4. neděle adventní “ B „

Čtyři adventní svíčky již svítí na adventním věnci a to znamená, že adventní doba se již naplňuje a blízko je již Štědrý den a doba vánoční. V dnešní události z evangelia se naplňují proroctví Starého zákona o příchodu Mesiáše, Božího Syna. Bůh nám ukazuje, že jeho jednání je suverénní a jedná podle svých záměrů. Proto si Bůh volí tehdy zapomenuté městečko Nazaret. Je znám výrok “ co dobrého může pocházet z Nazareta?“ A přece právě toto bezvýznamné městečko se stalo místem vtělení Syna Božího. Toto Boží jednání platí, bohudíky,pro každé bezvýznamné místo, pro každého bezvýznamného člověka. U Boha není nic bezvýznamné. Bůh všude může působit svou milostí, aby se kdekoliv narodil Bůh v duši člověka. I Josef a Maria byli prostí lidé bez hodností a titulů a přece si je vybral Bůh, aby se stali pozemskými rodiči Božího Syna Ježíše Krista. V židovském národě prorocké předpovědi udržovaly a oživovaly víru v příchod Mesiáše. Snad každá věřící dívka židovského národa byla plná očekávání nebude-li to snad ona, která se stane matkou Syna Božího. Proto také Maia byla zasnoubena s Josefem  – i u ní ideál stát se matkou Mesiáše převládl nad touhou jejího srdce být pannou zasvěcenou Bohu. Netušila, že Bůh podivuhodným způsobem naplní obě její přání: být matkou i pannou. Od chvíle zvěstování a vtělení Syna Božího se stal ideál panenství v církvi Kristově daleko přitažlivější a nalezl širší odezvu. V dnešní době je v církvi nejméně jeden milion Bohu zasvěcených panen – dívek a žen – v různých společenstvích řádů a kongregací a mnoho dalších žije mimo společenství řádů v běžném životě. U všech těchto Bohu zasvěcených panen Bůh naplnil i jejich mateřskou touhu tím, že se stávají duchovními matkami mnohým jim svěřeným lidem ať už dětem, dospělým nemocným, trpícím, žákům a pod. Na nich se naplňuje slovo žalmu: “ blahoslavená neplodná, která nerodila, protože bude mít více dětí.“ Maria a Josef byli dva spravedliví lidé. Platí o nich slova sv. Pavla: „spravedlivý bude žít z víry.“ Víra Marie a Josefa byla základnou jejich života, základní orientací, která určovala jejich každodenní kroky, každodenní praktický život i vážná rozhodování. Maria v rozhovoru s andělem ukazuje svou schopnost mluvit s Bohem a Božím poslem jako hluboce věřící žena. Mariino zasnoubení s Josefem bylo neseno ve znamení víry v Boha i člověka a proto doba zasnoubení byla dobou čistého vztahu se slibem budoucího manželství, což bylo zárukou pravé lásky. Jen proto mohla Maria říci andělovi: “ vždyť muže nepoznávám.“ Bůh respektuje svobodu člověka, člověk může říci ke všemu své ano nebo ne. I Maria se měla svobodně rozhodnout, zda-li přijme poslání být matkou Božího Syna. Maria vyslovila své  f i a t  – staň se mi podle tvého slova. Přijala tedy svobodně Boží vůli a stejně jednal svobodně i Josef, když přijal Boží vůli: “ Neboj se přijmout Marii za svou manželku, vždyť dítě, které počala je z Ducha svatého.“ Pro tuto víru a lásku k Bohu mohli oba vykonat ve svém životě tak velké věci. I my jsme byli na křtu naplněni Boží milostí pro nový život z víry a lásky. I s námi je Pán Ježíš a my s ním jak si to ujišťujeme každou mši sv. na začátku. I my máme nejen naslouchat ale i naplnit slova Božího posla, kterým je pro nás dnes hlas církve Kristovy. V hlasu církve učící se pro nás křesťany ukazuje vůle Boží. Maria a Josef nemají být pro nás nedostižnými svatými, ale naopak vzory k  následování. S touto nadějnou myšlenkou  chceme vstoupit do vánoční milostiplné doby. Amen.