8. 5. 2014: Panny Marie, Prostřednice všech milostí

Jedním z mariánských titulů je „Prostřednice všech milostí“. Než se podíváme, co to znamená pro náš duchovní život, podívejme se, co to znamená samo o sobě. O slovech „všech milostí“ se před asi padesáti lety vedly četné diskuse. Někteří teologové a biskupové namítali: „Svátosti jsou příčinou milosti. Udělují ji, a to ne přes Pannu Marii.“ Jako v mnoha zdánlivých sporech, i zde se jednalo o pouhé nedorozumění a o odlišný úhel pohledu na jedinou skutečnost. Něco jiného je příčina hlavní, příčina nástrojová atd. Takže platí jak nauka o svátostech, tak i tento mariánský titul. Když hovoříme o Panně Marii jako prostřednici všech milostí, máme na mysli následující: 1) Všechny milosti, které dostáváme, máme od Pána Boha jako od hlavní a první příčiny, který se nám v Ježíši Kristu zcela daroval. 2) Panna Maria zprostředkovala světu Ježíše Krista. Tak se nepřímo stala tou, která nám spolu s Ježíšem Kristem zprostředkovala i všechno to, co nám on dává.

Už mnohokrát jsme si mohli uvědomit velikost Panny Marie, jakožto Matky Boží. Nyní si uvědomujeme její důležitost vzhledem k naší cestě ke spáse, ke které je přece potřeba mít milost posvěcující. Duchovní život křesťana je nemyslitelný bez Panny Marie. I když by si ji snad někdo nepřipomínal výslovně, je to ona, kdo přivedl na svět Božího Syna. Když myslíme na Pannu Marii a když o ní mluvíme, mělo by se tak dít s náležitou úctou. Je přirozené a naprosto normální jednat s ženami s úctou. Proto by mělo být přirozené a normální uvažovat a mluvit o Panně Marii s úctou o tolik větší, o kolik převyšuje ostatní ženy svým božským mateřstvím (ale i svou svatostí a dokonalostí). Úctu k ní mějme ani ne tak proto, že nám zprostředkovala, co potřebujeme ke spáse, ale spíše kvůli ní samotné. Kvůli Božímu plánu s ní.

V křesťanském životě občas hrozí nebezpečí jakési vypočítavosti: „Abychom byli spaseni, abychom se dostali do nebe.“ Při konání dobrých skutků např. v charitě se mluví o nezištnosti. Podobné by to mělo být také zde. Snažíme se plnit Boží vůli ne především proto, abychom se dostali do nebe a byli spaseni, ale kvůli Pánu Bohu samotnému. A úctu k Panně Marii mějme ne především proto, aby se za nás přimlouvala a pomáhala nám, ale z opravdové lásky, která přece „nemyslí jen a jen na sebe“.