5. neděle v mezidobí “ B „

Hlavní myšlenkou dnešniho Božího slova je šíření víry ke spáse lidí. Je koncilní dekret o misijním poslání církve Ad gentes, papež Jan Pavel II. vydal encykliku Redemtoris missio rovněž papež František vydal exhortaci Evangelii gaudium, ve všech se jedná o misijním poslání církve. Chtěl bych tuto promluvu spojit s myšlenkami na Pannu Marii a sv. Benedikta a sv. Scholastiku, neboť budeme slavit tyto svátky. Co je to misijní poslání nám ukazuje především sám Pán Ježíš a to, že přišel lidi slovem a příkladem volat do Božího království, přišel lidi zvát pro nový boží život, který má věčné trvání a je Božím darem pro všechny, kdo uvěří a dají se na pokání. Během církevních dějin pomáhá lidem v tomto poslání Panna Maria, když se zjevuje lidem na př. v Lurdech ve Francii a ukazuje nám krásu Božího života. Připomíná nám velmi důrazně, že je nutno změnit smýšlení, že je třeba věřit a činit pokání, abychom došli do nebeské slávy. Nejen Pán Ježíš, ale i apoštolové usilovně kázali Boží radostnou zvěst. Sv. Pavel v čtení z 1. listu Korintským nám ukazuje svou vnitřní touhu hlásat Ježíše. Sv. Pavel ukazuje, že apoštol hlásá Krista Ježíše nejen zadarmo, ale navíc z lásky k pravdě Ježíšově, z lásky k lidem, aby jim zprostředkoval věčný život. I sv. Pavel se snažil přiblížit se k lidem, pro všechny se snažil být vším, aby alespoň některé zachránil. Je tomu tak až do dnešních dnů, že apoštolský duch v církvi nutí alespoň některé služebníky jako biskupy, kněze, jáhny, katechety, ale i laiky, aby šířili víru kázáním, katechezemi, vyučováním, výkladem Bible,přednáškami…Sv. Scholastika a sv. Benedikt nám ukazují, že za šíření víry je také třeba se modlit a ve víře je třeba se utvrzovat společnými rozhovory a rozjímáním o víře. Je třeba se modlit sám za svou víru i víru druhých, je třeba se modlit s druhými v kostele nebo v modlitebních skupinách. Je dobře, že v nové liturgii v přímluvných modlitbách se často modlíme za rozšíření víry. Rozšíření víry slouží také příkladný křesťanský život. Když benediktini v čele se sv. Benediktem a Scholastikou konali podle příkladu Pána Ježíše službu lásky lidem chudým, trpícím, nemocným, strádajícím, bylo to i příkladem pro lidi, aby přicházeli do kostela a naslouchali slovu Božímu. Jakékoliv setkání s věřícím člověkem žijícím svou víru a naplňujícím jí skutky je vlastně apoštolátem ne slovem, ale skutkem. O Ježíši čteme, že kudy chodil dobře činil, jeho dobro vycházelo z jeho srdce. O sv. Pavlu se také dosvědčuje, že měl srdce podle Pána Ježíše. Koncilní dekret o službě kněží žádá od kněží také, aby první jejich ctností byla dobrota srdce. Když Ježíš chtěl povzbudit lidi, aby uvěřili v to, že je Božím Synem, řekl.“ Jestliže nevěříte mým slovům, věřte alespoň mým skutkům.“ Dnes jsme četli, že Ježíš konal i mnohé zázraky, uzdravení nemocných, vyhánění zlých duchů z duše lidí atd. I během dějin církve se dějí zázraky ve jménu Pána Ježíše, na př. na poutních mariánských místech. V Lurdech na př. se nejvíce zázraků stane, když kněz nese Nejsvětější svátost v monstranci a žehná nemocné. Ptali se mne děti z náboženství, zda-li jsem sám viděl nějaký zázrak a já jsem jim odpověděl, že denně vidím zázrak Ježíšovy lásky, když říkám nad chlebem, a vínem:“Toto je mé tělo…toto je má krev.“ To je opravdu velký zázrak Ježíšovy lásky, že chce přijít do našeho těla i duše, abychom se stali novým člověkem, abychom se začali podobat Ježíšovi. Rovněž je pro mne zázrak Ježíšovy lásky, když v jeho jménu odpouštím hříchy a z hříšného člověka se stává člověk dobrý anebo dokonce svatý. Nejen apoštolové, biskupové a kněží, ale všichni pokřtění a nejvíce snad rodiče jsou posláni hlásat radostnou zvěst o spáse slovem, příkladem, modlitbou a službou lásky. Všichni se máme snažit stát se  všem vším, abychom alespoň některé získali pro věčný život. Vždyť pro Boha je nejcennější na této zemi člověk a jemu přísluší největší Boží dar – ve svobodě přijatý věčný život Boží. Snažme se alespoň některým dopomoci ke spáse na přímluvu Panny Marie a sv. Scholastiky a sv. Benedikta. Amen.