2. neděle velikonoční „A“

Druhé neděli velikonoční se od nepaměti říká „bílá“ a to proto, že nově pokřtění dospělí o velikonoční vigilii nosili týden bílé šaty na znamení čistoty a svatosti duše po křtu svatém. Ve skutečnosti i my všichni věřící a pokřtění bychom si měli uvědomit i svůj bílý křestní šat své duše, který jsme obnovili vyznáním hříchů a obnovou křestních slibů také při velikonoční vigilii.

1. Dnešní evangelium nám ukazuje, že naše víra v Ježíše ukřižovaného a vzkříšeného nemá být slepá, ale přijímající tajemství Ježíše Krista jako skutečnost rozumovou. Proto Ježíš neodmítl Tomášovo přání vidět Ježíše po vzkříšení včetně jeho ran. Stejně i my si můžeme zjednat co nejvíce rozumových důvodů pro přijetí víry. Dnešní evangelium nám na př. ukazuje novou dimenzi Ježíše vzkříšeného, když se apoštolům v uzavřené místnosti náhle ukazuje – zjevuje. To ukazuje, že Ježíš vzkříšený není závislý na biologických a fysikálních zákonech trojrozměrného prostoru a času, proto může prostupovat hmotou na př. dveřmi. Toto rozumové přijetí však vždy musíme doplnit pokorným přijetím tajemství. Že si Ježíš cení příjetí víry i bez vidění Ježíše ukazuje věta řečená Ježíšem Tomášovi: „Blahoslavení, kdo neviděli a přece uvěřili.“ Oči víry totiž vidí lépe a hlouběji než oči smyslové. Ježíš tedy chválí (blahoslaví) lidi s vírou prostou, důvěřivou, která věří pro svědectví apoštolů a církve. Velký učenec Blaise Pascal řekl: „Když budu studovat a poznávat ještě více, budu mít víru jako Bretoňská selka.“ Děti a prostí lidé mají mnohdy hlubší a čistší víru než vzdělaný intelektuál. Oči víry také záleží na čistotě duše – srdce jak Pán Ježíš řekl ve svém blahoslavenství: „blahoslavení čistého srdce, neboť budou vidět Boha.“
2. Kdo chce být radostným křesťanem měl by přijmout Ježíše a jeho odpouštějící lásku, měl by si nechávat od Ježíše odpouštět hříchy. Ježíš v dnešním evangeliu dvakrát apoštolům uděluje pokoj, t.j. odpuštění hříchů. Dnešní neděle nově je také nazývána nedělí Božího milosrdenství podle přání Pána Ježíše, které sdělil vizionářce z Polska sv. Faustině Kovalské. Ježíš také apoštolům ukázal své rány na rukou, na nohou a v boku. To jsou jizvy vykupitelské lásky za hříchy apoštolů a všech lidí. Ježíš rád odpouští vždy a každému, protože to pak přináší nový život a radost. I apoštolové selhali, zhřešili, byli zbabělí, zradili Ježíše, proto jim Ježíš odpouští a navíc jim dává moc odpouštět mocí Pána Ježíše hříchy, aby si nemysleli, že snad jsou to oni kdo odpouští hříchy a také aby měli sami vědomí, že i jim Pán Ježíš odpustil.
3. Aby křesťan mohl být ještě více radostným člověkem, vyhledává společenství stejně smýšlejících lidí. Proto křesťané od svých začátků setrvávali společně v bratrském společenství při památce Večeře Páně, na modlitbách, ve vzájemné pomoci a lásce. Tato společenství byla silným znamením křesťanů v prvních dobách křesťanství, dokonce i v dobách pronásledování. Je tomu tak i v době dnešní. Vím od mnoha mladých, nově pokřtěných, že dobrý křesťanský život se jim dařilo vést díky společenství věřících. Proto ve farnostech nacházíme společenství dětí, mládeže, rodin a pod. Pán Ježíš právě společenstvím církve slibuje, že bude s nimi až do konce světa. Těžko obstojí tedy někdo, kdo by chtěl vytvořit je soukromou víru, kdo by se stranil splečenství v kostele. Ježíš není přítelem individualizmu. Sice zná každého jménem a má každého jednotlivě rád a hledá dokonce i jednotlivou zatoulanou ovečku, ale pro její dobro jí pak nese zase do ovčince. Jen kde je ovčinec a jeden pastýř tam je Bůh a spása. Láska Boží v nás se může vždy projevovat a osvědčit  ve vztahu k druhým. “ Kdo by řekl, že miluje Boha, ale nemá rád bližního, není v něm pravda“, řekl sv. Jan ve svém listě.

Závěrem bych chtěl ještě zdůraznit, že velikonoční radost nám dává také vědomí, že Ježíš vzkříšený všem věřícím slíbil velké dědictví a to podíl na věčném životě v nebeském domově. Umějme proto i my se sv. Tomášem vždy znovu vyznat víru k Ježíši vzkříšenému“ Pán můj a Bůh můj.“ Amen.