20. neděle v mezidobí „A“

Dnešní Boží slovo  nám chce ukázat cesty Ježíšova evangelia a tím spásy. Ježíš nejprve hlásal radostnou zvěst – evangelium s spáse v oblasti národa izraelského, tedy v Galileji, v Samařsku, v Judsku. Slyšeli jsme od Ježíše “ Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím domu izraelského.“ Stejně tak nejprve vyslal Ježíš apoštoly a pak 72 učedníků k těmto ovečkám izraelským.

Dnešní evangelium ukazuje kananejskou ženu prosící Ježíše za svou těžce nemocnou dceru. Nebyla židovkou, ale pohankou a Ježíš jí spolu s apoštoly nejprve odmítá, ale velká víra ženy, která se Ježíši klaněla a pak dvojnásobně s hlubokou vírou a pokorou Ježíše prosila a Ježíš pro její velkou víru zázračně její dceru uzdravuje. Tím dává Ježíš nový směr pro hlásání evangelia ke spáse a tento nový směr naplnil Ježíš při poslední večeři, kdy se dává v oběti chleba a vína za všechny lidi a na kříži toto vydání krvavě ve smrti dokonává opět za všechny lidi. A po svém vzkříšení posílá Ježíš své apoštoly a učedníky do celého světa, aby učili a křtili ve jménu Otce, i Syna i Ducha sv. pro věčnou spásu. A apoštolové a učedníci tento Ježíšův příkaz naplňovali, i když nejprve postupovali jako Ježíš, že nejdříve hlásali Ježíše a jeho evangelium Židům v jejich synagogách a teprve potom ostatním lidem, tedy pohanům na př. Řekům, Římanům, Egypťanům a dalším. Tomuto hlásání evangelia říkáme misijní činnost, ve které vynikl zejména apoštol sv.Pavel – učitel národů. Později se misijní činností zabývali řeholní společnosti, vzpomeňme Františkány, Dominikány nebo Jezuity a postupem staletí se církev Kristova rozšiřovala tak, že je v současné době hlásáno evangelium ve všech světadílech, i když ne ve všech je stejným způsobem křesťanská víra zakořeněna. Také 2.Vatikánský koncil potvrdil misijní poslání církve i mimořádný vztah církve Kristovy k židovskému náboženství, se kterým má společné kořeny. Misijní dekret 2.Vatikán.koncilu je Ad gentes a dekret o vztahu k nekřesťanským náboženstvím Nostra aetate upravují misijní činnost a vztah k židovskému náboženství.

Chtěl bych vzpomenout velkého světce 20. století – Poláka sv. Maxmiliána Kolbe, františkánského kněze a mnicha, který se členy tohoto řádu konal obrovské misijní dílo jak v Evropě tak v zámoří, zejména v Japonsku. Kromě hlásání slovem i rozhlasovými prostředky, vydával také časopis “ Rytíř Neposkvrněné „, pod ochranou Panny Marie, královny apoštolů i církve a to jak v rodném Polsku tak v různých evropských zemích a v zahraničí, na př. v Japonsku. Sám také podnikal misijní cesty a kde to bylo možné zakládal nová misijní střediska v rámci řádu svatého Františka. A tak jako první šiřitelé radostné zvěsti – apoštolové a učedníci vydávali svědectví také mučednictvím, tak také sv. Maxmilián Kolbe během druhé světové války zemřel mučednickou smrtí v koncentračním táboře Osvětim.

Ať příklad Pána Ježíše z dnešního evangelia, příklad apoštolů a učedníků a svatých misionářů nás inspirují, abychom na jedné straně budovali pevné svazky víry a lásky mezi námi křesťany ve farnostech a diecézích, ale buďme také misijně otevření pro lidi jinak věřící nebo dosud nevěřící, vždyť Bůh si přeje “ aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy „. Ať nám k tomu pomáhá Duch sv., Duch pravdy, Duch moudrosti a také Panna Maria královna apoštolů a církve. Amen.