4. neděle postní “ A „
3. 03. 2020Ve čtvrtou postní neděli můžeme již konstatovat, že je už více sluníčka i tepla v přírodě. Po tom všem každý z nás po zimním období touží. Člověk totiž není stvořen pro tmu a zimu, ale pro světlo a teplo a to platí i pro duchovní oblast. Světlo a teplo jsou symboly radosti a pravdy. Dnešní evangelium nám tyto myšlenky ukazuje plasticky na slepci od narození, kterému Ježíš zázračně otevřel oči. Není třeba ukazovat bídu slepého člověka, který je ochuzen vidět světlo a krásu Boží přírody, krásu lidského díla, je odkázán na to, aby žebral o pomoc a lidskou lásku. Ježíš Kristus však ví také o jiné slepotě a to duchovní, když totiž je duše zatemněna hříchy, když taková duše nedává oku možnost vidět to Boží co je ve všech skutečnostech: ať Boží krásu, Boží lásku anebo naopak Boží smutek a utrpení, hlavně pak nyní v postní době utrpení Pána Ježíše. Vzpomínám, že jsem oddával mladý slepecký pár. Ačkoliv neviděli tělesnýma očima, jejich oči víry a lásky k Bohu a bližnímu byly zářivě jasné což bylo znát z jejich projevů – slov a skutků. Při duchovní slepotě je pro nás v postní době radostnou zvěstí, že Ježíš nediagnostikuje jako lidský lékař, psycholog či psychiatr ze souvislostí, nepátrá tolik v minulosti člověka, nezabývá se tolik příčinami a souvislostmi, ale uzdravuje slepotu duše, aby se na uzdraveném zjevily Boží skutky. Ježíš uzdravuje slepotu duše s důvěrou do budoucnosti. Ježíš říká i nám: dej svou minulost, temnou slepotu hříšného života mému uzdravujícímu a zázračnému milosrdenství. Tato tvá minulost bude nenávratně pryč, nebudeš muset na ní myslet, budeš se moci dívat jen dopředu, do nového života ve víře a lásce Boží. Tak jednal Ježíš tehdy, tak jedná i dnes prostřednictvím své církve. “ Blahoslavení čistého srdce, neboť budou vidět Boha.“ Jen ten vidí rád Boha, Ježíše, svět a lidi kolem sebe očima Božíma tj. vidí vždy to lepší, kdo má čisté srdce, čistou duši a má také v sobě duchovní zrak víry, zrak lásky a milosti posvěcující. Slyšeli jsme, že muž uzdravený ze slepoty viděl náhle v Ježíši svatého člověka, Syna Božího a věřil v něho a klaněl se mu. Tak je tomu i dnes. Každý obrácený člověk vidí Ježíše jiným zrakem, zastává se Ježíše, je šťasten, že pro Ježíše může žít i trpět, je šťastný mezi stejně smýšlejícími věřícími bratry a sestrami. Evangelium nám však také ukazuje jak je zaslepená nevěra, jak je zaslepený rozum, vůle a cit a to byli farizejové, kteří nevěřili ani uzdravenému, tím méně Ježíšovi. I dnes je mnoho takových lidí zaslepených určitou averzí, předsudky proti Ježíšovi a jeho církvi, odmítají jakýkoliv zázrak i dobro ve jménu Ježíšově, spíše takové dobro nazývají zlem. Sami sebe a svou pravdu kladou na první místo, myslí si, že jsou osvíceni, že jen oni vše správně vidí…. Bohužel o těchto dnešních farizejích platí totéž co řekl Pán Ježíš o těch tehdejších: “ Protože říkáte, že vidíte, že tomu rozumíte, proto váš hřích trvá.“ To je pro nás postní výzva: neříkejme, že jsme zdraví, že vidíme, že všemu dobře rozumíme, že nemáme žádné hříchy – to by nás Ježíš nemohl uzdravit a dát nám Boží zrak, Boží světlo. Pane Ježíši ať moje oči vidí Boha, ať je moje srdce – duše čistá a plná lásky a tato čistota a láska ať vychází i z mých očí, ať jednou zrak víry a lásky uvidí Boha tváří v tvář. Amen.