9. 11. 2014: Svátek výročí posvěcení lateránské baziliky: Ez 47, 1-12 ; Jan 2, 13-22

Dnes slavíme svátek posvěcení lateránské baziliky. Jedná se o katedrálu římské diecéze, protože je ale římský biskup zároveň papežem celé církve, má lateránská bazilika zvláštní význam pro celou církev.

V evangeliu se mluví zároveň o chrámu a zároveň o Kristově těle. Ze souvislostí sice vyplývá, že bylo míněno na prvním místě jeho biologické tělo, ale to v sobě skrývá také druhotný význam, který rozebírá sv. Pavel: Církev je Kristovým tajemným tělem. Je živým chrámem, kde každý kámen má své místo. A i když je každý kámen jiný, tvoří dohromady jednotný celek. Stejně jako různé kamínky mozaiky teprve dohromady vytvoří krásný obraz. A proto každý kamínek – i kdyby se jeden naprosto odlišoval od druhého, má být přijímán a uznán; má své nenahraditelné místo. O těchto věcech jsme uvažovali minulý rok při výročí posvěcení našeho chrámu. Letos jsme v těchto úvahách pokračovali tím, že i hříšníci mají v církvi své místo a právě v ní mohou dosáhnout odpuštění svých hříchů. A protože jsme hříšní všichni, je pro nás velikým štěstím, že církev je nejen svatá, ale je také shromážděním hříšníků – na cestě o očištění. Je to pro nás štěstím, protože díky tomu v ní můžeme být i my a dostat zde odpuštění.

Dnes se zaměřme na další téma, které s právě řečeným souvisí. V prvním čtení jsme slyšeli o vidění proroka Ezechiela, kdy z chrámu vyvěrala voda přinášející život. Opět myslíme na souvislost mezi chrámem, Kristovým tělem a církví.

Probodení Ježíšova srdce po ukřižování bývá symbolicky vykládáno jako otevření studnice věčného života, jakoby odtud proudily vody přinášející život, a sice život věčný: Svou poslušností až k smrti nám Pán Ježíš získal možnost odpuštění a věčné spásy a probodením srdce bylo ukřižování završeno.

Všechny Boží milosti, které nám mají umožnit vstup do věčného života, pramení právě z Kristovy oběti, z jeho vydanosti, poslušnosti až k smrti. A tyto milosti nám zprostředkovává církev. A tak oním chrámem z Ezechielova vidění je jak chrám Kristova těla, tak i chrám jeho tajemného těla (církev).

Když se v církvi křtí a přitom se odpouští dědičný a osobní hříchy, je to jen díky Ježíšově oběti. Když se biřmuje, pamatujeme na to, že Duch Svatý mohl být seslán díky Ježíšově oběti a až po ní. Když se slaví mše svatá, eucharistie – ta je sama o sobě Ježíšovou obětí svátostně zpřítomněnou a obnovenou. A tak bychom mohli probírat všechny svátosti a jiné obřady církve, při nichž se nám udělují zvláštní Boží dary. A tak je církev, Kristovo tajemné tělo spojené s ním, živý chrám, chrám, ze kterého vycházejí oživující vody, abychom došli do věčného života.