5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla II.

Jeden moderní člověk napsal: „Je to dobré pro nás nervozní lidi, abychom se modlili růženec, protože neklid nervů uklidníme právě tím, že držíme v rukou růženec a modlíme se jej. Perly na růženci plynou našima rukama jako potůček přes kameny a berou sebou zlobu, bolest, špatnost a přináší zase čistou útěchuMatky Boží.“

„ Proč jste mně hledali? Nevíte, že musím být u svého Nebeského Otce?“ Tak odpověděl Ježíš svým rodičům. Ve Skutcích apoštolů čteme: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi.“ Tím se řídil Pán Ježíš ve svých dvanácti letech. Je to poučné i pro rodiče dnešní doby, že někdy hlas Boží volá mladého člověka ke kněžství, k řeholnímu životu a rodinná pouta nemají být překážkou jako často i byly např. u sv.Tomáše Akvinského, u sv.Aloise, kde rodiče bránili těmto ke vstupu do řeholní společnosti.

Odpověď Ježíšova dala Marii a Josefovi nové a hlubší poznání Ježíšovy osoby božsko-lidské, proto čteme u Lukáše, že „jeho matka uchovávala tato slova ve svém srdci.“ I křesťan má stále více a hlouběji poznávat Ježíše a v učení Ježíše i odpovědi pro svůj život, odpovědi pro události ve světě, má hlouběji pronikat do Božích tajemství. V hledání Ježíše ať vidíme také zkoušku víry rodičů Ježíše i naší víry. Každé utrpení, bolest na naší cestě je zkouškou víry a máme si navzájem jako Maria s Josefem pomáhat tuto zkoušku víry překonat: „Neste břemena jeden druhého a tak naplníte zákon Kristův.“

Nalezení Ježíše v chrámě nám ukazuje, že Ježíš a chrám patří k sobě. Zejména v katolickém kostele je Ježíš přítomen ve svatostánku a čeká na náš příchod, na náš rozhovor s ním v modlitbě, abychom mu dali své radosti i bolesti, abychom mu dali svou lítost nad svými hříchy. Vždyť řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občerstvím.“ Mnozí svatí veškerou svou moudrost i svatost hledali v kostele před svatostánkem. Ale i v Písmu sv., především v kostele čteném a vykládaném se setkáváme s Ježíšem. „Proč jste mne hledali, což jste nevěděli, že musím být v tom co je mého Otce?“ Ježíš dovedl správně rozlišovat pořadí hodnot: Bůh byl na prvním místě. Naše svědomí je často jen souhrn pocitů je „jako třtina větrem se klátící, podléhá módním vlnám, protože není dobře poučeno Písmem sv., učením církve, příklady svatých a ani živeno svátostmi, proto také naše svědomí nemá jako prvořadou hodnotu Boha a Boží hodnoty, ale pozemské zájmy a starosti.

Ježíš žil v Nazaretě uprostřed Svaté Rodiny třicet let a to obyčejným životem bez zázraků a veřejného vystupování a přece prospíval ve svatosti a oblibě u lidí a Boha. A to je příklad i pro nás, abychom rodinném, osobním, pracovním, ve spojení s Marií a Josefem, ve spojení s Ježíšem a celou Boží Trojicí ve všednodením životě prospívali ve svatosti všedního dne a posvěcovali prostředí ve kterém žijeme.

Královno posvátného růžence – oroduj za nás!