očišťovat, vyznávat hříchy…

Tyto známky pravosti církve nemáme jenom znát, ale také je naplňovat ve svém životě. Jen ten kdo věří a prosí bude vyznavačem pravé církve Boží.