21. neděle v mezidobí „A“

„Ty jsi Petr tj. skála a na té skále zbuduji svou církev a brány pekelné jí nepřemohou“. Tato slova Pána Ježíše jsme slyšeli v dnešním evangeliu podle sv. Matouše. A sv. Pavel  v listě Římanům obdivuje Boží rozhodnutí slovy: „Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí i neprobádatelné způsoby jeho jednání!“ Také my bychom měli být plni obdivu, že Ježíš předal své dílo spásy do rukou slabým lidem, své církvi a že církev jiždva tísíce let toto dílo spásy zprostředkovává. Obdiv a lásku k církvi můžeme mít tím více, čím více o církvi jsme informováni. 2.Vatikánský koncil vydal věroučnou konstituci o církvi Lumen gentium, aby ukázal že věřící musí s církví stále počítat. Chtěl bych proto zdůraznit několik aspektů církve Pána Ježíše podle této Konstituce: 1) Církev je především svátostí, tj. viditelným znamením neviditelné milosti. Kdo z lidí vírou a křtem do církve vstoupí obdrží tuto neviditelnou milost tj. dar Božího života. A tento Boží život se stále v církvi udržuje, rozmnožuje a posiluje. Církev není tedy nějaká organizace, ale živý organizmus pokřtěných věřících lidí. Církev se znázorňuje také jako tajemné tělo Kristovo, kde hlavou je Kristus a tělem členové církve. Jindy se znázorňuje jako dům, kde Kristus je základním kamenem, členové církve jsou kameny nebo jako ovčinec, kde Kristus je pastýřem, věřící jsou ovečkami nebo jako chrám, ve kterém je Ježíš se svým svatým Duchem. Je zajímavé, že v některých jazycích je stejné slovo pro církev a kostel na př. die Kirche, Church a to proto, že církev jako společenství lidu Božího se shromažďuje v kostele, aby se tam prezentovala jako církev putující a spojovala se tam s církví vítěznou v nebi či církví trpící v očistci. 2) Je důležité stále mít na paměti, že církev je složena z části viditelné tj. pokřtěných lidí a části neviditelné, tj. z Boha, Ježíše, Ducha sv. Tyto dvě části tvoří nerozlučnou jednotu. Při čemž viditelná část tj. věřící lidé podléhají nedostatkům, hříchům a musí se denně očišťovat, posvěcovat, aby i do této viditelné části pronikala Boží svatost. Očištění a posvěcení se koná prostřednictvím apoštolů a jejich nástupců- biskupů a kněží, kteří dostali moc od Pána Ježíše. Očištění a posvěcení se děje konkretně svátostmi a to křtem, biřmováním, smíření, oltářní, pomazáním nemocných a dalších. Církev totiž má být svatá a to nejenom v části božské, ale i v části lidské. Je dobře, že Konstituce Lumen gentium prohlásila, že všichni věřící jsou povoláni ke svatosti – nejenom kněží a řeholníci, ale i laici, lidé žijící v manželství a pracující v různých světských zaměstnáních a povoláních. Proto na př. papež Pius X. vydal dovolení, aby věřící přijímali sv. přijímání často, nejlépe denně a aby i malé děti přicházely ke sv. přijímání brzy. Papež Jan Pavel II. dovolil, aby věřící mohli přijímat svatý chléb i dvakrát denně a snížil půst před sv. přijímáním na jednu hodinu. 3) Aby ještě více vynikla důstojnost a krása církve, zdůrazňuje Konstituce to, co již uváděl sv. Petr ve svém listě, že církev je královským, svatým a kněžským lidem. K tomuto vysokému ideálu Ježíš dává dost prostředků milosti prostřednictvím svých služebníků kněží a proto jsou kněží tak nezastupitelní v církvi. Kněží mají sloužit věřícím jako pastýři svým ovečkám, mají hledat i zatoulané a léčit nemocné. Tito kněží mají být bratry ostatním věřícím, nemají panovat, ale sloužit, mají se stát všem vším jak to krásně vyjádřil sv. Pavel anebo jak to napsal sv. Augustin.“ Co jsem s vámi to mne potěšuje, co jsem pro vás to mne zneklidňuje.“ Boží lid si má vážit těchto služebníků – biskupů a kněží, protože v nich má vidět samotného Ježíše a má je proto přijímat s úctou a láskou. Ježíš řekl jasně: “ Kdo vás přijímá, mne přijímá, kdo vás slyší, mne slyší…“ Každý farní kostel, každý duchovní otec – kněz s věřícími farnosti tvoří místní církev, ve které se uskutečňuje pravá katolická, apoštolská a svatá církev Kristova. Kněz ve farnosti se vlastně podílí na mocí klíčů, které dostal sv. Petr od Pána Ježíše. 4) Církev, kterou Pán Ježíš založil má především duchovní poslání pro svět. Sv. Cyprián řekl: „Co je duše pro tělo to mají být křesťané pro svět.“ Církev se shromažďuje v kostele zejména když koná památku večeře Páně, protože větší poklad Ježíš církvi nepředal. Tato památka večeře v sobě obsahuje tajemství Ježíšovy smrti a vzkříšení. Ve slavení památky večeře Páně je základ veškeré spásy i posvěcení lidí, je to také jakási předchuť nebe, Boží přebývání s lidmi. Pravý křesťan v církvi se pozná podle toho jak rád přichází konat tuto nejsvětější oběť do kostela. Pane Ježíši ať tato slova roznítí novou lásku k Tobě a Tvé církvi a každý z nás přispíváme k tomu, aby byla krásná, svatá, bez vady a vrásky. Amen.