3. neděle postní “ B „

V současné době máme možnost shlédnout videofilmy o Ježíši Kristu, nejznámější je Zefirelliho Ježíš Kristus, kde Ježíše představuje vždy nějaký věhlasný herec. Někteří věřící neradi přijímají herecké ztvárnění Ježíše Krista. Poukazují na to, že jim to bere jejich vlastní představu o Ježíši Kristu. Není to ovšem tak lehké vytvořit si vlastní představu o Ježíši Kristu, umět si představit člověka a Boha v jedné osobě. V každém případě byl Ježíš mužem vyrovnaným, ušlechtilým, svatým, měl ctnosti sladěné v harmonický akord. Důvodem této vyrovnanosti byla jeho bezhříšnost jak sám řekl: “ Kdo mne může viniti ze hříchu?“ A tak u Ježíše najdeme jak mírnost i statečnost, jak laskavost a milosrdenství tak také rozhodnost v pravdě, dovedl být shovívavý, pokorný a tichý, ale také dovedl projevit spravedlivý hněv a to vůči hříchu a jeho následkům utrpení, smrti a vůči původci hříchu zlému duchu, vůči tvrdosti a přetvářce farizejů a zákoníků. Dnes jsme četli o spravedlivém hněvu vůči penězoměncům a prodavačům v chrámě. Mnoho věřících ovšem nerado přijímá obraz Ježíše, který ukazuje spravedlivý hněv a přece právě takový Ježíš ukazuje jak rozhodná a správná má být i naše víra a jaká má být naše nábožnost a přítomnost v chrámě. Ježíš nechránil totiž jenom chrám jako takový, ale především věřící návštěvníky chrámu tzv. prozelyty – věřící nečleny izraelského národa, kterým bylo vyhrazeno právě toto nádvoří, další nádvoří bylo vyhrazeno ženám a další zase mužům. Zde se prozelyté chtěli modlit, vyprosit si odpuštění, zde se chtěli klanět Bohu a vzdávat mu díky. Ježíš nepřišel zrušit chrám, ale naopak očistit ho od nánosů nedobré tradice, nedůstojných zvyklostí, aby v něm se mohl Bůh více uctívat v duchu a pravdě, aby chrám byl více domem modlitby a místem setkání Boha s člověkem a člověka s Bohem. Ježíš v dnešním evangeliu ukazuje jaký chrám si cení nejvíce“ „Zbořte tento chrám a já jej ve třech dnech zase postavím.“ To řekl o sobě, o svém těle, které se tak stává pravým chrámem, chrámem živým a svatým. Podle příkladu Pána Ježíše má i novozákonní Boží lid své chrámy, kostely, které jsou místem posvěceným kam se nemá přicházet jako do nějakého kulturního zařízení na př. kina, divadla, ale do domu Božího a domu modlitby. Bohužel, mnohde se staly chrámy místy “ ohavnosti a spuštění“, místy vnášení hříšného smýšlení a jednání a to i v současné době, kdy se kostely stávají místem vykrádání posvátných předmětů nebo někde znesvěcují chrám svou přítomností různí členové mafiánských gangů, kteří ne jedné straně chladnokrevně vraždí, žijí rozkošnicky a dělají velké finanční machinace a pak jdou také do kostela bez uzardění. Je známý příklad z dějin církve, kdy biskup Ambrož z Milána vyloučil z chrámu císaře Theodozia za to, že nemilosrdně nechal povraždit svými vojsky obyvatele jednoho vzpurného města. Řekl mu: “ Uměl jsi hřešit jako David, čiň proto pokání jako David, aby ses zase mohl vrátit do chrámu.“ Jestliže Ježíš vyhání někoho z chrámu pak to není definitivní, ale kdo s vírou a kajícím smýšlením přijde znovu do chrámu, může vždy obdržet milost ospravedlnění jako celník v podobenství. Proto vlastně celá postní doba je pro věřící příležitostí si uvědomit, že do chrámu máme přicházet s živou vírou a s duchem kajícnosti a pokání s úmyslem se změnit.
V této postní době si chceme také uvědomit, že i v naší duši, v chrámu Ducha sv. není přítomen mnohdy pouze Bůh, ale také i hříšné žádosti a skutky, které nás mnohdy ani v kostele neopustí. Ježíš se i na tyto světské a hříšné vetřelce v naší duši hněvá spravedlivým hněvem a my bychom měli Ježíše prosit: Pane přijď a vyžeň svou Božskou mocí vše co znesvěcuje chrám naší duše, abychom mohli v živé a čisté lásce sloužit Bohu jedinému a jemu se klanět. Amen.+