21. neděle v mezidobí “ B „

Dnešní nedělí končíme souvislou četbu z evangelia sv. Jana o chlebě z nebe, kterým je Ježíš Kristus. Z těchto Ježíšových slov, o kterých jsme četli a ze slov při poslední večeři nad chlebem a vínem poznali apoštolové vůli Pána Ježíše, že se chce dát lidem věřícím z lásky za pokrm pro nový, Boží život, který nekončí smrtí. Je to vlastně život vzkříšeného Ježíše Krista. Ježíš je přítomen pod způsobami chleba a vína se svým božstvím i lidstvím, ale oslaveným, vzkříšeným. A to je velkým tajemstvím naší víry. Z dnešního evangelia se nám může zdát, že Ježíš byl málo diplomatický, málo tolerantní a naopak jako by byl příliš neústupný až tvrdohlavý v tom, že příliš důsledně až “ fanaticky“ lpěl na svém učení o pravém chlebě z nebe, který je jeho tělem. Divíme se, že Ježíš nechal mnoho ze svých učedníků odejít a ptáme se proč. Ježíš i jindy respektoval svobodu lidí, respektoval tedy i ty lidi tehdejší doby, kteří jej nepřijali jako Božího Syna a to jsou právě ti, kteří nepřijali jeho chléb z nebe, kterým je On sám. Ježíš dobře věděl, že ti kdo neuvěří v jeho božství nemohou být jeho učedníky, leda by se přetvařovali jako Jidáš a ten se později stal zrádcem. Tak jako Ježíš i jeho církev učí vše tak jako On. Tedy to, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk – jedna osoba ve dvou přirozenostech: lidské a božské, proto jej nazýváme Bohočlověkem. Církev však učí také o chlebě, který slovy Pána Ježíše se stává zázračně Tělem Kristovým. A církev nemůže jednat jinak než Pán Ježíš. I ona je v tomto málo diplomatická, málo taktická a tolerantní. Církev raději nechala i nechává odejít mnoho učedníků. Proto i v dnešní době jsou přísné požadavky našich biskupů pro ty, kteří jako dospělí chtějí přijmout křest sv., kteří chtějí v církvi přijmout svátost biřmování nebo svátost manželství. Z pravé víry nemůže církev nic slevit, i když je dnes, bohužel, mnoho lidí nevěřících, i když je dnes mnoho jiných církevních společenství a sekt, pro které byla Ježíšova slova i učení církve katolické tvrdou řečí.A jestliže jsme v současné době na cestě sjednocení křesťanů mezi církvemi, pak plná jednota bude až tehdy až budou moci křesťané různých církví přijímat společně chléb Boží z nebe, Tělo Kristovo. Bohužel, zde je ještě mnoho malé víry či nevíry křesťanů nekatolických k Ježíšovým slovům. Stejnou a plnou víru sdílíme zatím s východními křesťany a pravoslavnými křesťany, dále pak s anglikánskými křesťany, takže tito mohou přijímat Tělo Kristovo jak v naší katolické církvi tak my u nich. Ježíš Kristus nám dal své tělo jako pokrm pro duši ve vší vážnosti a to jak pro děti, mládež i dospělé. Není to tedy pokrm jen pro nějaké vyvolené, snad jenom pro kněze a řeholníky. Pravá a živá víra se vlastně vždy ukazuje ve vztahu k Nejsvětější svátosti. “ Nebudete-li jísti Kristovo Tělo, nebudete mít v sobě život. Ten kdo jí jeho Tělo a pije jeho krev, bude vzkříšen na konci časů.“ Tak se zpívá v jedné náboženské písni mladých křesťanů. Jestliže vrcholem bohoslužby slova je evangelium, pak vrcholem bohoslužby oběti je svaté přijímání Božího Těla. Ježíšovo přání přijímat chléb z nebe dobře pochopil sv. papež Pius X.. Již jako malý chlapec měl touhu přijmout tento Boží chléb, ale pro tehdejší církevní předpisy mu to nebylo dovoleno a proto si pomyslel, kdyby jednou byl papežem, že by umožnil, aby děti mohly brzy přijímat a dospělí, aby mohli často přijímat tento Boží chléb. Toto jeho přání se stalo skutkem, protože se opravdu stal papežem a vydal k tomu encykliku o přijímání dětí a dospělých s mnohými úlevami. Toto učení ještě rozšířil 2. Vatikánský koncil a sv. papež Jan-Pavel II. dovolil přijímat i 2x za den, jsme-li na mši svaté. Proč to všechno? Protože papežové i koncilní otcové si uvědomovali, že Ježíš si přeje, aby věřící byli svatí a silní z tohoto Božího pokrmu. Bohužel, pro některé věřící se i dnes zdá Ježíšovo slovo “ tvrdou řečí“ a neusilují o časté přijímání Božího chleba – Těla Kristova. Avšak Ježíš i církev nežádají mnoho: jen víru v Ježíšovo Božství, víru v Ježíšovu zázračnou přítomnost v chlebě, mít duši čistou od těžkých hříchů a dodržet 1 hodinu půst od jídla a pití. Dnešní evangelium nás tedy staví před rozhodnutí. Kéž bychom umělí řici s Petrem: Pane,ke komu půjdeme. Ty jsi ten Boží svatý. A místo modlitby bych chtěl zakončit slovy písně křesťanské mládeže: “ Rozhodnutí dávám Tobě do rukou, několik je cest, ale já chci za Tebou. Ty jsi můj Pán, s Tebou jdu dál, stále řídíš kroky mé.“ Amen.