19. neděle v mezidobí „A“

V dnešním evangeliu jsme četli o plavbě apoštolů po Genezaretském jezeře. Nebyla to však žádná idyla, protože jezero bývalo často neklidné, vzdouvalo se vlnami a pro tyto vlastnosti se také nazývalo mořem. I v dnešní době sníme o idylické plavbě po moři a ani si neuvědomujeme, že moře není vždy vlídné k lodím i k lidem, ročně mnoho set lodí se potopí, o čemž se dočteme v odborných časopisech, někdy i v denním tisku a televizi. Z uvedeného důvodu ohrožení na moři, je moře v biblickém a náboženském smyslu chápáno jako protibožská, démonická síla a loď zase jako církev – Boží lid. Jedná se tedy v dnešním evangeliu nejen o popis určité historické události s Ježíšem, ale o hlubší náboženský smysl. Moře znamená tento svět, časný život, svět narušený dědičným hříchem a jeho následky, kde člověk je stále pokoušen démonickými silami, knížetem tohoto světa, který také Ježíše třikrát pokoušel. Loď v tomto výkladu znamená církev, která má lodivoda Ježíše Krista, kormidelníka Petra a jeho nástupce jak to popisuje sv. Augustin. Tato loď pluje bezpečně pokušeními, žádostmi i bouřemi vnějšími i vnitřní-mi ke druhému břehu. Často se i dnes říká, že člověk zemřelý přešel na druhý břeh. Pro nás v symbolice Písma je druhým břehem nebe, Boží domov, dům Boží, království nebeské nebo též věčný život v Bohu. Hlavní smysl tohoto evangelia, ale radostné zvěsti vůbec je to, že Ježíš se snažil přimět lidi, aby uvěřili, že tento život má budoucnost, krásnou věčnost, království nebeské. Proto Ježíš tolikrát uváděl různá podobenství o království nebeském. Proto se mi zvláště líbí věta dnešního evangelia, že Ježíš přiměl učedníky, aby vstoupili do lodi. Ježíš tím nikoho nenutil, respektoval jejich svobodu a přece slovo přimět znamená víc než jen něco nezávazně sdělovat, ale spíše důrazně vybízet. Ježíš se snažil přimět vůbec všechny lidi svým láskyplným životem, slovem pravdy, zázraky, aby vstoupili do lodi Boží a byli tak spaseni, zachráněni. Proto se setkáváme s Ježíšem jak káral, důrazně prosil, nekompromis-ně ukazoval, aby se lidé odvrátili od hříchů a nakonec za hříchy i trpěl a zemřel, jakoby chtěl říci: „To vše činím, abych vás přiměl na cestu k druhému břehu, do nebe.“ Jediná bezpečná cesta tam vede v lodi církve.

Jak s tímto souvisí i čtení z listu sv. Pavla, kdy Pavel je plný zármutku a bolesti pro své bratry a sestry Židy, že nepřijali Krista a chce je také přimět, aby vstoupili do lodi a byli spaseni. Toto smýšlení bychom měli mít i my: snažit se přimět co nejvíce lidí, aby vstoupili do lodi církve a pluli k druhému břehu, zvláště nemáme být lhostejní k těm našim nejbližším. Při Petrově kráčení po moři k Ježíši jde zase mnohem víc než o nějakou idylu jako je dnes vodní lyžování nebo windsurfing, ale je v tom hlubší duchovní smysl. V Petrovi můžeme spatřovat každého z nás, že Ježíš nám dává sílu, abychom vykonali i velkolepé, hrdinské skutky na moři života, když budeme mít pevnou a živou víru. Příklady svatých nám toto potvrzují: Sv. Dominik bez bázně i ozbrojeného doprovodu, ale jen s velkou vírou obrátil Kathary a Valdenské, sv. Klára nejenže mohla naplnit velký ideál chudoby sv. Františka, ale ještě nebojácně vyjít s monstrancí proti nepříteli, sv. Maxmilián Kolbe hrdinně vystoupit před SS velitele v Osvětimi a žádat pro sebe dobrovolnou smrt a vysvobození jiného vězně. Každý z nás dostane jako Petr tuto sílu! Pak ale sledujeme i slabost víry Petra. Každý hřích nás věřících je slabost víry, každý hřích těžký znamená jako pro Petra smrtelné nebezpečí.  Jedinou pomocí je Ježíš Kristus – podmínkou však je, že budeme mít jako Petr sílu volat „Pa-ne, zachraň mne, Pane, smiluj se nade mnou, Pane, odpusť mi mé hříchy.“

Ať je naší stálou radostí z dnešního evangelia, že Ježíš je stále s námi, i když je vzdálen, modlí se za nás, myslí na nás, přichází k nám. S Ježíšem v církvi nemusíme mít nikdy strach. Amen.