5. 5. 2014: Pondělí po 3. neděli velikonoční: Jan 6, 22-29

V dnešním evangeliu zazněla pro někoho možná překvapivá věta: „Skutek, který žádá Bůh, je, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Když si vzpomeneme na vyprávění o posledním soudu, jak nám ho podává Matoušovo evangelium, uvědomíme si potřebu skutků milosrdenství pro spásu: „Měj jsem hlad, a dali jste mi najíst.“ atd. Matoušův text bývá občas vykládán se zdůrazněním skutků milosrdenství k našim bližním, jako kdyby už nic jiného nebylo potřeba. Jedná se o výklad, který vytrhl daný text z kontextu evangelia. Právě dnešní výrok o potřebě víry je toho důkazem. Vedle skutků milosrdenství k našim bližním žádá Bůh také víru. Všimněme si, že dokonce i samotné uvěření je nazýváno skutkem.

Obojí spolu souvisí. Když uvěříme tak, jak o víře mluví sv. Jakub, pak také naše skutky milosrdenství k bližním dostanou nový rozměr a hodnotu. Bez božské víry a lásky (obojí patří k sobě) naopak nebudou naše dobré skutky vůči potřebným ničím – srov. Pavlova velepíseň na ctnost lásky.