Odkud čerpá církev své učení?

Různým akademicky vzdělaným lidem byla v anketě dána otázka jaké tři knihy by si vzali z hořící slavné knihovny. Většina z těchto otázaných vzdělanců mezi tyto tři knihy zařadili i Bibli. Bývalý generální tajemník OSN Dag Hamersjeld nosil kapesní vydání Bible stále u sebe. Tato se u něho našla i při jeho smrti při havárii jeho letadla.

Bible je dnes knihou, která je největším „bestselerem“, je přeložena téměř do všech jazyků světa. A právě Bible je knihou církve, ze které se dovídáme o Bohu, o Ježíši Kristu. Bible (slovo původem z hebrejštiny) se dá přeložit jako kniha knih, nejvzácnější kniha. Bible je knihou, která pochází od Boha a k Bohu vede, posvěcuje lidi svým učením a činí je podobné Bohu.

Bible je složena ze Starého a Nového zákona. Zákon je smlouva mezi Bohem a lidmi s dědičným právem. Starý zákon uvádí dějiny spásy až k Ježíši Kristu. Nový zákon dějiny spásy Ježíše Krista a první církve. Bible neboli Písmo sv. je inspirováno Boží inspirací. Lidské pisatele inspiroval Bůh svým Duchem svatým (osvítil je a vnukl jim), aby napsali lidským způsobem Boží slova a Boží vůli a skutky. Nešlo o diktování ze strany Boha, ale lidský spisovatel si mohl zachovat plnou svobodu.

V Bibli je obsaženo Boží zjevení: Bůh z lásky a milosrdenství se dal lidem poznat a sdělil jim tajemství Božího plánu spásy. Vedl lidi na cestu Božího života. Toto zjevení Boží přijali v inspiraci vyvolení lidé např. Mojžíš, proroci, apoštolové.

  1. Svatopisci byli chráněni Bohem před omylem ve věcech víry a mravů (tato ochrana se netýká přírodovědné, astronomické, dějepisné oblasti – zde byly ponechány tehdejší představy a znalosti lidí).
  2. Duch sv.nediktoval, ale spisovateli ponechal svobodu v uplatnění jeho výrazů, stylu psaní, literárních zvyklostí atd.

Vývoj Bible, především Starého zákona:

  • Nejdříve bylo ústní podání, potom se psalo na hliněné tabulky, voskové tabulky, na papyrus, pergamen – to byla již forma svitků, které se ukládaly do hliněných nádob, později vznikaly knihy s listy. Bible byla ručně opisována, např.Septuagintu opisovalo 70 opisovačů ( kvůli správnosti a kontrole), později opisovali Bibli mniši v klášteřích. Církev dbala vždy na přesnost a správnost opisů, proto dávala povolení tzv.imprimatur že nic nechybí, že nic není přidáno.
  • Knihtisk byl vynalezen Janem Gutenbergem 1456, Bible tedy byla vytištěna jako jedna z prvních knih latinsky. Bible prošla postupným růstem od r.2.500 před Kristem až do r.100 po Kristu, kdy bylo definitivně ukončeno tvoření Bible.
  • Starý zákon obsahuje 45 spisů (knih), postupně vznikajících: 21 historických knih (5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudci, knihy královské), 7 mravoučných a poučných (Job, Žalmy, Moudrosti, Kazatel), 17 prorockých (velcí proroci Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel a malí proroci).
  • Nový zákon má podobný růst: nejprve je ústní podání. Existují určité soupisy výroků Pána Ježíše a jeho skutků, zejména zpráva o utrpení a zmrtvýchvstání. Z těchto pramenů pod vlivem Ducha sv. vznikaji jednotlivé spisy Nového zákona až do roku 100. Nový zákon má celkem 27 spisů ( knih): 4 evangelia  Marek, Matouš, Lukáš, Jan, Skutky apoštolů, 21 listů apoštolů( 14 listů sv. Pavla, list Jakubův, Judův, listy sv. Petra a sv.Jana) a Kniha Zjevení sv.Jana. Evangelium znamená radostná zvěst.

Především pro novozákonní zvěst platí dvojí pramen: Písmo sv. a tradice = ústní podání před sepsáním Písma a také to co není zapsáno v Písmu sv.  Jan 21,2.  Je ještě mnohem jiného co Ježíš učinil, kdyby se mělo všechno zapsat nestačily by knihy celého světa.“ Originály Bible se nezachovaly.  Pro Starý zákon jsou nejstaršími rukopisy ty, které se našly a zachovaly tzv.Kumránské rukopisy ( 200 r. před Kristem), pro Nový zákon jsou z 1 – 2 století tzv. Papyry Nash, potom jsou k disposici překlady a to latinské z 2.století a Vulgata ze 4. století. Původní spisy byly hebrejské u S.Z. a řecké u N.Z. Nálezy dotvrzují přesnost překladů i textu současné Bible.

Může se Bibli a zvláště Novému zákonu věřit?

  1. Spisovatelé mohli pravdu napsat. Byli to očití svědkové Ježíšova života, apoštolové a učedníci Pána Ježíše.
  2. Chtěli pravdu sdělit a přitom nezatajovali ani svou slabost a pro tyto pravdy položili i svůj život.
  3. Museli psát pravdu, neboť v době psaní knih Písma žilo totiž mnoho jiných očitých svědků života Pána Ježíše.

Rozdělení Bible na kapitoly a verše jak to známe ze současných vydání je až dodatečné a sice ze 13.století, aby čtení a citování Bible bylo jednotné a aby se mohlo rychle orientovat v Bibli. Koncilní dekret Druhého vatikánského koncilu Dei Verbum: „Učitelský úřad slouží Božímu slovu jako kdysi přijal Bůh lidskou podobu, tak Boží slovo přijalo lidskou podobu v lidské řeči Bible mimo omyl v Božích věcech.“

Koncil doporučuje, aby věřící často četli i soukromě Písmo svaté a uvádí se citát ze sv. Jeronýma, že neznalost Písma svatého je neznalost Krista.

„Kniha knih se podobá prameni, který stále tryská a bohatěji vyvěrá, čím více se z něho čerpá.“ (sv.Chrysostom).

„Bible je jako poklad, který nám byl z nebe svěřen.“ (Pius XII).

„Je nemožné bez Boha a Bible řídit svět.“ (Washington).

„Maria uchovávala všechna slova ve svém srdci“ (Lk 2,19).