O církevních přikázáních
Prvotní účel církve Boží je hlásat učení Kristovo a tak přivádět lidi k Bohu, aby mohli konat bohoslužbu v „duchu a pravdě“. Druhotný účel církve je posvěcování věřících svátostmi Kristovými i skutky zbožnosti a ctnostmi a tak je vést do nebeského království. Za tím účelem všichni členové církve zachovávají Boží přikázání, která Ježíš nepřišel zrušit, ale naplnit. Tento Boží zákon pro Boží lid je doplněn novým učením Pána Ježíše, především jeho „Řečí na hoře“: „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům…ale já vám říkám…“ Mt 5,17 – 48. Církev a jmenovitě pastýři, apoštolové a jejich nástupci dostali od Krista také úkol učitelský, pastýřský a kněžský Jan 21,15 – 17. Proto církev jako dobrá matka, aby splnila tento Kristův příkaz, aby v lásce k ovcím Božího ovčince, tj. církvi, se starala o tento pastýřský úkol, vydává ve jménu Krista, Dobrého pastýře své církevní zákony. Přitom vždy sledují to, aby toto příkazy nebyly věřícím „přetěžkým břemenem“ což Ježíš káral u zákoníků. „Nařizují totiž nesnesitelná těžká břemena a vkládají je lidem na bedra, sami se jich však nechtějí ani prstem dotknout.“ Mt 23,4-5. Ježíš má však pro lidi „lehké břímě a sladké jho“.
Pro zachovávání církevních přikázání platí slovo Písma sv.: „Kdo vás slyší, mě slyší, kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá.“ V tomto smyslu církev má právo vydávat moudré a prospěšné zákony k dobru věřících, zároveň je může a má měnit podle měnících se podmínek doby. V podstatě se jednalo a jedná v církvi vždy o tato církevní přikázání:
- Světit zasvěcené svátky.
- Postit se a konat půst.
- Alespoň 1x do roka přijmout svátost pokání a svátostné přijímání.
Ještě relativně donedávna platila církevní přikázání jak byla uzákoněna v církevním zákoníku z roku 1917, kde bylo např. 9 slavností v roce, kde byl tradiční způsob postu, tj. odepřít si maso v pátek, kde se zdůrazňovala povinnost sv. zpovědi a přijímání ve velikonoční době. 2.Vatikánský koncil vyvolal potřebu změnit i tato církevní přikázání a z rámcových předpisů církve jednotlivé Biskupské konference vydaly církevní přikázání pro jednotlivá území. Pro naše české země platí od 3. 3. 1974 následující církevní přikázání:
- Světit kromě nedlí také dvě slavnosti v roce a to 25. 12. Narození Páně a 1. 1. Matky Boží P. Marie. Účast na mši sv. a dodržení svátečního klidu. Tyto dny jsou i občanskými dny volna, není tedy velkým břemenem pro věřící oslavit je společnou bohoslužbou. Snížením počtu slavností jako církevní přikázání je kromě pastoračního ulehčení břemena povinností pod těžkým hříchem také to, aby věřící tím více si vážili nedělní mše sv. – dne Páně.
- Každý pátek je dnem pokání, protože v ten den zemřel Pán Ježíš a vykoupil nás. Je to starobylý církevní předpis. Dnes je možno půst splnit trojím způsobem:
- odepřít si masitý pokrm nebo jiný pokrm, který mám rád, např. sladkost, odepřít si alkohol, kouření, televizi atd.
- Skutkem zbožnosti – účastí na mši sv., četbou Písma sv., modlitbou růžence, křížové cesty atd.
- Skutkem lásky – návštěvou nemocných, jinou pomocí bližnímu.
Na začátku a na konci postní doby tj. popeleční středu a velký pátek je půst celodenní, tzv. zdrženlivosti a újmy. Je dovoleno se najíst dosyta 1x za den (kromě tohoto 2x denně méně). A celý den nejíst masité pokrmy. Do masa se nepočítá vejce, sádlo, ryby, mléčné výrobky. Hlavním cílem tohoto pokání a postu je otevřít se více Kristu Pánu, myslet na něj a s jeho obětí kříže se spojovat malou spoluobětí.
- Každý dospělý věřící katolík (po 1.sv. přijímání) je povinen se alespoň 1x za rok a to kdykoliv, nejlépe však ve velikonoční době vyzpovídat svátostně ze hříchů a to kdekoliv v kostele a přijmout zbožně sv. přijímání při mši sv. Toto přikázání sleduje, aby v křesťanech byl život Boží a milost posvěcující, aby křesťané přispívali ke svatosti církve. Ordináři a faráři mají pravomoc dispenzovat z vážných důvodů jednotlivce a celé společenství. „Všichni, kdož mají jméno Kristovo, nechť se spojí jako nikdy před tím v modlitbě Páně: Aby všichni byli jedno, jako ty Otče ve mně a já v tobě.“ Papež Jan XXIII.