Květná neděle “ B „

1)  Žehnání ratolestí a průvod: Zaslechli jsme evangelium o vjezdu Pána Ježíše do Jeruzaléma jako krále. Ježíš chtěl tímto naplnit proroctví Sofoniášovo. Marek má nejkratší zprávu o tomto vjezdu ( nemá tam o pláči Ježíše nad Jeruzalémem, nemá tam rozhovor s farizeji, kteří zakazovali provolávat Hosana…). Ježíš však nebyl typem pozemského krále, ale byl králem Božím, který chce vládnout lidským srdcím pravdou, láskou, pokojem, Božím životem, který nechce na zemi ani panovat, ale sloužit lidem a obětovat se za ně, aby byli lidé důstojnými obrazy Božími. Kdo tehdy takového krále a takové království Boží nepochopil pak jen krátce vítal Ježíše slovy Hosana tj. sláva, které později lehce vyměnil za ukřižuj. I my věřící křesťané držíme v rukou ratolesti a tímto znamením chceme Ježíši Kristu slíbit, že budeme Ježíši věrní a že budeme usilovat na prvním místě o hodnoty jeho Božího a duchovního království, že půjdeme za Ježíšem Kristem v dobách radosti i v dobách zármutku  a utrpení, že jako on nebudeme chtít vládnout, ale sloužit a obětovat se za hříchy lidí, zvláště za nevěru, nelásku, sobectví a pýchu. Ratolesti v našich rukou znamenají, že chceme jít s Ježíšem po křížové cestě života, to je plnit svědomitě vůli Boží jako jednotlivci i jako putující Boží lid – církve a tak vydávat svědectví pravdě a obětavé lásce Boží. Ratolesti v našich rukou znamenají, že pouze v následování Pána Ježíše po jeho cestách a v síle jeho darů milosti dojdeme do cíle naší pozemské cesty a s Ježíšem vejdeme i do domova nebeského, kde pro nás Ježíš připravil příbytky. Proto máme mít ratolesti doma na tuto připomínku.

2) Pašije podle sv.Marka: Zpráva o umučení Pána Ježíše Krista podle sv.Marka je nejstarší písemná část evangelií a vznikla brzy po zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista. Poslední večeře, utrpení, smrt, vzkříšení – to byly vrcholné události Ježíšova života zde na zemi a první učedníci si to plně uvědomovali. Velikonoční události jsou tedy základem víry prvních učedníků i naší víry. Kdo přijme Ježíše ukřižovaného a vzkříšeného stává se věřícím křesťanem a naopak. Ve Svatém týdnu budeme prožívat jednotlivé události, o kterých jsme v pašijích četli: na Zelený čtvrtek o poslední večeři, na Velký pátek o utrpení a smrti Pána Ježíše Krista, na Bílou sobotu o Ježíšově hrobu a posléze o slavném vzkříšení. Zprávu o umučení čteme však i pro naše povzbuzení a poučení. Ježíš a jeho věrní i dnes bývají souzeni, tupeni, posmíváni. Dobro hlásané Ježíšem i dnes není v módě, mnohým lidem je solí v očích, nenávidí Boží dobro a svatost. I dnes však jsou věrní kolem Ježíše ať už ženy jako kdysi Maria, Veronika, ať už apoštolové a učedníci, jednotlivci anebo celé rodiny, děti, mládež, staří i nemocní. Je krásné být s Ježíšem a žít pro něho , vždyť i v utrpení měl královskou důstojnost a srdce plné lásky a dobroty. Ježíš nám dává příklad jak se postavit k utrpení – i Ježíš měl v Getsemanské zahradě hrůzu a úzkost, ale uměl říci nakonec “ ne má, ale tvá vůle se staň“, byl milosrdný ke třem apoštolům, kteří nesdíleli s Ježíšem jeho modlitby. Ježíš nám ukazuje jak čelit záplavě zloby a hříchů – je to milosrdné odpuštění, velká síla a hráz milosrdné lásky, velké Boží dobro.To vše nám Ježíš dává hlavně, když přijímáme jeho tělo a krev pod způsobami chleba a vína. Kdo se posiluje tímto pokrmem a nápojem, pro něho je kříž života lehký a sladký. Jen Ježíšovi věrní, kteří s ním šli po cestě křížové se mohli i radovat ze slávy vzkříšení. Buďme těmito věrnými i my, abychom se mohli s Kristem stále radovat. Vrcholem pašijí sv. Marka je Ježíšovo přiznání se před veleradou, že je Mesiáš, Syn Boží a že bude sedět po pravici Všemohoucího a bude přicházet v nebeských oblacích a před Pilátem vyznal, že je králem, ale ne pozemským, ale nebeským, jehož království není z tohoto světa a dalším vrcholem je to, že nás Ježíš vykoupil, když vstoupil na kříži do stavu hříšníků, kteří jsou opuštěni od Boha ( “ Bože můj, proč jsi mě opustil?“).