Osud, náhoda nebo Boží Prozřetelnost?
Dozvídáme se o smrti mladého manžela ve velmi šťastném manželství a ptáme se: proč? Někdo vyhraje ve sportce a vsadil jen jednou, jiný sází dlouho a nevyhraje nic: proč? Těmto skutečnostem a mnoha dalším se v životě lidí říká: to je osud, slepý osud nebo také osudu neutečeš. Hlavně Mohamedáni věří na věčný osud (kismet). I Kalvín učil fatalisticky – osudově, že člověk od narození je předurčen pro nebe nebo pro peklo ať dělá co chce, nemůže
nic změnit. Také se výše uvedeným skutečnostem říká náhoda, štěstí nebo neštěstí. Snad můžeme připustit, že v nedůležitých událostech života hraje i náhoda svou roli, ale jinak to připustit nemůžeme.
My křesťané říkáme k těmto mimořádným událostem životě ať šťastným nebo nešťastným, že je vše řízeno Prozřetelností Boží (na rozdíl od deistů, materialistů a fatalistů). Tato Prozřetelnost se projevovala již ve S.Z.: v celém vedení Izraelského národa, v příběhu o Josefovi Egyptském, v příběhu o Tobiášovi, o Mojžíšovi atd.
V Novém zákoně. učí Ježíš, že Bůh se stará i o „ptáky, lilie…tím spíše se stará o lidi.“ Mt 6,28-30. I apoštolové učí např. Petr „Hoďte své starosti na Pána, neboť on se stará o vás.“ 1Petr 5,7. Prozřetelnost Boží se vztahuje jak na nerozumné stvoření (podléhá vývoji), na rozumné tvory (i hříšníky), zvláště však na vyvolené.
Prozřetelnost Bůh vykonává:
- pomocí druhotných příčin (pilot v letadle, řidič atd.)
- přímo (milostí Boží v duši člověka.)
Prozřetelnost působí buď řádnou, obvyklou cestou nebo mimořádně za pomoci mimořádného zázraku vnějšího nebo vnitřního. Není možné, aby se ve světě něco stalo bez nebo mimo Boží Prozřetelnost. I zlo je alespoň Bohem připuštěno – není to tedy náhoda nebo osud. Vzhledem k Prozřetelnosti Boží platí tyto zásady:
- Člověk je za své jednání naprosto odpovědný.
- Bůh předem ví jak se rozhodneme (ví to absolutně jistě a v tomto vědění je zakotvena tzv. predestinace, tj. předurčení člověka. Ta je sice v Božím rozumu, ale člověk o ni rozhoduje zcela svobodně, není ke svému předurčení ani nakloněn ani nucen, spíše je Bohem vždy veden milostí tak, aby mohl být spasen.)
- Bůh nikdy nikoho nenutí, i když to ruší Boží úradek, respektuje svobodu člověka, lidstva. Svoboda je kvalita, která má u Boha tu nejvyšší cenu.
- Bůh se o nás stará, má o nás zájem, volá nás, napomíná, klepe, zve… „Ježíš přišel, aby hledal, co se zatoulalo.“ Lk 19,10. „Hle stojím u dveří a klepu…“ Zjev 3,20.
Bůh nás volá buď přímo nebo prostřednictvím druhých lidí, událostí: např. zvoní zvon, slavíme výročí a vzácné dny v roce, dostavuje se zklamání v životě, starosti, nemoc, jsme v sanatoriu, nemocnici, přichází zpráva o neštěstí, katastrofě…to vše a mnoho dalších mohou být druhotné příčiny Boží Prozřetelnosti, která nás jimi vede ke spáse. Modlitba je také v plánu Boží Prozřetelnosti jako druhotná příčina: může nás od mnohého zla ochránit, splnit mnohé dobro, vyprosit dobro (pokud se nepříčí s plány Prozřetelnosti). „Začkoli budete prosit dá vám…“ Mt 21,28 „Proste a bude vám dáno…“ Jan 16,26. Spisovatel Bernanos říká: „Co nazýváme náhodou je logikou Boží.“
Také známé přísloví nám říká hlubokou Boží pravdu: „Člověk míní Pán Bůh mění.“ „Lékař léčí, Bůh uzdravuje.“ „Pán je můj pastýř, nebudu se bát…“
Žalm 22,1 „Ani jeden vrabec nespadne bez vědomí mého Otce, tím spíše u vás jsou sečteny všechny vlasy na hlavě.“ Mt 10,29. „Nepečujte úzkostlivě, váš nebeský Otec ví co potřebujete.“ Mt 6,31
Na druhé straně víra v Prozřetelnost nás nesmí nechat nečinnými, ale naopak platí: „S bázní a třesením usilujte o spásu.“ Fil 2,12. „Kdo stojí, hleď, abys nespadl.“ 1Kor.10,12 Můžeme být klidní, když se snažíme konat ctnosti blahoslavenství, přijímáme sv. přijímání, konáme skutky blíženské lásky, máme rádi Krista a jeho církev, uctíváme Pannu Marii. Toto jsou pravděpodobné známky toho, že jdeme správnou cestou ke spáse!