Proč uctíváme Srdce Ježíšovo?

Je důležitou otázkou zda-li uctíváme u Ježíše jen fysický orgán srdce nebo něco víc. Pro odpověď musíme jít do Bible, kde se dozvíme, že srdce je výraz pro nitro člověka, pro jeho lásku, často je to též označení celé osoby. Srdce Ježíšovo v tomto biblickém a širším smyslu je Ježíš sám plný lásky, trpící pro lidi na Kalvarii.

Srdce lidské Pána Ježíše je spojeno s božstvím což znamená boholidskou lásku k nám lidem. Srdce jako důležitý lidský orgán je i symbolem lásky, vždyť srdce působí oběh krve, u Ježíše předrahé krve pro lidi prolitou. Srdce je dotčeno smutkem, bázní, láskou. Ježíšovo srdce bylo také dotčeno těmito city pro nás lidi. Sv.Augustin řekl: „Řekni mi co miluješ a já ti povím kdo jsi. Miluješ-li zemi jsi pozemský, miluješ-li nebe jsi nebeský.“ Po smrti se zachovalo v hrobě neporušené srdce u těchto světců: Sv.Terezie z Avily, Františka Saleského, Karla Boromejského, Josefa Kalasanského a dalších – proč asi? Pro jejich velkou lásku k Bohu a bližnímu.

Jak se vyvíjela úcta k Božskému srdci:

Sv. Jan a sv. Pavel zdůrazňovali v Písmu sv. lásku Pána Ježíše. Až do 10. století se úcta zaměřovala na Ježíše jako Vykupitele, Učitele, Božího Syna. Jen ojediněle byla uctívána rána v srdci jako symbolu lásky. Vlastní úcta začala v 11 – 12 století u benediktinů a cisterciáků. Dále k tomu přispěla vize bl.Gertrudy ve svátek sv.Jana evangelisty v polovině 13.století. Když měla hlavu na srdci Pána Ježíše ptala se sv. Jana proč se nezmínil on sám dříve o pulsu lásky Ježíše, když také ležel na srdci Páně a on řekl, že to bylo ponecháno pro pozdější staletí až svět bude studený, až ochladne láska lidí… Od 13.století do 16. století se rozvíjí úcta k pěti ranám Kristovým, k ráně v boku a srdci Kristově a to hlavně v klášteřích. Sv.Jan Eudes prvně konal veřejně úctu k Božskému srdci v semináři v Rennes ve Francii.

Především však zjevení Pána Ježíše sv.Markétě Marii Alacoque v klášteře Paryle-Monial ve Francii. Ve svátek sv.Jana nechal Pán Ježíš spočinout hlavu Markéty na svém srdci. Obdržela více zjevení, velké zjevení však bylo v oktávu Božího těla 16.6. 1675. Když klečela před svatostánkem, modlila se, viděla Ježíše, který ji ukázal své srdce jak z něho šlehá plamen lásky, je ovinuté trnovou korunou a ozdobené křížem. Další zjevení vyzvalo ke smíru a stěžovalo si na chlad a nevděk lidí.

Co Ježíš žádal od Markéty Marie? Žádal, aby v pátek po oktávu Božího Těla byl  zasvěcen úctě jeho srdce a sdělil zaslíbení těm, kdo budou srdce Ježíšovo uctívat:

  1. Dám jim všechny milosti potřebné pro jejich stav.
  2. Dám jejich rodinám mír.
  3. Potěším je v jejich souženích.
  4. Budu jejich útočištěm v životě a zvláště ve smrti.
  5. Vyliji přehojné požehnání na všechny jejich činnosti.
  6. Hříšníci naleznou v mém srdci pramen nekonečného milosrdenství.
  7. Vlažné duše se stanou horlivými.
  8. Horlivé duše dosáhnou rychle velké dokonalosti.
  9. Požehnám příbytky, v nichž bude obraz mého Srdce vystaven a ctěn.
  10. Kněžím udělím milost, aby dojali i nejzatvrzelejší hříšníky.
  11. Jména všech šiřitelů budou zapsána v mém srdci.
  12. Zaslíbení milosti setrvání v dobrém až do konce života pro toho kdo přijme Nejsvětější svátost po 9 prvních pátků v měsíci za sebou.

Markéta Marie měla tuto úctu rozšířit a vést k častému sv. přijímání na smír za lhostejnost a hříšníky. Úcta se setkala nejprve s odporem Jansenistů i s oficiální církevní hiearchií (pro strach, aby se touto pobožností nezneužívalo k přecenění srdce). V r.1697 a 1707 Svatý stolec dokonce odmítl tuto úctu povolit. Úcta se však šířila bez pověr a přehánění a po delším zkoumání v r.1765 církev povolila nejprve pro jednotlivé kostely tuto úctu, v r.1865 papež Pius IX. rozšířil povolení na celou církev. Úcta Božského Srdce je v souladu s Písmem sv. a tradicí a dokladem pro pravost je i svatořečení Markéty Marie Alacoque. Papež Pius XII. zasvětil celý svět Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Tato úcta vede věřící k častému sv. přijímání,  k lásce k Ježíši Kristu, dobrotě srdce podle evangelia, ke spáse vlastní i druhých lidí.

V minulém století došlo k dalším zjevením Srdce Pána Ježíše a to polské řeholnici Faustině Kovalské, která zprostředkovala nejen přání Pána Ježíše, aby se i největší hříšníci nebáli přijít k Ježíšovu srdci, aby dostali odpuštění, ale také nechala namalovat obraz Ježíše s paprsky milosti jak se jí Ježíš ukazoval. Tento obraz i tato obnovená úcta k Srdci Ježíšovu se od té doby znovu zintenzivněla.

„Ježíši tichý a pokorný srdcem učiň srdce naše podle srdce svého.“