4. neděle postní “ B „

Dnešní čtvrtá neděle postní je předznamenána vstupní antifonou, ve které zaznívala slova vesel se, jásejte, radost – je to neděle radosti – laetare. Doba postní je sice dobou vážnou, což naznačuje fialová barva mešního roucha. Vážnost je v tom, že pro mnohé je to doba přípravy na svatý křest nebo obnovu svatého křtu na Bílou sobotu, pro všechny křesťany je to doba pokání za hříchy, doba postního odříkání, skutků lásky. skutků zbožnosti. Je to doba, kdy se věřící připravují na změnu smýšlení ve svaté zpovědi. Kdo z nás takto vážně postní dobu prožívá, ten může mít zároveň i velkou radost, že ho posiluje pomáhající milost Ježíšova, že je více rád v Ježíšově blízkosti a světské žádosti pro něho už nejsou tak lákavé. Je to radost, když věřící objeví krásu Božího života v následování Pána Ježíše na jeho cestě křížové. A i když jsme poznali, že jsme hříšníci, Ježíš nám ukázal, že nám nejen odpouští, ale že nás má rád a přinesl nám spásu a světlo, jak jsem o tom četl z evangelia sv.Jana. To všechno jsou důvody naší velké radosti. Tuto naší radost nyní na jaře umocňuje více slunečního jasu a světla, i když se objeví po zimě všelijaká špína, nepořádek – je to alespoň pravdivá skutečnost. Kdo má rád tmu, ten si libuje ve špíně a zlu, ten se sám obelhává a rád klame i druhé. “ Lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.“ Ježíš se stal pro nás světlem, které nejen osvěcuje povrch jako slunce, ale také hlubinu našeho nitra a osvítí jak dobro tak i zlo, zdraví i nemoc naší duše. Ježíš jako dárce tohoto světla, dává nám i lék potřebný ke spáse a to je jeho kříž. “ Tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý kdo v něho věří, měl skrze něho život věčný.“ Kříž Ježíšův ukazuje na Boží lásku, která jakoby vcházela svislým břevnem z nebe do Ježíše a vodorovným břevnem přes Ježíšovy ruce přichází k lidem. Roztažené ruce Ježíšovy jakoby objímají a přijímají všechny hříšníky, aby je přitáhly na srdce plné Boží lásky a takto usmířené je předložily Božímu milosrdenství se slovy: “ Bože, odpusť jim, oni nevědí co činí.“ Kříž ať je pro nás křesťany znovu tou velkou radostí, ať jej znovu objevíme jako znamení lásky a spásy, jak zpíváme v písni: “ Kříž je znakem spásy, kříž ten dřevěný…“ Ať znovu přijímáme Ježíše a jeho kříž do svého každodenního života, ať ve znamení kříže začínáme i končíme každý den, ať chápeme mši svatou také jako oběť kříže, která se zpřítomňuje, ať vyznáváme své hříchy a skrze znamení svatého kříže obdržíme očištění naší duše. Ať se podobáme svatým, kteří v kříži nalezli sílu pro svůj život: mladé matky a mučednice Perpetua a Felicita, Jan z Boha, sv. Františka Římská a mnoho dalších. Pane Ježíši ať se umíme tak radovat z tvé lásky,´zářící jako světlo z tvého kříže, abychom v radosti uměli zaplakat nad touto láskou Boží jako sv. František z Asisi, protože tato láska je silnější než zloba hříchu a smrti a se sv. Františkem se uměli často modlit: „Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste, neboť svatým křížem jsi vykoupil svět.“ Amen.