Svátost svěcení kněží
Jako jsou různé názory na Ježíše Krista tak se různí i názory na kněze: Jedni knězem pohrdají, pro druhé je příliš vznešený až neskutečný pro potřeby člověka, pro jiné jsou kněží zbyteční. Kdo je tedy kněz?
Ježíš ustanovil církev, která má od Boha Ducha sv. V této církvi je stejná víra, členové církve jsou Boží děti povýšeni do nadpřirozeného přátelství s Bohem a Ježíšem Kristem. Ježíš Kristus je v církvi nového zákona jediným a nejvyšším knězem a to učitelem, pastýřem a obětníkem.
Aby jeho kněžská služba i viditelně pokračovala, totiž pro věřící lid, členy církve, Ježíš povolal apoštoly a dal jim svou moc, aby v jeho jménu jednali a učili… „To čiňte na mou památku.“ „Učte všechny národy, křtěte je…“ „Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny…“ Apoštolové chápali, že tato moc služby z pověření Krista Ježíše musí být stále v církvi a předává se: „Já jsem s vámi až do skonání světa“. Proto i Skutky apoštolů dosvědčují, že skrze vkládání rukou se předávala Kristova kněžská moc na jáhny, presbytery a episkopy Skutky 6,6, 14,22, 2.Tim 1,6. Moc předání svátosti kněžské byla od začátku církve udělována vkládáním rukou a modlitbou skrze apoštola biskupa a tak se udílí až do dneška. Apoštol – biskup udílí tuto svátost jménem Kristovým. Kristus tuto svátost ustanovil povšechně a církev v Duch sv. ji obřadem rozpracovala. Kdo je tedy kněz? Jsou různé názvy pro kněze: presbyter – starší, pastor – pastýř, pater – otec, duchovní. Kněz patří do skupiny, které se říká klerus, povolaný ke zvláštní službě Kristově. Žid 5,1-5: „Kněz je vybíraný z lidí jako zástupce lidí u Boha…cítí s chybujícími, sám je podrobený slabosti.“ Kněz je člověk povolaný Kristem: „Pojď a následuj mne.“ Mt 8,22 Je vyučen ve škole Ježíšově, je posvěcen ke službě, obdržel nesmazatelné znamení kněžství Kristova.
Toto kněžské svěcení zahrnuje 3 stupně: jáhenství, kněžství, biskupství.
- Biskup má plnost svěcení. Může i světit kněze a biřmovat.
- Kněz je spolupracovník biskupa, přisluhuje všemi svátostmi mimo svěcení kněží.
- Jáhen je spolupracovník biskupa i kněze, nesmí sloužit mši, zpovídat, biřmovat.
Kněžství je svátost pro druhé – slouží Božímu lidu. Kněz má být podle Srdce Ježíšova. Má mu být líto zástupů, obětuje osobní zájmy, čas, výhody (celibát) pro službu Kristu a Boží církvi má mít ducha modlitby (breviář) nejen za sebe, ale pro druhé. Je to modlitba církve, slouží mši sv. za celý svět i když ji slouží sám. Rozjímá stále znovu o Bohu, Kristu a člověku, studuje Písmo sv. i současné problémy lidí, ohrožení jejich duše – tím vším se lépe přibližuje ke Kristově službě (být všem vším podle sv. Pavla). „Nepřišel jsem aby mi bylo slouženo, ale abych sloužil a vydal svůj život za druhé.“ Kristus je ideál pro každého kněze: „Vezmi kříž svůj a následuj mne.“ Kříž kněze je svěřená farnost, diecéze, svět. Svatý týden nám zvláště ukazuje Krista kněze. Při poslední večeři a pak na Kalvarii. „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ „Milosrdenství chci a ne oběti.“
Kdo smí přijmout tuto svátost? Pokřtěný muž, který byl biřmován, přijímá svátost oltářní a dále:
- Kdo má složenou maturitu a pak absolvuje Teologickou fakultu: filozofii a teologii (u nás trvá studium 5 let a někdy i přípravný ročník).
- Kdo slíbí zůstat ve svobodném stavu (celibát) a poslušnost církvi.
Obřad se vyvinul v krásnou liturgii a zejména dnes je obnovený po 2.Vatikánském koncilu. Vše je v mateřštině, modlitby jsou vhodně upraveny, podstata svátosti tj.vkládání rukou zůstává. Obřad svěcení je nejkrásnější ze všech svátostí (kdo byl přítomen to sám dosvědčuje). Svátost uděluje biskup po evangeliu a promluvě. Jáhni po vyzvání řeknou „ zde jsem“, biskup k nim promlouvá o úkolech a žádá slib víry a lásky, věřící se pak modlí litanie ke všem svatým. Jáhni při tom leží na zemi na znamení pokory. Potom jednotlivě klade biskup ruce na hlavu a říká konsekrační modlitbu pak předává kalich (symbol sloužení mše), maže ruce svatým olejem a spolu s novými kněžími slaví mši sv. a na závěr novokněží udělují novokněžské požehnání.
Kněz prochází různými službami v církvi: kaplan, farář, vikář, generální vikář, kanovník, biskup, arcibiskup, papež. Všichni mají stejné kněžství Kristovo, liší se pouze službou. Věřící spolupracují s knězem a také se za kněze modlí, aby vždy ve světě byla sloužena Kristova oběť a ovečky měly svého pastýře.