O svátosti biřmování – svátost Ducha sv.
Po seslání Ducha sv., v den Letnic (Sk.2,1 – 47) byli apoštolové a učedníci naplněni Duchem svatým, naplnila je síla Boží a mluvili cizími jazyky. Od této chvíle nastala proměna apoštolů a učedníků: byli nebojácní, odvážní, stali se statečnými svědky Ježíše Krista.
Apoštolové pak nejenom křtili, ale udělovali i Ducha svatého: tedy svátost biřmování
a to někdy i současně se křtem dospělých: ( Sk. 2,39, 10,47, 8,14 – 17, 19,l – 7, Ef 1,13,
Žid 6,2).
Tuto svátost biřmování (latinsky firmare = posilovati) ustanovil Pán Ježíš, když slíbil apoštolům a učedníkům: „Až příjde Duch svatý, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy…, z mého vezme a zvěstuje vám.“ (Jan 16,5 – 15).
Svátost biřmování je svátost křesťanské dospělosti. Křesťanská dospělost se nekryje
s dospělostí občanskou. Křesťan je dospělý, když je pokřtěný, žije životem víry, naděje
a lásky, tj. modlí se, přichází do kostela na bohoslužby, zachovává Boží přikázání,
přijal již svátost pokání – zpověď a svaté přijímání. A toto vše koná více let. Podle
biskupské konference v našem státě platí nejnižší věk pro přijetí této svátosti 14 roků.
Svátost biřmování je trvalého charakteru a uděluje se jednou za život – uděluje svátostné znamení.
Ježíš i církev chce svátost udělit všem pokřtěným a proto je možno tuto svátost přijmout
během celého života i dokonce před smrtí. Tato svátost sice není nutná ke spáse, ale
křesťan je obohacen Božími dary z této svátosti a slouží pro život z víry i pro apoštolát
a pro posvěcení celé církve.
Ke svátosti biřmování se věřící přihlásí v místní farnosti a absolvuje přípravu ke svátosti, která je buď společná nebo individuální a trvá v průměru jeden rok.
Ve zdejší farnosti je třeba, aby dospělí křesťané zvládli katechetický cyklus věroučný
a mravoučný, který je uveden i na těchto webových stránkách farnosti. Místní farář
má povinnost přezkoušet zda kandidát biřmování zvládl katecheze věroučné a
mravoučné a zda žije aktivním životem křesťana, aby jej mohl doporučit ke svátosti
panu biskupovi, který je udělovatelem svátosti biřmování.
Svátost biřmování může z dovolením biskupa udělit i příslušný farář u dospělého
křtěnce, který je připraven přijmout i svátost biřmování. Bez povolení biskupa
může místní farář biřmovat umírajícího, který ještě nepřijal tuto svátost.
Svátost biřmování je svátostí živých tj. kandidát musí být v milosti posvěcující
takže před svátostí je třeba přijmout svátost smíření – pokání, případně svaté
přijímání.
Jaké Boží dary přijímá křesťan v této svátosti biřmování?
- Sílu k boji proti pokušení a k neohroženému vyznávání víry: „ Kdo mne vyzná před lidmi k tomu se přizná i Syn člověka až přijde ve slávě soudit…“ ( Mt 10,32-33).
- Větší lásku k Bohu a k lidem a touhu po větší svatosti.
- Pokoj Boží do duše, aby tento pokoj mohl šířit ve svém okolí.
- Dary Ducha svatého: moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, nábožnosti, bázně Boží.
- Další posvěcující milost k naplňování nadpřirozeného života a k většímu připodobnění ke Ježíši Kristu na jeho poslání kněžském, pastýřském, učitelském.
Svátost biřmování souvisí se křtem svatým – je to dovršení svátosti křtu. Jen ten, kdo
je biřmován může přijmout svátost kněžství. Někde např. na Slovensku je nutná tato
svátost i k přijetí svátosti manželství.
Biřmovanci si vyberou jméno svatého patrona a dále je třeba, aby každý biřmovanec
měl biřmovacího patrona, který sám musí být biřmován a aktivní člen církve.
Jak se tato svátost uděluje
Biskup při mši sv. a to po evangeliu promlouvá k biřmovancům a tito pak obnovují
křestní slib ( trojí odřeknutí se hříchu slovem ANO a trojí vyznání víry v Boha, Ježíše
a Ducha sv. slovem VĚŘÍM), poté biskup vztahuje ruce nad biřmovance a modlitbou
vzývá Ducha sv., pak přistupuje k biřmovancům, na které klade ruku a posvěceným
olejem – chrismatem – dělá křížek na čele a říká: N. přijmi pečeť darů Ducha sv.
Pokoj s tebou. Potom se modlí přímluvné modlitby za biřmovance a ti přistupují
při mši sv. k sv. přijímání ( mohou v dnešní době pod obojí způsobou). Na závěr
biskup uděluje biskupské požehnání.
Biřmovanec obdrží potvrzení o biřmování, je zvykem, že místní farář obdaruje
biřmovance památkou např. modlitební knížkou nebo růžencem a biřmovanci
spolu s biskupem jsou zváni na hostinu lásky – agape.
Pán Ježíš i církev má radost nejen z toho, že jsme pokřtěni, že jsme Božími
dětmi, ale přeje si abychom byli i dokonalými křesťany, vyznamenanými dary
Ducha svatého k větší cti a slávě Boží i větší slávě v nebi pro nás.
Ať v životě křesťana se svátostí biřmování je zřejmé ovoce Ducha o kterém píše
sv. Pavel v listě Galaťanům 5,22 – 23: láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost,
dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost.