Panna Maria v dějinách spásy – májové promluvy P.Rudolfa Preye

1) Panna Maria v dějinách spásy Písma sv.

V roce Písma sv. se chceme zahledět jak Panna Maria k nám mluví a ukazuje se v Písmu sv. V dekretu o církvi č. 55 čteme: Písmo sv. S.Z. a N.Z. a tradice stále lépe objasňují úlohu matky Spasitelovy v plánu spásy a kladou nám ji takřka před oči…  ponenáhlu stále jasněji ukazují postavu ženy, matky Vykupitelovy. Spása lidstva začíná ve S.Z. , pokračuje v N.Z.,v církvi a dovrší se v eschatologii. Středem dějin spásy je jistě Bůh, Ježíše Kristus, jako Pán, který působí v církvi, ale souběžně běží též linie Mariina. Kde se jedná o plán spásy lidí, tam je blízko i Maria. Maria je odpovědí člověka – lidstva na spásu, její ano – fiat.

Ve S.Z. je Maria více skryta v předobrazech, v N.Z. je již zcela zřejmá její podoba matky Ježíšovy a církve. Dva předobraz jsou ve S.Z. v knize Sirachovec 24,13-22“ Pojďte sem za mnou a nasyťte se mým ovocem. Kdo mne poslouchá, nedojde hanby, ti kdo se o mne snaží, nehřeší.“ Původní smysl je jistě v Boží moudrosti, ale v duchovním smyslu to platí i o P.Marii. Mateřství Mariino je počátkem spásy. Ve Zdrávas královno se modlíme…..živote sladkosti buď zdráva. Kdo přijme květy nepomíjející krásy v Ježíši, přijímá svatý život. V knize Přísloví 8,22-35: „ Pán mě měl na počátku svého díla…od věčnosti jsem ustanovena, od pradávna…kdo mě najde, nalezne život a dostane se mu spásy od Pána.“ I zde prvotní smysl je o moudrosti, druhotně o Marii. Maria je nazvána v litanii stolicí moudrosti a v písni Tisíkrát….je nazvána Pannou moudrou, schránkou  Boží vzácnou… Maria je člověk, kterého Bůh od věčnosti přijal se Synem Božím do svého vykupitelského plánu. Maria je jakoby „rajský člověk“, dokonalý člověk, ve kterém má Bůh své zalíbení. Proto Maria v Magnifikat řekla: „blahoslavit mne budou všechna pokolení…“ I my však jsme v církvi zapojeni do plánu spásy, imy jsme vyvoleným, královským kněžstvem, svatým Božím lidem, syni a dcery Boží, dědici nebe. Tyto vzácné dary máme však v „ nádobě hliněné“, proto Maria nám pomáhá věrnosti tomuto vyvolení. Všichni se těšíme z nové zeleně v přírodě, z květů, Život v přírodě je odleskem životě věčného, Božího. Tento život věčný nám zvěstoval a ukázal nám Boží Syn – Ježíš. Já jsem život…Kristus zmrtvýchvstalý už neumírá, smrt nad ním už vlády nemá. Všechen život prýští zase z mateřského lůna, také i života Pána Ježíše jako člověka vzal tento původ v ženě vyvolené mezi ženami, Panně Marii. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás – to platí i o vyvolení Panny Marie za matku Spasitelovu. Kéž tento život Boží od Pána Ježíše přijímá stále větší počet lidí, aby v duších lidí bylo věčné jaro Boží.

2) O kráse a čistotě Panny Marie.

Jedním z nejkrásnějších měsíců v roce je květen s krásou květů, s rozmanitostí jarní zeleně, s čistou Boží přírodou, která jakoby panensky se probouzí k životu. Příroda Boží ukazuje na krásu Panny Marie. O kráse P.Marie však v předobrazech také hovoří S.Z. např. v Velepísni 2,2, 4,7, 8,5: Jako lilie mezi trním….krásná jsi celá, přítelko má, poskvrny na tobě není….jak jsi krásná, o lásko, o radosti….“ Původní smysl je o vztahu pozemské lásky krále Šalamouna k ženě Šunamitce. Židé však tento smysl vykládali alegoricky na vztah Božího lidu k Bohu, křesťanství pak na vztah Ježíše Krista k církvi. Za církev však můžeme dát matku církve Pannu Marii, jak to činí již církevní otcové. Duch sv. jistě dal Marii krásu duše i těla, byla milostiplná, hřích se nedotkl její duše a těla. Ježíš s ní spojený tělem a duší zpětně předal Marii krásu nebývalou. Kde je svatost je i krása. Ježíš ukázal jaká je svatost Boží, tedy i krása – zvláště zazářil Ježíš v kráse na Hoře Tábor, zářil jako slunce, jeho roucho bylo jako sníh, taktéž zmrtvýchvstalý Ježíš byl krásný jak to i ukazuje nejnovější objev na Turinském plátně. Kdo se podílí na Ježíšově svatosti, kdo přijímá a uskutečňuje ctnosti Ježíše Krista, podílí se na kráse Boží. Maria pak nejvíce. Maria jako Ježíš je světlem světa, je naplněna Bohem a proto vyzařuje Boží krásu a čistotu…V mariánských písních opěvujeme krásu Marie např. : Jako ta růžička krásná…Jako růže z Jerichu jsi krásná…Matko Boží, jejíž kráse andělů se koří sbor. lNa Marii není poskvrny – je celá krásná. Krása duše ovlivňuje pak celkovou krásu Marie. I zjevení v Lurdech, Fatimě ukazují Marii v kráse nevyslovitelné. Je to krása ne vyzývavě fysická, ale nadpřirozeně získaná a zušlechťující přirozenost, je to krása Neposkvrněného  početí jak se zjevilo v Lurdech. Maria je velikonoční krásný člověk – cíl a naděje církve. V listě Efesanům 5,27 čteme: Pán si chtěl připravit církev slavnou, zářící, bez poskvrny a vrásky nebo něčeho podobného, ale svatou a bez vady.“ Tuto krásu dal Ježíš církvi na kříži: hříchem ji sice zastíráme, ale křtem a pokáním znovu obnovujeme. Prameny milosti a krásy Boží jsou silnější než hříchy – tak tomu bude i na věčnosti – vše nedokonalé, porušitelné bude odstraněno, neporušitelné, krásné, čisté, produchovněné bude nastoleno. Máme být církví Ježíšovou, Mariinou – tedy čistou, krásnou, neustálým proměňováním, očišťováním, posvěcováním, růstem v ctnostech máme získávat dokonalejší tvář Boží krásy. Jako velikonoční lidé, na přímluvu P.Marie, „ oblékejme vždy člověka nového v pravé svatosti a spravedlnosti. ( Ef 4,24)

3) Maria a záchrana lidstva.

Život člověka bez naděje je nepřestavitelný – nemá šanci. Je znám nápis Dantův na bráně pekla: „ zanechte vší naděje.“ Kdo má naději alespoň lidskou, ale lépe ještě božskou, je zachráněn pro život i pro věčnost. Je pro nás i Panna Maria nadějí a tedy záchranou? Mluví o tom Písmo sv.? Již v 1.MOjž.3,9-15: „ Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš lapat po jeho patě.“ Tento text Bible se objevuje i v mariánské písni Zdrávas Maria – „potřelas hlavu hada pekelného, oroduj za nás….“ V tomto textu je tzv. protoevangelium, které svatí Otcové vztahují na P.Marii a Ježíše. Zde je naděje dávného lidstva, radostné poselství. Láska Boží je silnější než hřích, než smrt, každý hříšník i umírající má naději v Bohu skrze Pannu Marii, která nám dala dárce spásy Ježíše. Žena má v naději a záchraně lidstva nezastupitelná místo: buď jako Eva, která se přátelí se zlem a strhává lidstvo do beznaděje hříchu a smrti nebo jako Maria se přátelí s Bohem a stává se světlem naděje a záchrany. Potomstvo ženy Evy  vytvoří temný proud zlého pokolení, potomstvo ženy – Marie vytvoří svatý Boží lid. 1.kn.Mojžíšova nám ukazuje úlohu ženy v dějinách spásy, v její ruce leží buď život nebo smrt, spása nebo zkáza, světlo nebo tma. Může být branou k nebi nebo peklu. Ženy, následující Marii, vnáší do světa Pána Ježíše a s ním život, světlo, radost. Kdo žije ve stálém přátelství s Kristem, pro něho je záchranou lodí na moři života církev, Panna Maria je matkou církve. V mariánské písni zpíváme: Z moře světa, z bouřných vírů, uveď matko děti své, v tichý přístav štěstí míru….Již v Genezi 6,13-18, kde se popisuje jak Noe stavěl archu, aby se zachránil při potopě čteme: S tebou však uzavšu smlouvu vejdeš do archy ty i tvoji synové, tvá žena a ženy tvých synů. Tato archa Noemova byla vždy chápána jako symbol církve ( archa spásy ). Církev je srovnávána s lodí. Archa však je i symbolem Marie, kde je Maria je i Pán, který vede loď úskalími a nebezpečími k břehu věčnosti. Zatímco v Noemově arše našlo útočiště jen málo lidí, loď církve je pro všechny – to je přání Marie jako i Ježíše: Aby všichni lidé došli poznání pravdy a byli spaseni. 1Tim 2,4. Sv. Bernard řekl.: Mariin služebník nikdy nezahyne. tj. ten kdo zůstává v arše církve, kdo se řídí pokyny Pána lodi, kdo hledá naději svou v Marii a jejím potomstvu. Jelikož však naše hříchy nás vzdalují od spásy a uvádějí do ztráty naděje a nebezpečí záhuby, modleme se vroucně k našemu Vykupiteli Ježíši Kristu.

4) Maria – znamení spásy.

Každý jistě víme co to je znamení. Např. vlajka je znamení státu, prsten snubní je znamení manželství, v náboženství známe svátostná znamení Boží milosti např. znamení vody při křtu. Je i P.Maria pro nás nějakým znamením? V knize Gen.9,8-16 čteme: Hle chci uzavřít smlouvu s vámi a s vašimi potomky po vás….svou smlouvu s vámi a toto bude znamením smlouvy….do mraků postavím svou duhu….Tuto duhu Bůh vyvolil za znamení své úmluvy mezi Noemem a jeho potomky. Duha vždy spojuje nebe a zemi – je to jakýsi luk, ale tětiva zde chybí – je to duha míru. Církev vidí v duze také Pannu Marii – i ona je znamením míru. tj. spásy, je nazývána královnou míru. Je znamením míru, neboť dala světu Knížete míru, Pána Ježíše, Spasitele, vždyť v Ježíši, ne už v duha, je smlouva nová mezi nebem a zemí, Tvůrcem a svými tvory. Kristus je naším mírem ( Ef 2,14 ) A ještě jiné znamení se objevuje ve S.Z., které se již jasněji vztahuje na Marii, je to u Izaiáše 7,10-15. V těch dnech mluvil Bůh k Achazovi skrze proroka Izaiáše: Hle Panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel. ( To je Bůh s námi ). Král Achaz, Davidův potomek – hříchem nevěry narušil úmluvu mezi Bohem a lidem Božím. Tak i každý hřích lidí i náš narušuje, trhá smlouvu. Achaz král, i my však dostáváme Boží znamení, již ne pouze duhu, ale pannu, která počne a porodí syna – Emanuela, tj. Boha s námi a to je Ježíš Kristus. Panna Maria s dítětem zůstává navždy znamením spásy Boží, Maria nás vede k Ježíši, který nás usmiřuje s Bohem a dává nám spásu. Mám obraz matky Panny Marie s dítětem, modlím se ke znamení spásy, Marii? 1.Vatikánský koncil s odvoláním na proroka Izaiáše uznal také církev za znamení, které je vztyčeno mezi národy- Církev má Mariánský ráz, je matkou a pannou zároveň a tyčí se jako maják, který svítí do tmy lidských srdcí a zmatků naší doby.Přijímejme znamení, které nám Bůh dává k naší spáse a prosme v přímluvných modlitbách k Pánu Ježíši Kristu, Vykupiteli, kterého Bůh poslal, aby zachránil ty, kdo přijmou jeho slovo.

5) Maria jako věřící žena.

Jsou známé tabulky s náboženským nápisem „ kdo víra tam láska“ a věřící si je rádi zavěšují do svých příbytků. Věřit člověk by měl, jde o to věří-li v něco nebo někomu. V případě víry náboženské věříme v Boha a Ježíše Krista – osobní bytosti a pak také věříme všemu čemu nás učí. Vztah mezi vírou a láskou je jistě velký, dá se vyjádřit přímou úměrností v matematice nebo že jsou to spojené nádoby ve fysice. Roste-li jedno, roste i druhé a naopak! Tedy, roste-li víra, roste i láska a naopak. Panna Maria byla ženou hluboké víry, víry pevné a živé. Měla víru ve starozákonní předpovědi proroků i víru v Ježíše Krista, Božího Syna, přijímala s vírou i jeho slova a skutky. V Genezi kap.15 1 – 6 a 17, 1 – 2 čteme: Ozvalo se slovo Pána ve vidění. Vzhlédni k nebi a počítej hvězdy, tak četné bude tvé potomstvo. Abrahám uvěřil Bohu a Bůh mu to připočítal k zásluze. Abrahám je předobrazem věřícího člověka, je otcem víry. Maria pak je matkou víry naší. V obou případech víra se nesla k potomku, z kterého vzejde Mesiáš – Ježíš Kristus. Proti vší lidské naděj, neboť Sára byla neplodná, Abrahám byl ji starý. Abrahám věil, že z jeho pokolení vzejde Mesiáš. Věřit znamená: vzdát se sebe a zcela se opřít o Boha a jeho slovo. Víra Abrahámova se naplnila ve víře Mariině jak učí 2.Vatikánský koncil: Maria ve víře a poslušnosti zrodila otcova Syna, aniž poznala muže, zastíněna Duchem sv. ( Lumen gentium 3). A Nový zákon potvrzuje tuto víru u Lk 1,46-55: Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu mém Spasiteli….od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení, neboť veliké věci na mně vykonal ten, který je mocný…. Pro velikost víry Bůh dává první místo pokorným a poníženým a povyšuje malé. I Abrahám byl pokorným ve své víře, ve své dlouholeté bezdětnosti byl poníženým i Maria byla nepatrnou služebnicí Páně.  V Marii se naplnil slib daný Abrahámovi a jeho potomkům. Maria uvěřila jako kdysi Abrahám za sebe i za všechny členy Božího lidu, církve, za všechny lidi vůbec – kvůli Mesiáši Ježíši Kristu. Bez jejich víry by bývalo nemohlo dojít k Boží spáse. Od nás všech však Bůh žádá osobní víru – jako křesťané jsou věřící a jako takové jsme děti Abrahámovi, Mariiny. Každá svátost, křtem počínaje, eucharistickým společenstvím konče, je svátostí víry: bez osobní víry v Boha a Ježíše Krista nemůže se v nás zapálit Boží láska, nemůže nastat proměna. Naše víra však je často slabá, hledáme oporu a povzbuzení víry, proto  prosíme Pána Ježíše i Pannu Marii o víc živé víry a nvzájem se posilujeme ve víře a jako Maria za dar víry a lásky také děkujeme svým Magnifikat.

6) Maria nás spojuje s Bohem a zprostředkuje setkání s ním.

Všichni známe asi výrok Písma sv.“ Nikdo nepřijde k Otci než skrze mne, já jsem cesta, pravda, život ( Jan 14,6). Zde je vyjádřeno jediné prostřednictví spásy Pána Ježíše. S ohledem na Pannu Marii se však chceme zamyslet zda-li má P.Maria na výšeuvedeném výroku Písma nějaký podíl, zda-li také nějak zprostředkovává spásu. V Gen.28, 10-17 čteme o snu Jakuba na cestě mezi Beršebou a Haránem: Viděl jak na zemi stojí žebřík, jehož horní konec se dotýkal nebe. Boží andělé po něm vystupovali a sestupovali. Nejvýš stál Bůh a ten mu pravil: Já jsem P8n Bůh tvého otce Abraháma a Bůh Izákův. Hle já jsem s tebou.“ Touhou Starého zákona bylo obnovit stálé spojení s Bohem, které vždy ztroskotalo . Iniciativu vždy měl Bůh, ten musel vždy navázat spojení, sestoupit k člověku. Žebřík Jakubův je symbolem Marie, která j v duchovním smyslu žebříkem, tedy cestou mezi nebem a zemí, po kterém přišel Ježíš. Slovo se stává tělem, aby přebývalo mezi námi. Skrze Marii máme možnosti v Ježíši dojít k Otci. do nebeského  domova. Maria je nazývána Prostřednicí všech milostí, to je právě její funce být cestou, že nás vede k Ježíši Kristu, abychom v něm našli pravdu, život a po cestě Kristově došli do nebe. Maria – matka církev – je také cestou mariánskou, která nás přivádí a pojuje s Ježíšem svátostným, mystickým, abychom vždy se pozvedli výše k Bohu, abychom nebyli jen lidé pozemští, ale nebeští, duchovní. V knize Exodus 3,1-6 se popisuje setkání Mojžíše s Bohem v hořícím keři, který hořel , ale neshořel…I Maria je srovnávána s tímto keřem, neboť početí Syna Božího způsobilo, že v ní hořel oheň Ducha sv., vyzařoval světlo Boží lásky. Ježíš přišel zapalovat v srdcích oheň lásky Boží – „ což nám nehořelo srdce, když nám vykládal Písma“ řekli Emauzští učedníci. Oheň Ducha sv. sestoupil o Letnicích na apoštoly a učedníky. Setkání s Marií nás rozehřívá láskou Boží a zapaluje světlem pravdy Boží a vede ke zdroji tohoto ohně a světla Božího – k Ježíši.to je oheň a světlo Boží – duchovní – blaženost a štěstí svatých křesťanů. Jak hrozivá je jen představa ohně a záře atomového výbuchu, vše ničící, v duchovním smyslu oheň a záře hříšného stavu ve vyčítkách svědomí zde na zemi nebo v místě zavržení na věčnosti. Vstupme raději na Boží cestu s Marií a spolu s církví prosme Ježíše Krista abychom poznali Otce a našli cestu ke spáse.

7) Maria – posvátný chrám, archa úmluvy.

Lidé, kteří se mají rádi chtějí být pospolu. Bůh jako Stvořitel lidí má rád člověka, vždy usiloval, aby byl lidem blízko. Proto vyvolil lid Boží, aby mu byl blízko a dal mu ustanovení ke stavbě posvátného stánku, kde chtěl přebývat se svým lidem, kde chtěl být mezi nimi jak čteme v knize Exodu 29,43-46: Tam ve svatostanu se budu zjevovat synům Izraele, posvětím stan smlouvy, oltář….Budu přebývat uprostřed synů Izraele a budu jim Bohem. Na místo přenosného stánku nastoupil chrám kamenný za krále Šalomouna. V Ježíši Kristu přišel Bůh nejblíže k lidem, přebývá v kostelích a svátostně ve svatostáncích. Dům, ve kterém však chce Pán Ježíš bydlet je nyní živý člověk – chrám Ducha sv. – tam přichází hlavně svátostným pokrmem a tak se stává křesťan živým chrámem. Maria byla jedinečným způsobem svatostánkem, chrámem i stanem starozákonním, neboť nejenom Boží Syn Ježíš Kristus, ale i celá Božská Trojice si učinila u ní příbytek. Maria nám zjevuje Kristovu dobrotu, lásku, lidumilnost. Ve starozákonním svatostanu byla archa úmluvy ( Ex 25,10-11) , ve které byl i zákon Boží – Desatero. I archa úmluvy ukazuje na Marii a Ježíše – archu úmluvy Nového zákona . Zákonem této nové úmluvy je zákon lásky, ta se stává viditelná v Ježíši Kristu, tuto lásku ukazuje slovy a skutky, zvláště pak ale ve svém utrpení a smrti – je to obětovaná láska, láska ukřižovaná. Tato láska spojuje s Bohem tím, že dává mír a usmíření, aby mohl vstoupit Pán, kníže míru. Maria tento dar lásky – mír a usmíření – dostala vrchovatě: je Neposkvrněné početí, je předvykoupena, proto je plná Boha Lásky. Také my máme být stánkem, chrámem i archou, jsme v nové smlouvě ze křtu sv. naplněni láskou Ježíše Krista a máme mezi lidmi zjevovat Kristovu lásku a dobrotu. To je naše důstojnost, radost i břímě zodpovědnosti. Vědomí, že nás má Bůh rád a že je s námi to je naše útěcha a síla. Kdo vzývá Marii jako stánek Ducha sv., archu úmluvy a bránu nebeskou, tomu Maria vždy zprostředkuje smíření s Bohem, abychom zase byli ve společenství lásky Boží.

Maria a její skrytá přítomnost Boží v církvi

Každý z nás jistě někdy rád pozoruje oblaka na obloze, i když ví jak vznikají přece obdivuje jejich tvary, krásu, barevnost avšak často právě oblaka zakrývají slunce, že nemůže tak zářivě svítit na zem. Ve S.Z. v N.Z. je často oblak znamením zahalené přítomnosti Boží – má tedy své zvláštní místo a význam. Ve S.Z. oblak byl vždy nad stanem zjevení a putoval před nimi a s nimi ( Numeri 9,18). Iv N.Z. např. při křtu Pána Ježíše v Jordánu zazněl z oblaku hlas „ toto je můj milovaný syn v něm jsem nalezl zalíbení.“ Při  proměnění na hoře Tábor „ zastínil“ oblak učedníky, podobně při nanebevstoupení Pána Ježíše vzal ho oblak z očí učedníků. A na konci věků přijde Pán znovu v nebeských oblacích s mocí a slávou. Také v Mariině životě má oblak svůj význam a to při zvěstování se praví: Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl „ buď zdráva milostiplná. Pán s Tebou. Dále jí řekl: Duch sv. sestoupí jna Tebe a moc nejvyššího tě zastíní.“ Maria rozvažovala co ten pozdrav má znamenat. Obraz zastínění se blíží obrazu oblaku. Přítomnost Boha ve S.Z. i v N.Z. je přítomnost skrytá, zahalená. Bůh dává však spásná znamení své přítomnosti. I Maria v předpověděném znamení panny, která počne a porodí Syna, je naplněným znamením Boží přítomnosti. Jako Maria je znamením Boží přítomnosti tak i církev je znamením přítomnosti Boží v Ježíši Kristu. Anděl zdraví Marii: „milostiplná tj. právě již spojená tajemně s Bohem v neposkvrněné duši. Je v milosti Boží od počátku svého početí – je předvykoupena  Vykupitelem Ježíšem Kristem. Pán s tebou – Bůh je s Marií, i když skrytým způsobem jako kdysi byl ve S.Z. skrytým způsobem v oblaku, ve slově prorockém, ve společenství modlících se. V církvi je Bůh a Pán Ježíše Kristus skrytý ve znameních svátostných, ve znameních slova Božího, ve společenství Božího lidu, je skrytý v křesťanů, který žije jako Maria v milosti Boží, je naplněn milostí.Proto v kostele slýcháme Pán s tebou – ano, Ježíš je s námi, abychom nebyli sami, abychom nebyli slabí, ale aby nás jako kdysi Marii mohl Bůh pozdravit „buď zdráv“, „ buď šťasten.“, buď naplněn božími dary milostmi a neboj se já jsem s tebou. Jako od Marie se žádala víra ve skrytou přítomnost Boží tak je to žádáno i od nás. Víra má spásnou, zázračnou moc. Uvažujme jako Maria o těchto věcech a modleme se.

9). Maria a událost zvěstování.

V postavení Marie v dějinách spásy podle Písma sv. je v Novém zákoně barvitě vymalovaná scéna dialogu mezi andělem Božím a Marií v Nazaretě u sv. Lukáše 1,30-37. Toto setkání Marie s andělem známe z textů Písma sv., které se čte v adventě a o mariánských svátcích, dále pak ho známe z obrazů klasiků či z filmu Evangelium sv. Matouše od Pasoliniho. Duchovně však nalézáme vždy novou velikost toho co se v nazaretském domku stalo. Maria jasně poznává Boží vůli: má se stát matkou Ježíše – Božího Syna, zázračným početím, bude to potomek Davida, jeho království nebude mít konce…Maria před rozhodnutím uvažuje a žádá vysvětlení. Anděl jí dává odpověď o síle Ducha sv. a o znamení příbuzné Alžběty, která ve stáří počala syna. Maria po vnitřní úvaze, řekli bychom modlitbě rozjímavé, ve které je jí jasné, že čím více se člověk otevře Bohu, čím vícer přijme jeho slovo a milost, tím více prospěje království Božímu, umí říci: Staň se mi podle tvého slova. Zvěstování je zpráva o Boží lásce, ale také lidské svobodě, kterou Bůh respektuje. Jsem služebnice Páně. I Pán Ježíš později nám dá příklad ve vztahu k pokušení: Jen Pánu Bohu se budeš klanět a jemu jedinému sloužit. Maria se dává do služeb Bohu a sloužit Bohu je pro ni svrchovaná čest. Jemu sloužit znamená s ním kralovat. Je to vždy královská služba lásky. Znamená to ale taky to co řekl sv. Jan Křtitel: Já se musím menšit on musí růst. Lidská vůle se stále více a lépe podřizuje vůli Boží  – a to je nejlepší Boží vůlí naše posvěcení. Jak je dnešní člověk pyšný na svou svobodu na svobodnou vůli. Nechce být ničím a nikým omezen – ale pak často svobodná vůle se stává svévolí, mnohdy bolestnou, nevšímavou, krutou, tvrdou. Svoboda dítěte Božího jako i Mariina hledá ztotožnění s vůlí Boží jako Ježíš umí říci: Ne má, ale tvá vůle se staň. Fiat Marie i staň se Ježíše jsou ve stejné rovině. Tam začíná v t ě l e n í  zde v y k o u p e n í. Problém spásy, problém štěstí, svatosti neleží tolik v rozumu, ale ve svobodné vůli. N o n  s e r v i a m  – nebudu sloužit na počátku  dějin spásy způsobilo zkázu lidstva. H l e  s l u ž e b n i c e   P á n ě přineslo spásu. Sv. Augustin zasažen ve své pyšné svobodné vůli, ponořené v neřesti, náhle volá: Mohly jiné ženy, mohli jiní muži, můžeš i ty Augustine ( být svatý ). Ano, otevřeme-li se jako Maria vůli Boží, tj. Božímu slovu, svátostem, proudu milosti, nic z nás neubyde, naopak velké věci v nás i skrze nás vykoná Bůh. Jen jeden krok je v našem životě vždy nejdůležitější: Otevřít se milosti Boží – a pak spojen s vinným kmenem Božím, budu jako Maria přinášet květy a plody Boží lásky.

10). Maria a její návštěva u Alžběty.

Maria je předobrazem církve. A jestliže rozjímáme o navštívení P.Marie u Alžběty, pak musíme konstatovat, že slovo Boží, Boží Syn sestoupil s nebe na zem, aby nás lidi navštívil a prostřednictvím Marie začíná Ježíš putovat k lidem. Nejprve k Alžbět do Ain Karim poblíž Jeruzaléma, později sám Ježíš navštěvuje lidi v Judsku, Samařsku, Galileji a jako Vzkříšený dá příkaz apoštolům: Jděte do celého světa, aby skrze církev – duchovní Marii, mohli Ježíš navštěvovat lidi na celém světě. Ježíš zná touhu lidského srdce po Bohu. Sv. Augustin to vyjádřil slovy? Stvořil jsi nás Bože pro sebe a nepokojné je srdce naše dokud nespočine v tobě. Ježíš je králem a středem všech srdcí. Ježíš jako poutník stojí u dveří našeho srdce a klepe – kdo mu otevře je blahoslavený, u něho si P8n utvoří příbytek. Kdo najde Boha a přijme ho, teprve pak najde i sám sebe, smysl svého života. Sv. Terezie z Avilly řekla: Chci žít jen pro Ježíše ať zde na zemi nebo na věčnosti. Kdo našel sebe v Bohu je povolán  nacházet druhé lidi. Proto Maria jde na návštěvu k Alžbětě, aby zprostředkovala radostné poselství o Bohu mezi námi, aby posvěcovala Duchem svatým, aby přinášela blaženost a štěstí Boží. Blahoslavená, která jsi uvěřila, pronesla Alžběta. Ano, víra v Boha je jak v radosti tak i v bolesti, je začátkem našeho posvěcení, dokonalosti a budoucí slávy vzkříšení. Sv. Pavel když mluví o víře, naději a lásce, ukazuje, že největší z nich je láska ( 1Kor 13,13) ta zůstává i na věčnosti. Maria byla věřící, doufající i milující ženou a matkou, její zásluhou Pán Ježíš chce navštívit, hledat a učinit blaženým všechny lidi. Marie je královnou apoštolů tj. i těch, kteří přivádějí druhé k Bohu slovem, modlitbami, dobrovolnými smírnými skutky. Boží navštívení může vypadat různě a různě se můžeme setkat s Pánem: v radosti, v bolesti, ve štěstí, v neštěstí, i v údolí smrti, i v beznadějné situaci, i ve chvílích pro nás nejšťastnějších – vždy to však bude cestou víry v Krista: on je cesta, pravda, život. Pravidelnou návštěvou Pána u nás bude Slovo Boží, svaté přijímání, sv. zpověď – zde kráčí Ježíš s námi a navštěvuje nás skrze církev, aby naplnil naše srdce láskou, životem a pokojem Božím – hodnotami, které nemůže dát svět.

11). Maria a Boží slovo.

Sledujeme v rozjímání jak v Písmu sv. je skryta vyvolená mezi ženami – matka Krista Pána. Slova Božího které se stalo tělem. Byl si Maria vědoma, že žena bude mít v plánu spásy mimořádné postavení? Můžeme říci s církevními učiteli ano byla. Věřící dívky a ženy v Izraeli měly tajné přání, aby právě ony byly tou vyvolenou matkou Mesiáše – jistě i Maria měla toto přání, proto přivolila k sňatku ač byla puzena k čistému životu. Maria, která byla vychovávána při chrámu v Jeruzalémě byla obeznámena z Písmem sv. S.Z. zejména pak s knihami Mojžíšovými, žalmy, ale hlavně s proroky – zde všude vyniká očekávání a touha v prorockých předpovědích po Vykupiteli. Znalost ducha i litery S.Z. se ukazuje v chvalozpěvu  Magnifikat, který Maria pronese u Alžběty. Je to výplod rozjímání nad slovem Božím. Nedivíme se, když čteme na více místech N.Z., že Maria uchovávala všechno v srdci a rozvažovala o tom ( Lk 2,19) Při narození Ježíše, po nalezení 12. letého Ježíše v chrámě a pak, když Ježíš chválí ty, kteří naslouchají slovo Boží a uchovávají ho ve svém srdci, což platilo v první řadě o P.Marii. Spíše jsou blahoslavení kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho. ( Lk 11,28). Zde už se jedná o slova Pána Ježíše, který učil jako ten, který má moc, jehož slova byla slova věčného života, která jsou duch a život. Maria nebyla jenom posluchačka Božího slova, ale jednala podle něho, zachovávala ho. Slovo P8na Ježíše nepřijímala jen uchem, ale vložila jej hluboko do svého srdce a a z tohoto srdce pak vycházela slova a skutky obohacené Slovem Božím. Proč Maria je tak citlivá k Božímu slovu? Maria žije z Boha. A kdo je z Boha, slyší Boží slovo – a v tom se člověku ozřejmuje Boží vůle. A plnění Boží vůle je hlavní úkol každého učedníka Páně. V poměru k Božímu slovu je Maria symbolem církve. Církev uchovává poklad Božího –Slova. Zjevení Boží S.Z. a N.Z. a předkládá ho k naslouchání a zachovávání při liturgii, doporučuje též časté čtení  svatých Písem mimo liturgii. ( Dej Verbum 25,10 ). Poměr Marie k Božímu slovu ukazuje tedy cestu církvi a proto ji ukazuje také i nám, abychom ji následovali.

12). Maria – vzor církve a nanebevstoupení Páně.

Nanebevstoupení Páně je viditelným závěrem přítomnosti Pána Ježíš na zemi, je triumfem vítězství jména Pána Ježíše, je definitivním mostem mezi zemí a nebem, otevřenými dveřmi do nebeského domova.
Skut.apošolů 1,9-14 popisují toto poslední setkání s Pánem Ježíšem na hoře Olivové, poslední slova Pána Ježíše, pohled k nebi všech přítomných i radostný návrat s setrvávání na modlitbách učedníků spolu s Marií a ženami. Od P.Marie, která jako jediná z lidí Božího lidu byla vzata do nebe i s tělem a duší se chceme naučit jak žít v době mezi prvním a druhým příchodem Páně. I my máme jako Maria vyhlížet k nebi, tj. věřit pevně a očekávat, že Pán Ježíš přijde ve slávě, aby naplnil svou spásu a vše proměnil ve slávu Boží, máme toužit po tom co připravil Pán těm, kteří ho milují, touž po tom být tam, kde je již hlava církve. Ale zároveň Maria věří, že Pán Ježíš svátostně a v Duchu sv. přebývá ve společenství církve a chce nás po dobu pozemského života jako Maria posvěcovat, abychom byli celí krásní, svatí, bez vady a vrásky, abychom jako jeho církev byli neposkvrněnou nevěstou. Ježíš chce od nás jak to pochopila Maria, abychom byli jeho mystickým tělem, tj. skrze nás křesťany, aby se do světa dívaly Ježíšovy oči, skutky lásky vycházely z jeho srdce v nás, jeho ruce, aby skrze naše žehnaly, konaly dobro, naše nohy v jeho jménu aby spěchaly tam, kde je třeba oběti a služby, naše ústa, aby se mu propůjčila ke hlásání slova Božího, ke vzdávání chvály a díků Bohu, aby mluvily o lásce Boží. Abychom už nežili jenom my sami, ale aby skrze nás žil Kristus jak to krásně pochopil sv. Pavel. Aby zde na zemi jeho věrní spolu s Marií kráčeli cestou víry, naděje a lásky. Abychom jako Maria byli panensky čistí vhledem k víře, tj. abychom  věrně ji zachovali neporušenou a abychom byli mateřsky plodní, když budeme šířit Boží nadpřirozený život dětí Božích – a tak připravovat a proměňovat církev a svět, aby byly hodny přijmout slávu Páně, Ježíše, který přijde odtud kam odešel po svém vzkříšení a nanebevstoupení.

13) Maria jako cíl naší spásy a naděje.

Rozjímali jsme nad dějinami spásy a ukázali si jakou rozhodující úlohu sehrála Maria. Dovedla nás k cíli naší spásy – k Ježíši Kristu, který svým životem, ale především smrtí a vzkříšením se stal Pánem všech lidí, králem nebe a země, založil království spravedlnosti, lásky a pokoje a otevřel bránu definitivního království nebeského V žalmu 44 1-2,7 čteme: Z lidských synů jsi nejkrásnější, tvé rty jsou obestřeny půvabem, proto tě Bůh obdařil trvalým požehnáním. Tvůj trn trvá na věčné časy, žezlo tvé vlády je žezlo nestranné. Vstříc ti vycházejí dcery králů, po své pravici máš královnu ozdobenou ofirským zlatem. Je nesporné, že v tomto žalmu je předobraz krále Ježíše Krista a v královně po jeho pravici můžeme spatřovat Marii. Právem jí tato královská důstojnost patří, vždyť v ní byl zcela naplněn cíl spásných dějin, totiž v jejím nanebevzetí. A jestliže to o všech křesťanech platí: Otče chci, aby tam, kde jsem já byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal ( Jan 17,24) pak to platí na prvním místě o té, kterou dal Bůh Ježíši za matku. Maria šla královskou cestou lásky k Bohu a bližnímu, v jejím srdci bylo stále království svatosti, milosti a nadpřirozeného života, byla zde na zemi plně kněžským, královským a svatým člověkem v církvi, která je předobrazem a začátkem království Božího, proto je důmyslným bohosloveckým závěrem, že Maria svým nanebevzetím byla již korunována slávou. Je nad anděly a všemi svatými proto právem jí přísluší královský titul. Jestliže však Kristus kraluje svým srdce, tj. láskou pak také Maria. Proto i po jejím vzetí do nebe nekončí její spásná spolupráce: zprostředkovává lidem milostí Božího života, přimlouvá se a oroduje za hříšníky, přichází na zem a její královské a mateřské srdce napomíná, dává pokyny a rady pro věčné štěstí ( především při jejích zjeveních ). Vede nás k Srdci svého Syna, ovitému trnovou korunou a šlehajícími plameny lásky, ukazuje své srdce, ze kterého na svět září paprsky milosti. Spása, věčný život ve štěstí, podíl na království Božím – to je cíl dějin spásy a Maria, která jako jediná a první z nás lidí tohoto cíle již dosáhla – je hvězdou, je naší nadějí, je i naší matkou, která chce, aby dítky její byly v domě nebeského Otce.