7. a 10. Boží přikázání. Nepokradeš. Nepožádáš majetku svého bližního

V přirozenosti člověka je touha po vlastnění různých věcí např. domu, bytu, auta atd., je to základní právo člověka a církev toto právo hlásá. Bůh je chrání před zneužitím svým přikázáním. Ježíš Kristus doplňuje toto právo svým učením i příkladem. „Hledejte nejprve království nebeské a všechno ostatní bude vám přidáno.“ Mt 6,33. Hmotné statky mají být pro člověka prostředkem a sloužit mu a ne cílem, aby člověk sloužil jim. Materiální věci má člověk nabýt vždy spravedlivým způsobem a to prací, koupením, přivlastněním si věc, která nikomu nepatří, úsporami, úroky, dědictvím, výhrou, odkazy, darováním, tajným odškodněním. K majetku může mít člověk dva extrémní postoje: Lakomý člověk shromažďuje jmění bez vyššího cíle, rozmařilec užívá jmění ke špatnému cíli. Právo na vlastnění je omezeno veřejným zájmem společnosti, proto jsou daně, poplatky.

Hříchy, které poškozují bližního na majetku:

  1. Krádež je odnětí majetku proti vůli vlastníka a může být
    1. tajná – podvod, i nezodpovědná práce je krádeží. „Hle zadržená mzda dělníků volá k Pánu…“ Jak 5,4,
    2. loupežná, spojená vždy s násilím např.vypáčením dveří, rozbitím okna, násilím na osobě atd.,
    3. svatokrádežná tj. krádež posvěcených předmětů nebo krádež na posvěcených místech např. v kostele, kapli, hřbitově atd.

    Je každá krádež těžkým hříchem? Posuzuje se to podle velikosti způsobené škody, v podstatě asi jednodenní finanční částka nutná k obživě rodiny anebo způsobení značné škody vlastníkovi je těžkým hříchem. Drobné krádeže bývají lehkými hříchy. Spojování drobných krádeží však vede k těžkému hříchu. V krajní nouzi si může člověk vzít z cizího majetku jen to nejnutnější např. jídlo, šaty apod. Tajným odškodněním věřitel si sám vyrovnává dluh bez vědomí, ale za podmínky, že to je dluh jistý a vymahatelný.

  2. Hříchem v tomto přikázání je i neśpravedlivé poškození cizí věci.
  3. Podvod ať již směnou věci nebo prodejem(což se dosti často děje při prodeji auta, rodinného domku apod.)
  4. Lichva je zápůjčka, ale na vysoký, přemrštěný, nespravedlivý úrok často spojený s úplatkářstvím.
  5. Nalezené předměty si ponechat a nevracet dluhy.
  6. Hazardní hry o peníze, zejména větší částky.
  7. Nedodržování kupních smluv, pracovních smluv a to z obou stran.

Ve všech těchto případech majetkových hříchů předpokladem k odpuštění je nejen lítost, ale také náhrada způsobené škody vlastníkovi nebo náhradním plněním chudým nebo pro potřeby církve, kostela, případně státu.

K náhradě je povinen i spolupracovník při krádeži, i ten kdo mlčel k tomuto hříchu, kdo zanedbal povinnost a to podle míry spolupůsobení. Poškodil-li někdo krádeží stát, nahrazuje se toto poškození tak, že se zakoupí kolky, známky, které se zničí nebo se dá příspěvek na opravu kostelů (zejména u nás, neboť to odlehčí povinnost státu dotovat opravy). Od náhrady omlouvá tehdy, když věřitel nám to promine a to buď výslovně nebo mlčky, stačí k tomu i předpokládané odpuštění. Náhradu je možno odložit z vážných důvodů, je-li fyzická nemožnost, chudoba, náhrada by způsobila značnou škodu tomu, kdo má hradit.

Do tohoto přikázání patří i hříchy v srdci tj. žádost po cizím majetku, závidění majetku druhého, rovněž závist a touha po cti, slávě atd. „Lepší je chudák jdoucí životem bez viny než boháč na cestách křivých.“ Přísl.27,6. „Pohleďte na nebeské ptáky…což nejste cennější než oni?“ Mt 6,26. „Neshromažďujte poklady na zemi, kde mol a rez kazí…ale v nebi… kde je tvůj poklad tam bude i tvé srdce.“ Mt 6,19. „Kořen všech hříchů je žádost po penězích.“ 1 Tim 6,10. „Lehčeji vejde velbloud uchem jehly než boháč do království nebeského.“ Mt 19,23. „Co nechceš, aby druzí konali tobě, nečiň ty jim.“ Mt 7,12. „Každá věc volá po svém majiteli.“ (Římské právo).