2. neděle v mezidobí “ A „
6. 01. 2020Po vánoční době je v kostele opět liturgická barva zelená tj. barva naděje, protože tuto naději nám daroval Ježíš Kristus pro nás narozený. Jan Křtitel, o kterém jsme v dnešním evangeliu četli nám ukazuje jak je pro nás Ježíš Kristus nadějí na věčný život: ne jako vládce, ne jako soudce, dokonce ne jako král, ale jako Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Ten tichý beránek, vedený na porážku v proroctví Izaiášově je skutečně Ježíš Kristus ve své nejhlubší podstatě. Ne tedy silný lev, ale bezbranný, tichý beránek. Co beránků bývalo zabíjeno zástupně jako oběti za hříchy v Izraeli, ale jen Ježíš Kristus jako jediný beránek Boží mohl sejmout hříchy světa a nejenom Izraelského lidu, ale celého světa a to na kříži svou smrtí. Největší láska umí vždy druhého člověka zachránit a zbavit ho největšího zla. Láska, která naopak druhému působí zlo není vlastně láskou. Láska, která neznamená žádnou oběť, ale hledá jen sobecké cíle, není vlastně láskou. Beránek Boží – Ježíš Kristus je plný lásky, protože bere, odnímá lidem největší zlo – a to je mravní zlo , hřích. Pan prezident Havel v jednom svém novoročním projevu mimo jiné mluvil o krizi mravnosti v našem národě. Tak i za nás kněze vyslovil jasně a pravdivě tato kritická slova. Měl pravdu, protože mravní zlo, hříchy konzumní společnosti, odnímají lidem Boží život, jasnost rozumného úsudku, energii Boží lásky. Proto tak málo lidí přichází do kostela, protože hříchy zachutnaly lidem více než pravda a láska Boží. A přesto je láska Boží silnější než hříchy, proto se modlíme před svatým přijímáním: “ Hle Beránek Boží, který snímá snímá hříchy světa, smiluj se nad námi“ a také “ Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově.“Zakladatel chudých bratří Charles de Foucold musel projít také tímto hořkým poznáním hříchu. I on byl marnotratným synem a až pobyt na poušti jej vedl k hlubším myšlenkám a chtěl diskutovat o víře se známým knězem. Ten mu však řekl: “ Ano, budeme diskutovat, ale nejprve klekni a vyznej své hříchy.“ Foucold se mu nejprve vysmál, ale když přece tuto zpověď vykonal už ani o víře nepotřeboval diskutovat – vše mu bylo jasné. Sám jako kněz mám podobné zkušenosti s druhými lidmi. Jak těžko, ba téměř bez úspěchu se vedou hovory o víře, kde je překážkou hříšný život a neochota ho změnit. Tam je vždy odpor k náboženským naukám nebo k církvi, někde je i odpor k Ježíši a Marii. Proto i my již pokřtění, když přicházíme za Ježíšem a chceme získat věčný život, vyznáváme na začátku mše své hříchy nebo i v modlitbě Otče náš prosíme o odpuštění vin anebo také prosíme Beránka Božího před svatým přijímáním, aby odpustil naše hříchy. V tomto týdnu za jednotu křesťanů pak také musíme vyznat své hříchy vůči jednotě křesťanů, naši lhostejnost i vzájemnou nevraživost, pyšnou domýšlivost i nedostatek bratrské lásky k odloučeným křesťanům. Prosme Ježíše Krista i nyní: Beránku Boží, vyznáváme, že jsme hříšní, sejmi z nás otrocké jho hříchů, ať tě lépe poznáváme, ať tě stále více milujeme, ať se radujeme, že můžeme žít podle tvého evangelia radosti a pokoje, ať jsme stále více lidmi plnými milosti a Ducha svatého. Amen.