Dekret o společenských sdělovacích prostředcích
Obsahuje dvě kapitoly ve 24 článcích a byl slavnostně vyhlášen na Koncilu 4.12.1963. Pro nedostatek času nebyla dána možnost diskuze o předloze a proto i po vyhlášení u mnohých otců, přes všechno kladné a přínosné, došel i kritiky. Největší předností je však již to, že Koncil o tomto tématu jednal.
Předmluva
Koncil obrací pozornost především na ty prostředky komunikace, které bezprostředně předávají lidem zprávy: tisk, film, rozhlas, televize. Církev si je vědoma, že mohou přinést lidstvu mnohou užitečnou pomoc jak pro hodnoty ducha i víry, je si vědoma však i možnosti jejich zneužití.
1. kapitola: čl. 3 – 12
Zdůrazňuje se zde, že církev ze svého poslání hlásat evangelium všem lidem má právo použít každý z prostředků komunikace a také je produchovnit. Především pak přísluší laikům, aby prostředky komunikace produchovnili humánním a křesťanským duchem. Kdo používá tyto prostředky komunikace, má znát a řídit se mravním řádem a také má si být vědom velké síly prostředku komunikace, proti které je člověk – uživatel často bezbranný.
- V lidské společnosti existuje právo na správnou informovanost. Zprávy mají obsahově i úplnostně souhlasit s pravdou a být předávány tak, aby braly ohled na práva a důstojnost člověka.
- V oblasti umění je třeba dbát takové svobody, která by dbala na objektivní normy mravního řádu a ne na falešné pojmy etiky a estetiky, neboť člověk je určen k vyššímu poslání – být Božím stvořením.
- Při popisu nebo líčení mravně špatného, aby se více ukázalo dobro, má se dbát na to, aby nevzniklo více škody a také na dědičné zatížení lidské přirozenosti.
Veřejné mínění má sloužit také k rozšiřování dobrých skutečností: spravedlnosti a lásky. Uživatelé prostředků komunikace mají povinnost vybrat si mravně hodnotné a závadné a nehodnotné odmítnout. Tak mají jednat podle svého nejlepšího svědomí. Zejména děti v používání komunikačních prostředků ať se mírní a pěstují sebezápor a učí se vždy hlouběji chápat to co vidí a slyší. Je to povinnost rodičů bdít nad mravně závadnými prostředky komunikace. Zvláštní odpovědnost leží na žurnalistech, spisovatelích, hercích, režisérech, producentech a dalších. Mohou být požehnáním pro lidstvo nebo přinášet kletbu: nebezpečí číhá především na mládež – tito potřebují mravně dobré, čisté a zábavné prostředky komunikace. Veřejná moc má zde velkou zodpovědnost – chrání zejména tiskovou svobodu – ale má také ukládat těžké pokuty za škody ve veřejné mravnosti nebo zneužití komunikačních prostředků.
2. kapitola čl. 12 – 24
Biskupové mají na poli komunikačních prostředků povinnost, aby je využívali k hlásání evangelia a činnosti apoštolátu za pomoci věřících laiků. Především tuto službu má vykonávat katolický tisk: má se řídit katolickým učením, podávat zprávy o životě církve. Věřící mají povinnost katolický tisk číst a rozšiřovat. Dekret dále doporučuje poučné, zábavné a zejména na umělecké výši filmové pořady, hlavně pro mládež.
Rozhlasové a televizní pořady, které jsou dobré, mají sloužit hlavně rodinám. Požaduje se katolické vysílání a doporučuje se zřizování katolických vysílačů. Věřící a kněží mají být vychováváni k využívání těchto prostředků komunikace. Věřící se vybízejí, aby finančně podporovali toto úsilí církve o rozšiřování a bránění pravdy Kristovy prostředky moderní komunikace. Jeden den v roce má být v každé diecézi věnován modlitbám a sbírkám na dílo apoštolátu prostředky komunikace. V každém národě má být vlastní středisko společné pro tisk, rozhlas, televizi a film a má být pod vedením biskupské konference a mohou být zde zastoupeni i laici a má být pod vedením biskupské konference a mohou být zde zastoupeni i laici a má být ve spojení a ve spolupráci s ostatními na celém světě. Koncil volá ke všem lidem dobré vůle, zejména zodpovědným, aby používali komunikační prostředky k dobru všech lidí.