4. blahoslavenství

Blahoslavení lačnící a žíznící po spravedlnosti, neboť budou nasyceni.

Toto blahoslavenství se týká snad všech lidí na celém světě. Což si nežádá většina z 5 miliard lidí na světě spravedlnost? Sv.Augustin říká, že po žádosti po pravdě následuje hned hlad a žízeň po spravedlnosti. Touha po spravedlnosti jde dějinami světa: otroci při stavbě pyramid toužili po spravedlnosti, zajatci v koncentračních táborech toužili po spravedlnosti, vykořisťovaní v dnešní době na př. v Jižní Americe také touží po spravedlnosti atd.

Každé svědomí má v sobě Boží zákon spravedlnosti: dávat každému co mu náleží. I křesťan má na tuto lidskou spravedlnost právo. Ježíš sám řekl před veleradou: „Proč mně tepeš?“ Ale křesťan musí umět žádat spravedlnost i pro druhé. Vždyť často lidé, kteří usilovali a bojovali za spravedlnost, když ji dosáhli, stali se stejně nespravedlivými. Kvůli spravedlnosti se lidé často zabíjeli, nenáviděli. Spravedlnost je slovo velmi svůdné, zneužívané! Musíme se ptát, šlo Pánu Ježíši jenom o tuto lidskou spravedlnost? Musíme odpovědět ano i ne. V soužití lidí je třeba, aby byl řád a spravedlnost, na př. v panelovém domě mají řád pro úklid. Není však horšího člověka, který má zvláštní „nos“ pro spravedlnost, který je fanatikem spravedlnosti, který všude vidí nespravedlnost. Pro takové lidi často platí latinské přísloví: „pereat mundus fiat iustitia.“ „Ať je raději zničen svět, jen ať je učiněno spravedlnosti zadost.“ Každý fanatismus je hrozný, ale fanatismus spravedlnosti je snad nejhorší – je to posedlost. Tito lidé chtějí spravedlnost často jen pro sebe, u druhých ji ne- vidí. Je to vlastně egoismus, sobectví.

V dnešním světě – po dědičném hříchu – je právo a spravedlnost tak zkomplikováno, že se často pošlape právo druhého. Je zase staré latinské přísloví: „Nejzazší zákon vede k největšímu bezpráví.“ Absolutní spravedlnost bude až na věčnosti. Zde na zemi je třeba se často zříci práv ve prospěch vyšších hodnot: míru, lásky k bližnímu atd. Jsou jistě nutné zákony a paragrafy a kdo se snaží, aby byly co nejdokonalejší ten naplňuje také toto blahoslavenství, ale i ty nejlepší zákony budou mít mezery, které se musí vyplnit křesťanskou láskou. „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho větší než zákoníků a farizejů nevejdete do nebeského království.“ /Mt 5,20/ To je ta důležitější spravedlnost: zákon lásky k Bohu a bližnímu – v tom je zahrnut celý Zákon a Proroci. Spravedlnost bez lásky je peklo, spravedlnost tedy vyžaduje lásku. Toto úsilí hladu a žízně po vyšší spravedlnosti, po Kristově lásce, dokonalosti, svatosti, to je ta pravá spravedlnost, kterou Ježíš blahoslaví a která přislibuje, že bude nasycena. „Jestliže ti dá někdo políček na pravou tvář nastav mu i druhou, když tě někdo nutí jít jednu míli jdi s ním i druhou…“/Mt 5,39/ „Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedlnost…“ /Mt 6,33/

Toto blahoslavenství je tedy program úsilí o svatost, o dokonalost. Platí opět všem lidem, nejen kněžím a řeholníkům, ale i manželům, kde také je třeba vyšší spravedlnosti, která dokáže i odpustit. Nasycením a napojením je Kristus sám jak o tom píše sv.Jan v evangeliu při líčení rozhovoru Ježíše se ženou u studnice Jakubovy: „Můj pokrm a nápoj tryská do života věčného.“ „Můj pokrm je činit vůli toho, který mě poslal.“ Hlad a žízeň po slově Božím, po eucharistii, po modlitbě, po lásce k Bohu a bližnímu – to je hlad a žízeň po spravedlnosti křesťana. Ježíš byl nejen učitelem spravedlnosti, ale také sám byl spravedlivý. „Jistě tento člověk byl spravedlivý“, „nevinen jsem smrtí tohoto spravedlivého“, „zhřešil jsem, zradiv krev spravedlivou“. To je několik výpovědí Nového zákona o Ježíši spravedlivém. Ve slovech hladovět a žíznit je zdůrazněna aktivita o svatost Boží, o Boží lásku. Toto blahoslavenství plně naplnili svatí v úsilí o plnění Boží vůle, o život v milosti posvěcující a setrvání v dobrém až do konce. Svatost je dílo Boží a lidské, je to spolupráce s milostí Boží. Každý snaživý křesťan cítí zároveň i svou nedostatečnost a hříšnost a proto je třeba nový hlad a žízeň po stále větší spravedlnosti Boží, po svatosti. Tím křesťan proměňuje sebe i svět v Boží svět a sám je naplněn Kristovým štěstím!