5. 3. 2014: Popeleční středa: Mt 6, 1-6. 16-18

V evangeliu jsme právě slyšeli, že při půstu nemáme jako pokrytci ukazovat lidem, že se postíme. Přesto přijímáme popelec jako viditelné znamení kajícnosti, jako znamení, že bereme Popeleční středu vážně, tedy že se postíme. A toto znamení lidé vidí. Je to snad v rozporu s evangeliem?

Předně, mluví se zde o pokrytectví. To je vždycky spojené s nepravdou, kdy skutečnost neodpovídá tomu, co se jeví. Před tímto jsme varováni: Abychom neukazovali půst navenek s tím, že bychom se ve skutečnosti a tajně nepostili.

Dále, v dnešní den se postí všichni, takže ať už popelec máme nebo ne, stejně se předpokládá, že se postíme. Nejedná se tudíž o žádné chlubení, lidem na obdiv. A ti, kteří se nepostí, symboliku popelce neznají, takže ani před nimi nehrozí nějaké vychloubání se. To varování se týká spíše soukromých postů. Totéž platí např. pro veřejnou modlitbu. Když je všeobecně známo, že se v jistou dobu nějaká skupina tak jako tak modlit bude, veřejný charakter modlitby není chlubením, spíše povzbuzením.

A tak je praxe popelce v souladu s evangeliem. Kromě toho nám může být pomocí k opravdovějšímu půstu: Jako při učení platí, že čím více má žák podnětů (čtení, naslouchání učiteli, názornost atd.), tím lépe se danou látku naučí, tak také zde: Čím více znaků pokání zakoušíme (naslouchání dnešnímu prvnímu čtení, přijetí popelce), tím lépe budeme půst naplňovat.