Pondělí velikonoční “ B „

Velikonoční doba je dobou radosti. To se projevuje v kostele různým způsobem: jsou velmi radostné velikonoční písně na př. Raduj se a vesel nebo Vesel se nebes královno atd., liturgická barva je barva bílá, tj.barva radosti, zpívá se nebo se často říká slovo aleluja, což znamená sláva. Radostnost doby velikonoční zdůrazňuje i květinová výzdoba kostela – po době postní, kdy tato výzdoba chyběla. Všichni asi víme důvod této radosti. Je to Vzkříšený Ježíš Kristus. Křesťané od začátku si uvědomovali, že Ježíš vykonal něco jedinečného nad čím je třeba žasnout, z čeho je třeba se radovat. Tím spíše, že toto vzkříšení neplatí jenom pro Ježíše, ale slíbil je všem, kdo uvěří a budou pokřtěni. U prvních svědků Ježíšova vzkříšení a to byly ženy, jsme četli, že velká radost se ještě prolínala se strachem, ale tomu se není třeba divit, vždyť nikdo nečekal, že toto vzkříšení nastane. Ženy šly ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo mrtvé tělo vonnými mastmi. A nyní tato skutečnost. Radost však vystřídala zcela strach, když Ježíš se ženám zjevil a mluvil s nimi. Pro nás, současné křesťany, je nejen radostí, že Ježíš vstal z mrtvých, že totiž zvítězil nad smrtí, hříchem a zlým duchem a že toto vzkříšení chce darovat lidem věřícím, ale radujeme se i z toho, že Ježíš dovedl odměnit věrnost, statečnost a lásku žen, které zůstaly na křížové cestě i pod křížem blízko Ježíše na rozdíl od mnohých apoštolů a učedníků Pána. Ježíš v této eminentně jedinečné skutečnosti svého vzkříšení boří hradby diskriminace. Stejným způsobem jedná Ježíš i během dějin církve i v době dnešní. Je mu milý ten, kdo naplňuje vůli Boží a nedělá rozdíly mezi mužem a ženou, chudým či bohatým, mladým či starým. Ježíš jistě má radost z vás, kdož jste přicházeli na křížovou cestu, na obřady Svatého týdne – a popravdě řečeno, v naší farnosti to byly hlavně ženy nebo starší věřící.Druhá část dnešního evangelia byla méně radostná. Stráže, které sice hlídaly hrob, ale neuhlídaly byly podplaceny velekněžími a staršími, aby řekly lidem, že učedníci Pána přišli v noci a ukradli Ježíšovo tělo. Nehledě na to, že stráže v tomto případě by musely být potrestány nejen za to, že jim někdo ukradl předmět jejich hlídky, ale i proto, že stráže nemají na stráži spát. Jisté je, že mrtvý Ježíš by se nemohl jako živý nikomu zjevovat. A právě zjevování Ježíše je pro nás tou největší radostí a to zjevování po dobu 40 dní ode dne vzkříšení, ale i později během církevních dějin: vzpomeňme zase některých žen na př. sv. Markéty Marie Alaquoque, sv. Kateřiny Sienské, sv. Terezie z Avily, sv. Faustiny Kovalské a dalších. Proti těmto zjevováním nezmohou nic ani peníze, které mocní lidé nevěřící vydávají nakladatelům knih nebo producentům filmů, aby zpochybňovali Ježíšovo vzkříšení. Ježíš vzkříšený neznamená, že je stále viditelně mezi námi, ale znamená, že je v jiné a to Boží existenci, která je vzdálená naším smyslům, především zraku, ale komu se Ježíš zjevit chce, tomu dá schopnost jej vidět. Možná, že jsme smutní, že my sami jsme Ježíše neviděli, ale pro nás všechny má Ježíš stejné slovo, které řekl sv. Tomášovi: “ Blahoslavení tj.šťastní, kteří neviděli a přesto uvěřili.“ Tímto je naše víra ještě záslužnější než těch, kteří Ježíše viděli. Ve víře a lásce se můžeme s Pánem Ježíšem setkávat, neboť slíbil“ “ Já s vámi budu až do skonání světa“. A také : „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, jsem uprostřed nich.“ – a to je především při bohoslužebných shromážděních. Přicházejme proto rádi na tato shromáždění, abychom posílili naši radost jako tehdy ženy ze setkání s Ježíšem vzkříšeným. Amen.