2. neděle postní “ B „

Druhá neděle postní je ve znamení proměnění Páně na hoře. Ježíš totiž před svým utrpením a smrtí chtěl povzbudit své apoštoly a proto se jim zjevil ve své slávě a chtěl jim zároveň ukázat, že je předpověděný Spasitel, na kterém se musely naplnit starozákonní proroctví o utrpení, smrti a vzkříšení. Proto se na hoře zjevil Mojžíš a Eliáš. Apoštolové byli Ježíšem oslaveným nadšeni, bylo jim dobře s Ježíšem v tomto božském prostředí. Stejně tak i církev chce nám věřícím tímto evangeliem v postní době říci, abychom při rozjímání o utrpení a smrti Pána Ježíše věřili slovu sv. Pavla, že “ utrpení tohoto světa není ničím proti budoucí slávě, která se na nás zjeví.“ Utrpení a smrt Pána Ježíše nebyla cílem, ale cestou lásky Boží pro vítězství života. Utrpení a smrt má zde na světě smysl jen, když jsou chápány z pohledu slávy vzkříšení a oslavení, takže můžeme s apoštolem říci, že “ utrpením a smrtí se vchází do slávy vzkříšení.“ Je známé přísloví : “ všechny cesty vedou do Říma.“ Ale co se týká nebe, tam vede jen jedna cesta a to cesta Ježíšova jak řekl Pán Ježíš “ já jsem cesta“ . To by měla být i cesta naše. Na této úzké cestě života nás však Pán vyvádí vždy na horu proměnění tj. do Boží blízkosti. Nepochybně je pro nás věřící křesťany takovou horou proměnění každá nedělní mše sv. v kostele. Zde, v domě Božím se nám dává Ježíš jako proměněný Pán nejen, abychom ho viděli, ale s ním se setkali ve víře a lásce, abychom ho přijali do své duše. Čím více jsme věřící, čím více jsme čistého srdce, tím více Pána vidíme duchovním zrakem a slyšíme duchovním sluchem. I zde v chrámě platí slovo Boha Otce z dnešního evangelia o Ježíši.: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ Ježíš k nám promlouvá z Písma svatého, hlasem služebníků církve učící anebo jako tichý hlas Ducha sv. oslovující naši duši. Kéž umíme s apoštoly také vždy říci: “ Pane, je dobře že jsem zde.“ Zde v kostele jsme opravdu předobrazně v nebeské slávě, protože kde je Ježíš tam je království nebeské. Kéž i my bychom chtěli jako apoštolové zde postavit své stany, tj. být zde stále častěji a rádi. Víme však, že to nejde. I Pán Ježíš si to nepřeje. Víme, že Pán Ježíš to nedovolil ani apoštolům, ale vyzval je, aby s ním sestoupili s hory a šli dále cestou křížovou, cestou života Božího a Boží lásky.  I my máme v každodenním životě plnit vůli Boží a život naplňovat láskou k Bohu a bližnímu. Je další známé přísloví: „Čím člověk zachází tím také schází“ Kdo zachází s Ježíšem Kristem, kdo s ním žije, toho Ježíš proměňuje v sebe. Nyní na cestě křížové svého života se připodobňujeme spíše Kristu trpícímu, abychom jednou s ním byli proměněni slávou vzkříšení.Toto vědomí by nám mělo dávat sílu radostné víry jakou měla na pr. sv.Jana z Arku, když znovu slyšela Boží hlasy ve své duši. Postní doba je pro křesťana vždy novou příležitostí následovat Ježíše, začít více s Ježíšem žít, umět jako Ježíš více se modlit “ ne má, ale tvá vůle se staň“, umět pro pravdu Boží trpět s vědomím, že Boží království není z tohoto světa, umět dávat Ježíšovu lásku, která dovede i odpouštět “ Bože odpusť jim oni nevědí co činí.“ Ježíš řekl.“ Až budu povýšen potom potáhnu všechny k sobě.“ Ježíš tím myslel až bude povýšen na kříži. I nás chce Ježíše pozdvihnout k sobě na kříž – to znamená v duchovním smyslu, že nás chce Ježíš z pouze přirozené roviny života vyzdvihnout do výše Boží, nadpřirozené. Čím více kdo s Ježíšem bude kráčet, čím více bude s ním žít, tím více ho Ježíš bude vyvádět na horu proměnění do kostela, k přijímání svátosti jeho lásky, tím více bude radostný v modlitbě a v životě milosti Boží. Ježíš nepřišel naši lidskou přirozenost zrušit, ale povýšit ji, zušlechtit ji a proměnit. Pane, přišli jsme za Tebou, abys nás proměnil, proto Ti nejprve chceme dát svou sebelásku a obětovat Ti sebe sama, abychom nežili již my, ale Ty s námi a v nás. Amen.