3. neděle velikonoční „A“

Dnešní evangelium o emauzských učednících je nám jistě velmi blízké, protože i my prožíváme mnohdy zklamání a smutek, často ovšem také radost z víry v Ježíše Krista.  Obojí zakusili emauzští učedníci. Emauzští učedníci patřili k užšímu kruhu učedníků Pána Ježíše a vedle Kleofáše, který je jmenován a byl bratrem sv. Josefa, ten druhý poutník byl pravděpodobně syn Kleofáše Simeon, který se stal druhým Jeruzalémským biskupem po Jakubovi a také byl v r. 107 pro víru umučen. Emauzy jsou starověkým městem, ale po pohnutých dobách v Izraeli v r. 4 zaniklo a proto sv. Lukáš ho nazývá vesnicí. Avšak na jeho místě je dnes město Amwas, kde vykopávky a nálezy dosvědčují starokřesťanské chrámy.

Učedníci tedy zakoušeli zklamání ze smrti Ježíšovy, jejich víra se zhroutila, protože nepochopili ještě plně Ježíše a jeho poslání. Chápali Ježíše jako proroka, čekali od něj snad obnovení pozemské slávy starozákonního náboženství nebo snad svržení okupační římské nadvlády. Ježíšovo utrpení a smrt nemohli pochopit jinak než jako konec jeho poslání, nenaplnění Ježíšových možností a plánů. Proto Ježíš, když se k nim připojil jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit všemu tomu co mluvili proroci.“ A sám jim začal vysvětlovat správný smysl  Písma sv. Starého zákona, zejména proroků, žalmů, o sobě, o své vykupitelské smrti za hříchy lidí, o vzkříšení a životě věčném. Jako emauzští učedníci jsme i my putujícím Božím lidem jak to zdůrazňuje 2. kapitola dekretu o církvi 2.Vatikánského koncilu. Zde na zemi nemáme trvalé bydliště a trvalou vlast – to máme v nebi. Naše víra se má zde na zemi řídit Písmem sv., Biblí. Nepodobá se však mnoho věřících křesťanů emauzským učedníkům? Nepodobáme se jim mnohdy i my sami ve svém zklamání, ve slabé víře? Mnozí křesťané jsou zklamáni tou nebo onou představou o Bohu, o Ježíši, o církvi, jejich víra je otřesena a oni opouštějí církev, opouštějí společenství věřících v kostele, dokonce někteří vystupují z církve buď výslovně nebo bez jakéhokoliv oznámení. Avšak – jako tehdy u emauzských učedníků bylo zklamání způsobeno špatným pochopením Písma sv. a Ježíše, tak i v dnešní době je nejvíce chyb na straně těch, kteří jsou zklamáni a opouštějí církev, že špatně pochopili Písmo sv. a Ježíšovo učení. Vytvořili si totiž nesprávné představy – řekněme to přímo – vytvořili si představy lidské, pozemské, často prospěchářské a zištné. Bohudíky, Ježíš Kristus však putuje i s námi stále, putuje se svou církví a věrně s Boží autoritou vykládá věřícím Písmo sv. jak Starého tak Nového zákona. Kdo má otevřené srdce pro pravdu, kdo nelpí tvrdošíjně na svých lidských názorech a předsudcích, tomu také hoří srdce jako emauzských učedníkům, když slyší hluboký a správný výklad Písma sv.  Ježíš dnes především mluví ke svým věřícím hlasem nebo psaným slovem učitelského úřadu církve a to papežem, biskupy a kněžími.

Naší radostí ať je, že Ježíš vzkříšený i dnes chce být s námi na naší cestě, ve společenství víry a lásky, když se koná památka večeře Páně a přijímá se jeho chléb a víno života, t.j. jeho tělo a krev. Tak jako se dal poznat Ježíš, když byl emauzskými učedníky pozván ke společnému stolování tak se Ježíš dává poznat i při každé památce večeře Páně, kde jsou  „dva nebo tři shromážděni v jeho jménu, je on uprostřed nich“. A Ježíš věřícím dává svůj chléb slova a chléb svého těla pro život pozemský i věčný. Jen tam, kde Ježíše budeme pokorně prosit ve víře :“ Pane, zůstaň s námi, vždyť se připozdívá“, jen tam bude nám hořet srdce láskou Boží a očima víry uvidíme Ježíše.  Pane Ježíši, často jsme i my jako emauzští učedníci, protože nechápeme proč je tolik zla a nespravedlnosti ve světě, ale věříme, že nám vše objasníš svou pravdou a posílíš nás svým pokrmem věčného života. Amen.