Slavnost sv. Petra a Pavla „A“

Na průčelí kostela v Postoloprtech jsou dvě sochy, jedna drží v ruce klíče, druhá meč. My věřící máme vědět, že tyto sochy představují dva hlavní apoštoly a to sv. Petra s klíči a sv. Pavla s mečem. Tyto dva apoštolové se nazývají také sloupy církve a slaví se od nejstarších dob v církvi společně, protože byli ve stejný den a to 29. června r.67 umučeni pro Ježíše Krista v Římě za císaře Nera. Sv. Petr byl ukřižován hlavou dolů, sv. Pavel byl sťat mečem. Tak se na nich naplnilo slovo dnešního evangelia: Kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne ho. (Mt. 10,40) Nechme se oslovit životem těchto apoštolů – sloupů církve:

1. Pán Ježíš jako jednoho z prvních povolal do sboru apoštolů Šimona a dal mu nové jméno Petr – to je skála a ustanovil ho prvním z apoštolů, předal mu moc Boží v církvi, to znamená moc nad svátostmi, Písmem sv. i řízením Božího lidu církve, což symbolizují klíče. Petr musel slíbit Pánu Ježíši, že nade vše miluje Ježíše a bratry a sestry věřící. Naproti tomu Pavla povolal Pán Ježíš jako posledního z apoštolů a také mu změnil jméno, z dřívějšího Šavla na Pavla a to proto, že chtěl mít z Pavla předního zvěstovatele, misionáře, který bude nazýván apoštolem národů.
2. Oba apoštolové – Petr a Pavel – měli velkou víru a lásku k Pánu Ježíši a to pro nás ukřižovaného a vzkříšeného jak jsem to četl v čtení a tuto víru a lásku hlásali slovem i písemně na svých misijních cestách. Ukazovali všem, že Ježíš jim dal sílu žít novým životem, který odporuje hříchu a žije pro Boha. Oba apoštolové pro tuto víru mnoho trpěli na těle i na duši.
3. Kromě víry a lásky oba apoštolové měli hlubokou pokoru, kterou získali i tím, že jejich život víry a lásky vedl přes konverzi. Petr nejprve třikrát zapřel Pána Ježíše, Pavel nejprve pronásledoval církev. Ježíš však chtěl i na nich ukázat, že ve slabosti se projevuje síla a že nejdůležitější je u křesťana pokorné smýšlení a spoléhání se ne na vlastní síly, ale na Boží milost
4. Apoštol Petr v církvi nám ukazuje s ohledem na symbol klíčů právní stránku a řád v církvi, která je nejen Boží církví, ale i společenstvím lidí, lidu Božího, kde je potřeba jistý řád a právo. Apoštol Pavel ukazuje spíše na charizmatickou stránku v církvi, která hledá nové cesty, řekli bychom dnes novou evangelizaci a přiblížení se k lidem různých dějinných období a kultur. Při čemž Petr i Pavel nestojí proti sobě, ale tvoří jednotu v dialogu, o čem svědčí, že oba apoštolové vždy své jednání konfrontovali společně na shromáždění všech apoštolů. V dnešní církvi Petra zastupuje papež a Pavla biskupové a také tito nestojí proti sobě, ale všechny důležité události projednávají společně na shromážděních, kterým říkáme synody nebo koncily.
5. Sv.Petr a Pavel nám ukazují dále, že nejen oni měli rádi jim svěřené věřící lidi, že pro ně neúnavně pracovali, trpěli, modlili se, obětovali, ale také, že věřící společenství tuto lásku opětovalo. Věřící se radovali, když k nim Petr nebo Pavel přišli nebo když jim zaslali dopis, respektovali jejich autoritu jakoby mluvil sám Pán Ježíš. Vždyť Ježíš řekl: „Kdo vás slyší, mne slyší.“ I věřící se modlili za apoštoly, pomáhali jim, každý podle svých darů a schopností.

Všechno co jsme si tu dnes říkali, můžeme názorně vidět na setkáních současného papeže s biskupy a věřícími. I dnes zůstává stejné hlásání víry a lásky k Ježíši ukřižovanému a vzkříšenému, i dnes platí Ježíšovo slovo: „kdo miluje více kohokoliv nebo cokoliv než mne, (Ježíše) není mne hoden.“ Ať my všichni, kteří jsme byli křtem obdařeni novým Božím životem milujeme Ježíše nade vše a žijeme novým životem lásky k Bohu a bližnímu. Amen.