8. 6. 2014: Slavnost seslání Ducha Svatého

Před sto lety se o Duchu Svatém mluvilo méně, než se mluví během posledních šedesáti let. Když dnes navštívíte různé skupiny a jisté konference, uvidíte opačný extrém. O Duchu Svatém se mluví skoro až všedně, a připisují se mu i takové projevy, které jsou ve skutečnosti ryze přirozené nebo mimopřirozené. Podobně jako v prvním století, tak také dnes někteří lidé přesvědčeně popisují ďáblovy mimopřirozené zásahy jakožto působení Ducha Svatého.

Jak poznáme pravé působení Ducha Svatého? Po ovoci, s tím, že i v přírodě ovoce nepřichází hned, ale až na konci (na podzim), a je trvalé. Tzv. plody nebo ovoce Ducha Svatého jsou vyjmenovány jak v Písmu svatém, tak snad v každém katechismu. Je to ta řada „láska, radost, pokoj atd.“ Pokud se v životě nějakého křesťana trvale projevují tyto vlastnosti, s největší pravděpodobností se nechává vést Duchem Svatým. Pokud se u někoho projevují pouze prazvláštní duchovní stavy, pocity a situace, ale bez zmíněného ovoce, není mu to moc platné. Srov.: „Tehdy mi řeknou: ,Pane, cožpak jsme v tvém (tvém!) jménu neprorokovali, nevyháněli zlé duchy, nekonali mnoho divů?´“ – Známe, jaká odpověď následovala…

I když záleží na každém jednotlivci, do jaké míry se nechá Duchem Svatým vést, je třeba připomenout jednu často opomíjenou skutečnost: Duch Svatý byl dán církvi už na jejím počátku, a to jednou provždy. Od té doby v ní stále působí, a jak naznačuje třetí kapitola Janova evangelia, Duch Svatý působí, jak sám chce. Proto o vedení Duchem Svatým máme prosit, a ne nařizovat („My jsme teď měli koncil, tak ty proto musíš nyní působit víc než dosud!“). Tudíž by bylo neuvážené a troufalé mluvit o nějakých letnicích (v nejužším smyslu slova) v souvislosti s posledním koncilem. Duch Svatý nezačal v církvi intenzivně a viditelně působit až tehdy, ale už o 1930 let dříve.  Duch Svatý působí v církvi jak před koncilem, tak i po koncilu, a záleží na nás, zda se mu otevřeme. Už je nejvyšší čas – jak je vidět, ani po padesáti letech ještě žádné nové jaro nenastalo, naopak: sekularismus a odpad od víry jsou stále na postupu.

Spolehněme se na příslib, že s námi Duch Svatý zůstává od prvního století navždy, a místo slov raději v jeho působení žijme. Duch Svatý je tím, kdo v církvi posiluje jednotu. Nejenom mezi současníky, ale také napříč dějinami. Kde chybí ovoce Ducha Svatého, kde se narušuje jednota církve, kde se lidé odklánějí od posvátné (a Duchem Svatým prostoupené) Tradice, tam se jím nenechávají vést.

Při dnešní slavnosti stejně jako např. při biřmování očekávají mnozí věřící dary Ducha Svatého. Ale jako v přirozeném řádu se snažíme dávat přednost samotnému dárci před darem, tak ať je to i zde. Prosme:  „Přijď Duchu Svatý, naplňuj naše srdce a proměňuj nás.“