Slavnost svatého Václava “ B „

V žádné době nikomu neprospělo být křesťanem jen “ podle jména „, ale naopak mnoho dobrého vždy vykonal příkladný život křesťana. Takový příkladný život byl i sv. Václav, kníže a patron českého národa. Žil na začátku křesťanských dějin českého národa v 10. století, kdy mnoho našich předků jen pomalu a nedůsledně přijímali ušlechtilé požadavky Kristova učení, byli křesťany “ jen podle jména “ a nechávali se ovládat nevěřícím a světským smýšlením a jednáním. Tím více vynikal příkladný život pravého křesťana slov i skutků sv.Václava.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      Sv. Václav, ačkoliv byl z bohatého knížecího rodu, byl od útlého mládí veden k duchu chudoby podle Ježíšova učení, který blahoslavil chudé, protože jejich je království nebeské. Václav pochopil dobře přísné slovo Pána Ježíše na adresu bohatých: “ Běda vám, protože snáze projde velbloud uchem jehly než  bohatý do nebeského království.“ Václav se proto naučil hledat a shromažďovat pravé bohatství a to v dobrých skutcích víry, lásky, zbožnosti, almužny. Dával mu v tom příklad i jeho otec Vratislav i babička Ludmila. Díky svému věřícímu otci Vratislavovi a hlavně babičce Ludmile se snažil už chlapec Václav o svatost. Rád se modlil, chodil do kostela, dokonce ministroval, rád naplňoval Boží přikázání a měl radost, když mohl udělat skutek lásky k bližnímu. Proto Václav i později jako kníže rád dával chudým a trpícím vlastnoručně podpory, proto rád bohatě hmotně podporoval stavění kostelů a škol, aby kněží a jejich spolupracovníci mohli rozsévat do duší lidí víru a lásku. Proto se Václav zastával chudých a lidí, kteří byli bohatými nespravedlivě ožebračováni. A jako nejvyšší soudce v zemi zajišťoval spravedlnost ve prospěch chudých a utlačovaných. Na rozdíl od sv. Václava však mnozí naši předkové toužili po stále větším majetku i moci, mezi nimi i vladyka Radslav Zlický, který dokonce toužil po majetku a moci Václavově. Jak to dopadlo všichni snad víme. Václav se svým smýšlením chudoby a pokory měl na mysli království Boží a proto si nepřál, aby umírali pro majetek a moc nevinní mladí mužové a proto místo války nabídl Radslavovi osobní souboj, aby ten kdo zvítězí byl pánem nad celými Čechami. Bůh ochránil svého věrného služebníka Václav a dopřál mu rychlého vítězství nad Radslavem Zlickým. Václav tak dal zářný příklad, že pravé bohatství je v lásce k Bohu a člověku.                                                                                                                                                                                                                                      I my bychom se v této konzumní společnosti neměli stávat lidmi, kteří se ženou jen za majetkem, bohatsvím a mnohdy i nečestným a nemorálním způsobem, naopak ať alespoň my křesťané shromažďujeme poklady “ kdo mol ani rez nekazí“, tj. ať shromažďujeme poklady duchovní a trvalé hodnoty ve své duši.  Sv. Václav nám ukázal, že je třeba Ježíšovo učení přijmout vážně, radikálně a v plné celistvosti pro harmonický tělesně-duševní život. Jestliže legenda vypráví o stopách Václavových ve sněhu, do kterých vkládal své nohy jeho zbrojnoš Podiven a tím se zahřál jakoby teplem lásky sv. Václava, pak si musíme uvědomit, že Václav zase kráčel ve stopách Ježíšových. Václav totiž čerpal životní sílu ze slov Písma sv. – ovládal latinu i staroslověnštinu, takže mohl číst evangelia Pána Ježíše a tak žil ve stálém spojení s Ježíšem. Mohli bychom říci, že jeho tělo i duše patřily Pánu Ježíši. Na rozdíl od Václav jiní křesťané jeho doby, mimo jiné i jeho bratr Boleslav se neřídili slovy evangelia a nežili ve spojení s Ježíšem, proto i své údy dávali do služeb zla. Boleslavovy nohy vedly místo do kostela či za dobrými skutky, za zábavami, radovánkami, rozkošemi, Boleslavovy ruce byly i kruté a nemilosrdné k druhým lidem. Čteme např. ,že Boleslav sťal nemilosrdně hlavu zemědělskému předákovi, který se i za druhé domáhal svých práv.  Stejná ruka se s mečem rozpřáhla i proti Václavovi, kterého pak nakonec zavraždil Boleslavův zbrojnoš. Zatímco oči Boleslavovy byly plné zloby, závisti a nenávisti a vyjadřovaly tak stav srdce a nitra, oči Václavovy byly plné pokoje, lásky a milosrdenství, že ještě ve chvíli své mučednické smrti v nich byla láska a odpuštění takže mohl říci “ to ti Bůh odpusť, bratře“. Dnešní Boží slovo i příklad z doby sv. Václava ukazují tak pravdivou skutečnost, že tehdy i dnes zlí se navzájem spolčují, ve zlu si pomáhají a na dobrých lidech páchají bezpráví a škodí jim jak psal sv. Jakub: “ Odsuzují spravedlivé a připravují je o život.“ I dnes se mluví až moc silně o různých mafiích tj. o spolcích lidí zlých i v naší společnosti. Jak často platí přísloví: “ Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá anebo vrána vráně oči nevyklove.“ Ježíš má však pro takové svůdce přísný soud jak jsme o tom četli v evangeliu. Ježíš i sv. Václav nám však ukazují, že i dobří lidé vytvářejí společenství a každý kdo není proti dobrým a věřícím lidem je s nimi, je na jejich straně. Sv. Václav vytvořil ve své době velký zástup dobrých věřících křesťanů a až do dnešních dnů se o to stará svou přímluvou v nebi. Jsme proto rádi, že i jeho bratr Boleslav, i když mu dějiny daly jménu Ukrutný, se nakonec také změnil a litoval svých zlých skutků. Tak i v dnešní době chceme věřit, že lidé z tábora zloby, z tábora bohatých, z tábora svůdců nevinných, mohou darem Boží lásky přejít do tábora dobra a lásky Boží. Prosme sv. Václava, aby i v naší obci se zvětšil tábor dobrých věřících pod praporem vítězného a vzkříšeného Krista. Amen.