6. blahoslavenství

Blahoslavení čistého srdce, neboť budou vidět Boha.

Je to velice lidské a krásné, že Pán Ježíš si všímá lidského srdce. Sám Ježíš ukázal své srdce jako sídlo velké Boží lásky k lidem, srdce krvácející pro lidi, srdce trním korunované, ale z něhož vychází zároveň s křížem i plamen lásky, jak nám to sdělila visionářka sv. Markéta Alacoque.

Člověk chápaný jen jako „živočich rozumný“, kde platí jen věda, počty, statistika, diplomacie, se podobá spíše robotu, počítači, automatu bez srdce. Skutečností však je, že jak člověk, tak rodina, podnik, stát, musí žít také srdcem. Člověk není tedy jen rozum a vůle, ale i srdce. Je tedy pravdivé slovo spisovatele: „Jak nenávidím barbary, kteří tvrdí, že jsou moudří, protože nemají srdce.“ Obojího je jistě potřeba – rozumu, vůle, ale i srdce. Kdo srdce „zardousil“, nechal zpustnout, ztvrdnout, s takovým člověkem je to špatné. Již prorok Izaiáš mluví v předpovědi, že Bůh dá lidem nové srdce. Kamenné srdce odstraní a dá jim nové srdce z masa. Když Pán Ježíš blahoslaví lidi čistého srdce, nemá tím na mysli pouze lidský orgán, ale to co srdce symbolizuje – jak biblicky tak přirozeně lidsky – nitro člověka, jeho cit a celkové smýšlení. Vedle rozumu člověk poznává také srdcem a proto mohl Ježíš postavit doprostřed učedníků a apoštolů malé dítě a říci:“Nebudete-li jako toto dítě, nevejdete do nebeského království.“ Dítě s čistým srdcem poznává dobře Boha. Je třeba se častěji zahledět do čistých očí dětí, zejména o vánocích, kdy jsou mimořádně oči dětí rozzářeny, kdy i my dospělí více chápeme co to znamená mít čisté srdce a být šťastný. Dítě není ještě pošpiněno rafinovaností, přetvářkou dospělosti a není napadeno démonií nečistoty mravní, jeho duše, nitro, srdce je čisté jako sníh.

Má Ježíš na mysli tímto blahoslavením jenom děti? Nechce Ježíš, aby i dospělí mohli vidět a poznávat Boha, aby i dospělí byli šťastní, aby měli čisté srdce? Ježíš má jistě tímto blahoslavenstvím na zřeteli všechny lidi bez rozdílu a má na mysli čistotu v širším smyslu slova, nejen čistotu pokud se týká hříchů proti 6. a 9. přikázání, ale bezhříšnost vůbec, čistotu jako spravedlnost a svatost. Často člověk, který si uchoval srdce čisté od tělesných náruživostí, nemá srdce čisté v Ježíšově smyslu a nevidí Boha aniž je šťastný, totiž takový člověk, který přes dobro čistoty je pyšný, nadutý, pohrdá druhými, je nenávistný, zlobný, plný nelásky k druhým. Jeho srdce není čisté, neboť z něho vychází zloba, i když ne třeba smilství. Ježíš říká správně, že všechna špatnost vychází z nitra člověka, ze srdce: „Ze srdce lidského vychází kdejaká špatnost, zlé myšlenky, vraždy, smilství… (Mt 15,19-20) Ke štěstí však je třeba, aby srdce bylo bezelstné, prosté, soucitné, bezhříšné, jedním slovem čisté. A právě takový člověk s čistým a dobrým srdcem bude také vidět a poznávat Boha jako na př. sv. Jan apoštol, sv. František z Assisi. Takový člověk čistého srdce nejenom že bude mít k Bohu vztah, bude ho mít rád, bude se rád modlit, rád naslouchat jeho slovům a rozjímat o Bohu, ale bude už zde na zemi Boha vidět a poznávat – očima víry a lásky a to kolem sebe, i v sobě, ve druhých lidech, v kráse přírody, v zákonitosti světa a vesmíru, v dějinách světa. Bude umět říci se sv. Pavlem:“ Žiji již ne já, ale žije ve mně Kristus.“

Takový člověk s čistým srdcem jistě ví také o zlu a jeho moci, ale na prvním místě ví a věří ve vítězství Boha a jeho dobra a tak „čisté brýle“ jeho srdce vidí zrnka dobra i tam, kde je mnoho zla. Na rozdíl od člověka s nečistým srdcem, který vidí zlo i tam, kde je plno lásky a dobra. „Jedovatá mysl saje jed i z nejsladších květů“, prohlásil jeden spisovatel.

Ježíš s dobrým, pokorným a tichým srdcem viděl i „doutnající knot“, „nalomenou třtinu“…Jedině lidé čistého srdce budou moci jednou vidět Boha tváří v tvář. Do nebe nevejde nic nečistého. Jak v dnešní době můžeme s lítostí v srdci vidět přímou souvislost mezi hříšným srdcem, zejména zatíženým hříchy nemravnosti a vírou v Boha. Člověk takto nemravný nemá zájem o Boží věci.“Člověk nevěřící má vadu v srdci ne v hlavě“ řekl teolog Tihamer Toth. „Ježíši srdce tichého a pokorného učiň znovu srdce naše podle srdce svého.“ Nikdo z nás však nemusí malomyslnět, protože i nám je určeno toto blahoslavenství. Modlitba lítosti a pokorné vyznání hříchů nám u Boha zjedná žádanou čistotu srdce:“Srdce čisté stvoř ve mně, ó Bože, a ducha pravého obnov ve mně (Ž 50,12) Ve sv. zpovědi se děje očištění našeho srdce, naší duše. “ I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělí se jako sníh.“ Ježíš neučí nemožné učení, ale naopak jeho učení je nabídkou pro všechny lidi, neboť si přeje, aby všichni lidé byli šťastní a došli k poznání pravdy, k poznání Boha a to již zde na zemi a jednou v nebi „tváří v tvář“. I na nás se má naplnit podobenství o marnotratném synu:“Radujte se se mnou a veselte se, neboť můj syn byl ztracen a nalezl se, byl mrtev a zase žije.“ Kéž pro všechny věřící čistého srdce je vždy hostina eucharistická jak místem radosti a štěstí tak místem stále většího poznávání Boha!